Heartbeat Battle

-1-

Sedím u stolu s kamarádkami. Povídají si o svých přítelích.

V tom zvednu pohled abych našla barmana a zavadím o něčí oči. Zatají se mi dech. Nedokáži se soustředit na nic jiného, že ani nepostřehnu že volají mé jméno.

„Bello! " otočím se na Betty.

„Promiň neposlouchala jsem" omluvím se.

Zasměje se a zopakuje:
„co ty a Tobias ? "

„Kašlu na něj. Rozešli jsme se."

Všechny na mě otočí pohled. Pořád se na mě dívá, cítím to.

„Jak-"Betty přeruší již opilá Míša.

„ Jé moje oblíbená písnička! Jdeme tancovat" zavelí a mě se uleví že nemusím odpovědět.

Je to komplikované. V zápětí mě ale Betty chytne za ruku a táhne mě k parketu.

„Neee"protestuji že srandy.

„jen pojď a ukaž jim kdo je tu šéf. " zakřičí Clary. S těmito slovy se dostáváme do samotného srdce battlu.

Právě tancuje kluk s modrými vlasy. Přidáme se k povzbuzování a jak to tak už u mě bývá, neudržím se a za chvíli tancuji uprostřed kruhu.

Tancuji a zároveň vedu nejlepší taneční složku v zemi, a tak se ani jedna z holek nediví, že vyhraji nad černovlasým klukem levou zadní.

Na závěr jim tam otočím perfektní piruetu a jdu si vydechnout a napít.

Už střízlivím.

Nejsem ani v púlce cesty k našemu stolu a v tom mě někdo přiřazí ke zdi.

Chci se na toho bastarda podívat, ale ztuhnu při pohledu na ty oči. Tak temné.

Opře si ruku vedle mé hlavy.
Přejede si jazykem po rtech a zeptá se:„Kdo jsi? "

Z toho hlasu mě mrazí. Mravenčí mi v zádech a zmůžu se jen na:„C-co?"

Chytne mě za ruku a pevně jí stiskne.
„Jak se jmenuješ? "

Přiblíží obličej k mému krku a dlouze se nadchne.

To mě probere a silně ho od sebe odstrčím. Zasměje se. „Chceš si hrát?"

Mám strach. Zkusím se vyvléknout, ale on mě přiřazí ke zdi svým tělem.

„Na něco se ptám"

Bože proč jsme v té největší tmě.

„Izabella" procedím mezi zuby.

„Bella" zavrní a kousne se do rtu.

Líbí se mi jak vyslovuje mé jméno. To ne!

Leknu se a snažím se vykroutit.
„Ty nechceš znát mé jméno? "zeptá se.

„Ani ne, díky" snažím se vykroutit.

„Zopakuj to! " Skoro mi zařve do ucha.

Polije mě chlad.

„D-dobře. Jak se tedy jmenuješ?" vykoktám.

Usměje se. Bože hezčí úsměv není.

„Jungkook" vysloví to nádherné jméno.

Bože, mě se tahle situace snad líbí? Ne! Bello vzpamatuj se! Musíš utéct!

Zadívá se mi hluboko do očí a pustí mě. Předtím mě ale pohladí po tváři. Odtáhne se ode mě a uvolní mi cestu.

To jsem opravdu nečekala. Když zvednu pohled, je pryč.

Svezu se po štěně na zem a začnu se třást.

Ne. Tímhle nikomu nepomůžu. Musím pokračovat. Nebrečela jsem od smrti rodičů a tak to taky zůstane.

Zvednu se a dojdu k našemu stolu.

„Kde jsi byla? "zeptá se Clary. Páni ona si všimla? Vždyť je totálně na šrot.

Už se nadechuji abych jim to řekla, ale pohled od baru mě zastaví. Dívá se na mě a kroutí hlavou.Znova ten chlad.

„Jen na záchodě" řeknu poté co odtrhnu pohled.

„Je mi špatně, půjdu domů. " řeknu.

„Teď jsme se o tom taky bavily " řekne Míša.

Otočím se k odchodu a celou cestu ven mě sleduje. Cítím to.

Rozloučím se s holkama a zavolám si taxi. V autě se konečně uvolním. Řeknu taxikáři adresu a po půl hodince staví před mým bytem.

Zaplatím a odeberu se do obýváku.

Tam hodím kabelku na gauč a jdu si dát vanu. Přemýšlím nad Jungkookem.

Náhle mi zazvoní mobil. Neznámé číslo. Usuším si ruce a zvednu to.

„Izabella Park? "ohlásím se.

„Utekla jsi mi" Jungkook.

„Co chceš? Co po mě chceš? "pomalu začínám histerčit.

„Uklidni se" výzvě mě o něco klidněji.

„Proč. Co chceš? "snažím se znít tvrdě.

„Tebe" zašeptá do mobilu. „A taky tě dostanu"dodá.

Zalapám po dechu a mobil hodím do napuštěné vany. Stroj zabliká a zhasne. Díky bohu. Dnes jsem se k němu obracela tak často, že asi začnu chodit do kostela.

Vylezu z vany a osuším se. Mobil tam nechám a jdu pro svůj starý Samsung.

Prevleču se do pižama a po chvíli převalovaní konečně usnu.

Jungkook

Ta holka mi totálně zamotala hlavu.

Naštvalo mě když mi zavěsila. Já si ji ale najdu a pak bude jenom moje.

Sedím s Jiminem u baru. Kluci se někam vypařili a když jsem se vrátil našel jsem tu jen jeho.

Když si všimne mého pohledu nervózně si poposedne.

„Vzal sis TO dneska? "zeptá se.

Zamyslím se.

„Jo" řeknu naštvaně.

„Kdy naposled? "zpraží mě pohledem.

Naštvaně na něj pohlédnu. „Ráno" procedím mezi zuby.

„Jungu!“ vykřikne. „Ty jsi si nevzal druhý?! "

Jo vím že to je špatně. Že ten hnus musím brát dvakrát denně, ale děsně to bolí.

„Jdeme domů pojď" zavelí a chytne mě kolem ramen.

Neochotně s ním jdu k našemu autu. Jimin mezitím zavolal klukům kteří se na mě od auta starostlivě dívali.

Naloží mě do limuzíny a náš řidič bezeslova vyrazí do hotelu.

„Nenávidím svůj život." zašeptám a Namjoon se na mě smutně podivá.

„To my všichni. My všichni." řekne Yoongi.

——————————————————
Děkuji za přečtení mé první kapitoly u mě první FF a doufám že se líbí. Snad budu vydávat často a pravidelně. Zatím mě psaní baví a snad to tak i zůstane 😊. Moc děkuji za hvězdičky a komentáře. BTW. kdyby jste někdo znal nějakou dobrou FF třeba i úplně neznámou na BTS, EXO... ráda si přečtu.
😘
<darkie>