"Jimine!"
Zakřičel na mě můj kamarád Kookie, když jsem měl jít už na pódium.
Jmenuju se Park Jimin, je mi 17 a jsem tanečník, no, tanečník ne, spíš obyčejný středoškolák, který rád tancuje a právě jdu na svoje první vystoupení.
Lehce jsem se třásl trémou a pomalu šel na pódium, jen co jsem vešel do záře reflektorů, viděl jsem plný sál lidí a moje tréma se ještě zvětšila.
"Klid Jimine, to zvládneš, jde jen o tvojí budoucnost- no, to si vážně nepomáháš"
Říkal jsem si v hlavě a když začala hudba, začal jsem tančit, docela mi to šlo a tréma mě postupně opustila.
"To bylo úžasný, Minie" řekl s objetím Kookie, když jsem dotančil.
"Ty jsi byl taky úžasný" věnovat jsem mu úsměv a objetí vřele oplatil.
"Takže teď ke mně, jako vždy?"
Zeptal se a já přikývl, vždy jsme po zkouškách chodili k němu hrát videohry.
"Taaak, popovídej mi o tom klukovi, jak to teda vypadá?~" řekl jsem s malým úchylným podtónem a drbl do Kooka.
Kook hned zčervenal a já se začal smát.
"Jen povídej sušenko" začal jsem se vyptávat, když jsme vyrazili k němu.
"Takže, jmenuje se Tae, je mu 18 a taky rád zpívá~" usmál se Kook svým králičím úsměvem a já jen zakroutil hlavou.
"Takže je od tebe jen dva roky, a odkud je, ten tvůj vyvolený?"
Zasmál jsem se, Kook se naštval a já hned začal utíkat, jelikož jsem věděl, že mě chce zlechtat.
Takhle jsme aspoň byli u něho rychleji.
"Je z Daegu" povzdechl si Kookie při otvírání dveří a já rychle pozdravil jeho mamku a utekl do jeho pokoje, kde jsem si zabral tu lepší židli a jeho oblíbený ovladač.
"Ale přijede sem zamnou" řekl šťastně Kookie, držící telefon a sedl si vedle mě.
"Ale co když je to nějaký pedofil, nějaký starý hnusný dědek, co tě chce znásilnit ve křoví?" začal jsem se smát.
"No, pedofil vážně nejsem, a znásilnit ho taky nehodlám" ozval se hlas z mobilu a já se smát přestal, naopak Kook chytl záchvat smíchu.
"Tae, to byl Jimin, Jimine, to je Tae" představil mě tomu s kým volal a já ze sebe vykoktal jen tiché ahoj.
Tak moc jsem se styděl, že jsem utekl do koupelny, ale než jsem stihl zavřít, zmizel jsem, sám jsem to nechápal, ale nebyl jsem v koupelně, ale uprostřed nějaké cesty. Začal jsem se rozhlížet, ale v tom mi zabránil předemnou jedoucí kočár, který vedl kůň, a všichni na mě divně koukali, jelikož to moje oblečení se od toho jejich dost lišilo.
Muži měli obleky a klobouky a ženy dlouhé šaty a většinou i slunečník.
Byl jsem zmatený a vydal se k místu, kde byla spousta lidí.
"Co to sakra?!" výkřikl jsem nechápavě, když jsem viděl, jak nějaký dva pánové ukazují plány na stavbu radnice.
"Vždyť radnici máme už 78 let postavenou" začal jsem vyšilovat a najednou se opět objevil jinde.
Koukl jsem před sebe a viděl radnici jak jsem ji znal, postavenou.
Rychle jsem se rozběhl domů a Kookiemu napsal, že už nepřijdu,
