Poté co mi řekl tuto větu, zírala jsem na ně jako kdybych spatřila ducha. Andyho jsem si hodně oblíbila ale ne tak jak si asi myslíte, mám ho ráda pouze jako kamarádka a to se ani nezmění. Ale co mi říkala Emma tak nikoho nemá. "Hej Týno jsi v poho?" začal mi Andy mávat jeho rukou před obličejem "Co? Jo, jo jsem. Ráda tě poznávám Domčo." řeknu a natáhnu ruku směr Domča, ale co mě překvapí je to, že na místo toho, aby mi také podala ruku mě vtáhne k ní do náruče "Já jsem tak ráda, že konečně poznávám nějakou jejich normální kamarádku. Ty co mi zatím představili byly strašné. Jenom tak mimochodem, nebude ti vadit když ti budu říkat Kiki? Příjde mi to jednodušší než pořád ti říkat Kristýno." vychrlina na mě a já se divila jak toho řekla hodně najedou a ještě na jeden nádech. "Jak vidím tak si budete rozumět. Tak pak Domi a Kris uvidíme se po show." Andy se trošku zasměje, asi mému vyděšenýmu výrazu. S Domčou se rozloučí polibkem a mě obejme a dá mi pusu na tvář. Po pravdě jsem tohle vůbec nečekala ale asi bych si měla začít zvykat. "Kiki půjdem si sednout támhle na ten gauč?" zeptá se mě Domi "Jasný, proč ne." odpovím. Po tom co kluci vyběhnou na podium si začneme povídat "Tak Kik řekni mi něco o sobě?" začne konverzaci "No, nevím co bych ti měla o sobě říct. Je mi 19. Mám dvě starší sestry a jednu mladší a právě díky ní jsem tady na tomhle koncertě. A to je asi všechno, co bych ti o sobě řekla." zdělím ji "Ty asi nejsi moc zdílný člověk co?" zeptá se "No řekněme, že život mě naučil to, abych věřila málo lidem." odpovím ji na to "A co. Jak se ti líbí v Praze?" rychle změní téma "Praha je strašně úžasný město...." a takhle jsem se zbavila nějaký konverzace. Není to tak, že bych se s ní nechtěla bavit, ale poslední dobou je moje nálada na bodu mrazu a prostě nemám náladu se někomu svěřovat. Jo možná proto nemám žádné přátelé. Rodiče se skoro pořád hádají a myslí si, že o tom ani já a ani Emma nevíme. Už několikrát se stalo to, že Emma za mnou v noci přišla s pláčem. Takhle jsem přemýšlela asi půl hodiny. Domča byla ani neví kde a tak jsem se zvedla a šla blíže k podiu, abych se podívala jestli je Emma v pořádku. Když jsem jí spatřila jak tam s kamarádkami skáče a užívá si celý koncert. Takhle jsem tam stála asi 15 minut a sledovala jí a kluky jak dělají blbosti. Ale pak to přišlo a Andy vyndal kytaru a začali zpívat tu nejvíc smutnou písničku, kterou jsem kdy slyšela. Během té písničky se mi spustily slzy a já musela jít ne čerství vzduch.
-JACK POV-
Když jsme zpívali Don't hurt yourself zaměřil jsem se do zákulisí kde jsem spatřil Týnu. Abych se přiznal, tak mě něco k ní přitahuje. Ale jakmile jsem jí spatřil se slzami v očích tak jsem měl sto chutí se za ní rozejít a obejmout ji. A pak odešla. Ona odešla. Proč? Musím se jí na to pak zeptat. Po chvíli skončil koncert a já se rozešel jako první z podia a vydal se hledat Týnu. Nejdříve jsem se šel podívat ke stolu s jídlem, pak k nám do šatny a poté mě napadlo se jít podívat ven. A taky, že bingo. Seděla na obrubníku s hlavou položenou na jejich kolenech. Chvíli jsem tam jenom tak stál a pak jsem zaslechl zvlyk. Okamžitě jsem se rozešel k ní a sedl si vedle ní. "Co tady děláš Jacku?" nerušila Kris ticho, které mezi námi panovalo "Na to bych se spíš měl ptát já tebe ne? Copak se stalo?" zeptal jsem se a posunul se blíž k ní a rukou jí objal okolo ramen. "Nic." odpoví "Kdyby se nic nestalo tak neodejdeš z koncertu." na to jí zase odpovím já "Prostě to na mě všechno nějak spadlo." poví mi. Pohledem jí vyzvu, aby pokračovala dál. "Rodiče se pořád hádají. A co já dělám poslední dobou je to, že jdu do školy a pak do práce, kde jsem bůh ví do kolika, abych se vihla hádajícím se rodičům a nejvíc smutný na to je asi to, že za mnou Emma v noci chodí s pláčem. Dokonce jsem se málem několikrát zabila." řekne a sundá si náramky na levém zápěstí. To co spatřím mě úplně ohromí, protože spatřím jizvy. "Máma mi furt říká, že mám jít ven s přáteli, ale tady je jeden problém. Já nemám přátelé, protože radši si sednu na zahradu s knížkou v ruce, než jít někam ven hledat přátelé." dopoví. To co mi řekla mi vyrazilo dech. Člověk by si řekl, že vypadá šťastně a nic strašného se jí neděje ale tohle mě fakt dostalo. "Chápu pokud se se mnou kvůli tomu přestaneš bavit." řekne "Ne samozřejmě, že se s tebou nepřestanu bavit, jenom mě to celkem vzalo. Kris teď to bude ale jiné. Ty máš přátelé." řeknu jí "Jo a koho? Maximálně tak mého psa." řekne "Ne. Máš mě, Brooka, Rye, Andyho, Mikeyho a Domču. My jsme tvý přátelé ano?" řeknu jí "Děkuji Jacku." řekne a následně mě obejme. Jakmile to udělá tak si jí přitáhnu blíže k sobě a ona se jenom zachumlá do mé náruče. Mám být upřímný? Tohle bych chtěl zažívat každý den. Už nikdy v životě jí nechci pustit ale jakmile se začala odtahovat z mé náruče pustil jsem ji. "Měli bychom vrátit." řekne já ji na to pouze pokývám hlavou a vstanu. Pomohu ji na nohy tím, že k ní natáhnu ruku, kterou příjme. Po tom co se zvedne ještě drží mou ruku a podívá se mi do očí "Jacku prosím tě. To co jsem ti řekla nikomu neříkej, hlavně ne o těch jizvách." poprosí mě. "Neboj bude to naše tajemství." řeknu jí s lehkým náznakem úsměvu v mém hlase. "Děkuji." řekne "Nemáš za co." odpovím a poté se vydáme zpátky do haly za ostatními.
