Dva dny na orbitě

Cesta nad oblohu

,,Částečně mě to štve,'' Řekl jsem si. ,,Těch 5 hodin promarněného života mi sice nikdo nevrátí a však se těším že se podívám nejdál ze svých cest," Právě proto bylo ze mne cíti nadšení, když jsem vstupoval do auta k přátelům. To ale začalo během vteřiny lehce pohasínat. Kluci se zase hádali o ovladač k televizi. Karel musel mermomocí zařvat své ,,DÉÉÉČKÓÓ". Tobiáš mu hned vynadal ,,Hele nám všem je čtrnáct. Tvé duševní stáří je sice možná deset let, ale zkus se chovat na to fyzické," ,,Já si přines miniaturní kormidýlko," pochlubil se vesele Dominik. Netrefil se ale do správné chvíle, takže hned dostal od Tonyho ,,A co chceš kormidlovat, svojí cestu do blázince?" ,,Spíše mou jestli nepřestanete!" zařval jsem a pustil jakýsi dokument o rybách. To zaměstnalo naši pozornost a byl klid. Karel sice oplakával minutu sežraného perutýna ale Tony ho brzy zburcoval. Čas tedy ubíhal rychle a v napínavém souboji kosatky a žraloka nám šofér oznámil konec jízdy. Celý omámen filmem se vydal náš pětičlený spolek k recepci. Paní recepční nás po prohlídce odvedla do místnosti na oblékání a zkoušku skafandrů. Zde Tonymu zavolal Vojta, jestli nemůže letět s námi. Vybral si špatné číslo. ,,Hele slyšel jsi o tom, že se v raketoplánech nemá zbytečně plýtvat místem?" Vojta chtěl odpovědět, ale nestihl ,,Vesmírný výtah je teprve ve výstavbě. Poté si můžeš jezdit nahoru dolu jak na horské dráze. Tak buď teď potichu prosím. Plýtvám si na tobě sim kartu!" Vojta zavěsil. Všichni včetně intruktora začali omdlévat smíchy. Skafandr se kupodivu nechoval tak těžkopádně jak jsem čekal. Hopsali jsem tedy při zkoušení po místnosti jako zajíci a smáli se. Unavilo nás to, proto jsme se vydali do vstupní brány od raket. Tady nás napadlo udělat klišé tipu pomalá chůze. S vážnými obličeji a helmami v rukách před kamerou zkoušeli udělat dobrou scénu pět minut. Hned na to přišlo do třídního chatu naše video. Už bylo vidět prostornými dveřmi do kabiny. Všiml jsem si, že Dominik chtěl udělit nějakou štiplavou poznámku na Karlovu adresu. Už se nadechoval, když ode mě dostal lehkou ránu do žeber.
V raketě nás přivítal palubní počítač M.At.Y.Á.Š. jehož jméno mi kohosi silně připomínalo. Nastala příprava ke vzletu. Dominik položil na řídící panel své miniaturní kormidýlko. M.At.Y.Á.Š ho ihned okřikl,že při startu zde nesmí být nic volně položeného. Byl z toho trochu mrzutý. Chudák tak se těšil, že bude jako kormidlovat náš let.