Addicted [FF SnamioneCZ]

2. kapitola - Trest - 1. část

Ráno vstala Hermiona poměrně brzy. Došla si do koupelny, hodila krátkou sprchu a když se podívala na hodinky, ukazovaly jí půl sedmé. Rozčesala si své kudrnaté vlasy a v zrcadle se na sebe usmála.

Když vkročila do obývacího pokoje, našla Severuse pohodlně pochrupujícího na pohovce, přikrytého zelenou, saténovou dekou, kterou (jak si dobře pamatovala) měl i ve svém kabinetě v Bradavicích.

Uvařila si kávu, ale ještě předtím seslala kouzlo, takže varná konvice nedělala rámus a nemohla tak probudit spícího pana profesora. Než si vybrala knihu v polici, rychle vrhla poslední pohled na pohovku, jestli ji náhodou nepozoruje pár černých očí. Když zjistila, že jí nic nebrání, posadila se do křesla a dala se do čtení.

„Neposlušná a tvrdohlavá, jako vždy."ozvalo se za ní pobaveně. Polekaně se otočila.
„Vyděsils mě,"ohradila se zamračeně. Severus byl už navlečený do svého dlouhého, černého hábitu a pravděpodobně i vysprchovaný, jelikož z něj cítila svěží vůni šalvěje. Tu samou, kterou použila dnes ráno.
„Jak dlouho jsi vzhůru?"
„Asi půl hodiny. Byla jste tak začtená do té knihy, že jste si mě ani nevšimla, slečno Grangerová? To budu brát jako urážku mé osoby. Zjevně nejsem tak zajímavý, jako ona kniha, kterou držíte v ruce."
„Nebo, pane profesore, si ze mě akorát tak děláte srandu, protože jste očividně použil nějaké kouzlo. Možná, abyste mě neodrazoval od studia? Jelikož jak jste sám nejspíše poznal, tato knížka je o lektvarech."odpověděla mu stejným způsobem a s pozvednutými koutky pohladila hřbet.
„Deset bodů pro Nebelvír."pokývl hlavou Severus, vytáhl jí z dlaní knihu a zvedl ji na nohy.
„Co ta energie, pane profesore? Měl jste krásné sny?"zasmála se Hermiona.
„Protože jsem před spánkem myslel na jednu slečnu, která čirou náhodou stojí přímo přede mnou."
Hermiona překvapeně vykulila oči. Byl jako vyměněný. Včera se tak otevřeně a s dobrou náladou nechoval.
„Co si dáme k snídani?"zeptal se Severus a hladově se vrhl do kuchyně.

„Už se těším na snídani. Nejedl jsem snad od..."
„Večeře včera?"dokončila Ronovu větu Hermiona, když byli na cestě do Velké síně. Rameno se jí pomalu naklánělo směrem dolů, jak měla tašku plnou učebních materiálů.
„Hele nech si toho. Jsem sportovec, potřebuju hodně jíst."bránil se Ron.
„Harry je taky sportovec a necpe se tolik jako ty."namítla s úšklebkem Hermiona a pohlédla na zamyšleného Harryho kráčejícího mezi nimi. Možná aby si neskočili po krku.

Usadili se k nebelvírskému stolu a Ron si s chutí nabral plnou misku ovesné kaše. Hermiona jen s úsměvem zakroutila hlavou a pohlédla na začarovaný strop. Dnes byl nádherný den. I když byl začátek září, počasí bylo pořád ještě letní. Teploty byly vysoké a na obloze ani mráček.

Uběhl už týden od začátku školy a i když ještě nebyli v sedmém ročníku, profesoři je s úkoly vůbec nešetřili, právě naopak. Hermiona ale jako vždy vše bravurně zvládala, na rozdíl od kluků, kteří kvůli pozdním tréninkům famfrpálu kolikrát přišli a celí zablácení ji se štěněčím pohledem prosili, jestli by si ten úkol na přeměňování mohli opsat.

„Úkol na přeměňování!"vykřikla Hermiona a plácla se do čela.
„Cože?"zahuhlal Harry přes toast přežvikující v puse.
„Zapomněla jsem si ho ve společenské místnosti. Když vyrazím teď, ještě to na hodinu stíhám. Zatím ahoj!"zvedla se na nohy, popadla tašku a jak se otočila, s dutým nárazem s ní někoho tvrdě srazila.
„Proboha, omlouvám se, úplně jsem..."Svou omluvu ale nedořekla. Srdce se jí propadlo někam do kalhot. Narazila totiž do Severuse Snapea. Tyčil se nad ní svou majestátnou výškou a s výhružným pohledem černých očí, ze kterých právě sršely blesky, na ni hleděl. Celá Velká síň ztichla a pozorovala ty dva. „Slečno Grangerová."procedil skrze zaťaté zuby.
„Pane profesore! Opravdu se omlouv - "
„To bude mínus deset bodů za pokus o vraždu mé osoby před ranní kávou."
„Vždyť to byla nehoda!"zastal se jí Ron.
„A mínus dalších pět bodů za hloupé připomínky, pane Weasley. Očividně i vy jste musel být nehoda, jinak si neumím vysvětlit vaše vystupování ve společnosti."a znechuceně pohlédl na flek od dýňové šťávy, který měl Ron na hábitu. Snape vrhl poslední pohled na vyděšenou Hermionu, obešel ji a vydal se k učitelskému stolu, kde probíhala nějaká důležitá debata a tudíž tuhle trapnou situaci nikdo z ostatních profesorů neviděl.