Boy from the cinema.•[DOKONČENO]•

•2•

Když film skončil tak jsem jako první vyšel z kina...chtěl jsem ho znovu vidět...ale už tam nebyl.

Smutně jsem si povzdechl a vydal se domů.

Procházel jsem parkem...když jsem zaslechl vzlyky...pootočil jsem hlavu a všiml si kluka menšího vzrůstu jak sedí na lavičce a hlavu má schovanou ve dlaních.

Přišel jsem blíž a hned jsem uhodl kdo to je...

Posadil jsem se mlčky vedle něj...hned jak mě zaregistroval se na mě podíval svýma uslzenýma očima.

Jeho hnědé kadeře mu padaly do očí a po tvářích mu tekly slzy.

Trochu jsem se k němu přiblížil a palcem mu slzy setřel.

Nic neříkal a stále mi hleděl do očí.

Několik minut jsme tam mlčky seděli a vzájemně si hleděli do očí.

,,Řekneš mi...proč jsi brečel?" zeptal jsem se ho opatrně...nic neříkal...jen koukal před sebe a hrál si s prsty.

Po chvíli se na mě podíval.

,,M-mohl by js-jsi mě doprovodit d-domů?" vykoktal ze sebe vystrašeně a začal se dívat všude okolo.

,,Jasně" křikl jsem šťastně a postavil jsem se na nohy. On se usmál a vstal taky.

,,Jak se vůbec jmenuješ?" zeptal jsem se ho po chvíli a on se na mě pootočil.

Nic neříkal ale po chvíli svoje jméno zašeptal tak potichu jakoby se bál ho vůbec vyslovit.

,,Eddie"

Baf!😂

Jste nečekaly co?🤗

Trochu zvláštní konec kapitoly😂 ale nu což😂💁🏻

Tuhle kapitolu jsem napsala narychlo takže je podle mého strašná...ale doufám že nevadí💁🏻

PS: nespletla jsem si jméno, to Eddie je tam schválně🤗😉