Please, Dance with me! {Ereri}

Please, Dance with me!

Zase jsem šel po chodníku mně tolik známé ulice. Rozhlížel jsem se po ulici a hledal ty smaragdové oči, které mě vždy dokázaly uklidnit. Problém v tom, že na mě skoro ani čas neměly.

Zastavil jsem se před budovou, u které jsme se měli sejít. Asi 5 minut jsem stál na místně a nerovózně podupával chodidlem pravé nohy. Byla tu zima jak svině a já si samozřejmě nevzal ani pořádnou bundu.

Najednou mi v kapse u kalhot zazvonil mobil. Vzal jsem ho do zimou ztuhlých rukou a otevřel jsem SMS.

„Promiň Levi, přeložili mi představení. Máš čas zítra? "

Tu zprávu jsem si přečetl asi 8x, pak jsem si mobil vrátil do kapsy a naštvaně odkráčel. Ovšem že mám čas, ale tohle už bylo opravdu přes čáru. Několikrát jsem kvůli němu ani nešel do práce. A on stejně nepřišel...

Chápu, mladý tanečník. Každou chvíli rozhovor, konkurz, představení. Divadla se o něj perou.

„Promiň, mám trénink. Promiň, mám představení. Promiň, musím někam s kolegy. "

Všechny ty věty mi probíhaly hlavou a dělaly mi tam strašný binec. Došel jsem domů a sakra nahlas prásknul dveřmi. Ke mně hned přiběhla má zrzavá kočka a hned se prosila o pozornost.

„Ahoj Petro... " Pohladil jsem jí po hřbetě a sundal si tu slabou bundu ve které jsem celou dobu mrznul.

Aspoň na hodiny jsem se podíval. Sejít sme se měli v 8 večer. Bylo 11 a stejně jsem ho neviděl. Já mu kašlu na to jeho „zítra určitě dorazím! "

Došel jsem do kuchyně a znaveně se opřel o linku. Do stále zmrzlých rukou jsem vzal konvici a začal do ní napouštět vodu. Petra vyskočila vedle mě a zvědavě přikukovala. Vodu jsem dal ohřát a Petru si vzal do náruče. Ještě jsem doběhl zamknout a sedl jsem si na židli u stolu který byl přímo v kuchyni.

Chvíli jsem jen tak tupě seděl, hladil tu zrzavou kočičku po hlavičce, ona mi na oplátku vesele předla a přemýšlel jsem.

Co když se se mnou už prostě nechce scházet? Našel si někoho lepšího? Nějakou mladou holku?

Zatřepal jsem jsem hlavou. To by neudělal. Snad..

Petra mi mezitím seskočila z klína a sedla si na parapet. Ozvalo se pískání konvice a já se musel chtě-nechtě zvednout. Vodu jsem nalil do hrnku a do ní přidal pytlík s černým čajem. Položil jsem šálek na stůl a opět si sedl na židli. Znovu jsem se zahrabal do svých myšlenek.

Nevím jak se mi to podařilo, ale povedlo se mi u toho stolu usnout. Podíval jsem se na hodiny. 5 ráno.

V práci mám být v 6. Zvedl jsem se a hned na to mě v hlavě udeřila prudká bolest, která mě donutila si znovu sednout. Vždyť jsem nic nepil!

Moment... Já vlastně šel do té zimi v jarní bundě... Zavolal jsem šéfovi že nepřijdu a nějak se dopotácel do postele. Hned jak jsem si lehl, bolestí jsem zakňučel a hned se natáhl pro deku. To bude jasná horečka...

Po několika úmorných minutách kdy jsem se jen převracel ze strany na stranu se mi povedlo usnout.

~

„Erene! " Rozběhl jsem se k němu. Zastavil jsem před ním a rozdýchával svůj běh.

„Ere-"

„Ticho."

„Erene co se sta-"