Dar nebo prokletí?

Bolest

Oheň je úplně všude. Plameny olizují všechno co jen jde...
Hluboce jsem se nadechla a otevřela dveře, ven se vyvalil dým společně se spostu ohně. Neváhala jsem ani vteřinu a vrhla jsem se do hotového pekla... Bylo to strašné. Jediné co se mi honilo zrovna hlavou bylo Kde je k sakru moje máma..
Nic nevidím... Zatracený oheň! Mami?! Ticho... Šlo slyšet jen jak oheň pohlcuje celý dům. V kuchyni ani obýváku není. Už zbývá jen podkroví a sklep. Rychle jsem vyběhla po schodech nahoru, nahlédla jsem do všech místností... Nikde po ní nebyla ani stopa. Vydala jsem se rychle dolů, ale na pátém schodu se mi probořila noha. Sakra!! Pokusila jsem se ji vytáhnout, byl to závod o čas. Povedlo se až na druhý pokus. Konečně.. Noha mě bolela, ale musela jsem se dostat ještě do sklepa. Myslela sem si že každou chvíli omdlím.. Proběhla sem sklep. Opět nikdo. Plameny už se za mnou valily po schodech. Tak jsem vyběhla venkovním vchodem a následně jsem se začala dusit. Musím se dostat dál, než se ten dům celý sesype. Jak se to vlastně stalo? S těží jsem se zvedla a poodstoupila pár metrů. Najednou se mi zatmělo před očima.
Viděla jsem matku, když byla ještě mladá. Byl s ní nějaký tmavovlasý mladík, ale byl jako-by v mlze. Nikdy předtím jsem ho neviděla. Slyšela jsem smích, běželi spolu do lesa pod veliký balvan obrostlý mechem. Viděla jsem jak jí mladík něco podává.. Vypadalo to jako kniha a nějaký předmět který nešlo pořádně rozeznat. Najednou byli oba v mlze a pak se rozplynuli.
MAMI!!! Zakřičela sem a s trhnutím jsem otevřela oči. Posadila jsem se a chytla sem se za hlavu. Co to mělo být?! Takový šílený sen.. Zdálo se mi že hoří chalupa a pak matka s tím mužem.. Super, usla jsem venku a ještě k tomu prší. Ale co to? Proč cítím kouř?! Zvedla jsem hlavu a viděla sem to nejhorší co jsem si vůbec mohla představit. Chtěla jsem se rozběhnout k domu, ale jen co jsem se zvedla tak jsem s bolestí v kotníku spadla zase zpět. Zjistila sem že ho mám celý popálený a ne jen to, i šaty a ruce i mé dlouhé rudé vlasy sem měla od poloviny zad celé spálené. Opatrně jsem se zvedla a šla jsem prozkoumat trosky. Chvíli na to doběhl Moon s Blazem. Asi slyšeli můj křik, přece jen jeskyně není tak daleko. Zůstali stát asi tři metry od trosek a jen koukali. Nikde nic.. Všude jen popel a zbytky uhasínajících plamínků, které s každou kapkou deště zasyčely. Po matce ani památky.. Kam jen mohla zmizet? Ale aspoň že tak... Počkat moment co to tam je? Zdá se mi to nebo tam v tom popelu něco opravdu je? Začala jsem rozhrabovat popel a odhazovat zbytky trámů a tam jsem uviděla...