Přiběhl jsem domů a rychle šel do svého pokoje, úplně celý jsem se klepal.
"Co se to sakra stalo?!"
Výkřikl jsem a vůbec nic nechápal, radši jsem si vzal notebook a začal vyhledávat něco o teleportaci, iluzím, spaní ve dne-
"Ne Jimine, tohle se nemohlo zdát, málem tě přejel kočár, tohle se ti vážně nezdálo"
Řekl jsem si a dál hledal, nakonec jsem se rozhodl jít radši projít, abych se nějak uklidnil, bohužel už byla venku trošku tma, a jelikož se tmy bojím, napsal jsem Kookovi, ať jde semnou, navíc jsem mu to chtěl všechno říct.
Jiminiebaby~❤️ : Kookie...
půjdeš semnou prosím ven..?
Kookie_bunny💜 : Samozřejmě, ale proč jsi utekl?
Jiminiebaby~❤️ : Víš, o to jde
Já totiž neutekl...všechno
ti to řeknu, neboj
Kookie_bunny💜 : Dobře, hned jsem tam..
Odložil jsem mobil a šel čekat ven na Kookieho.
Po pár minutách přiběhl a šli jsme do parku.
"Víš, prostě jsem se asi teleportoval, vypadalo to jak z roku 1910 nebo já fakt nevím, prostě... kočáry s koňmi, dlouhé šaty, klobouky, a taky tam byly plány na stavbu naší radnice!"
Řekl jsem zoufale a koukl na Kookieho, který se zastavil a nevěřícně na mě koukal.
"Tak tobě taky?!"
Výkřikl a posadil se, podlomily se mu kolena.
"Mně se stalo něco podobného, akorát tam všichni oslavovali konec první světové války.."
Špitl ustrašeně Kook, skoro brečel.
Sedl jsem si okamžitě k němu a začal ho hladit.
"Co to ale má znamenat, já nic nechápu, ale, když už víme, že to není přelud, můžeme o tom někomu říct, ne? Třeba nám někdo pomůže"
Řekl jsem a ani nevěděl, co melu, vždyť by nás zavřeli do psychiatrické léčebny.
"To podle mě není dobrý nápad.."
Povzdechl si bezmocně Kookie a chytl mě za ruku.
"Ale když jsem se tam... přenesl nebo jak to říct, viděl jsem takové..jakoby hvězdičky, nebo...vypadalo to jako zhmotněná energie, snad chápeš"
Koukl na mě a já se zamyslel.
"Vím co myslíš, viděl jsem to taky, byly to takové modré, lehce průhledné, ale svítící kuličky, které se vznášeli s takovým-"
"Jo, přesně to, akorát já to viděl žluté"
Namítl Kook, když mi skočil do řeči.
"Ale proč se nám tohle děje..."
Povzdechnu si, ale když se podívám na Kookieho, uvidím před sebou opět tu modrou esenci, ale uvidím i žlutou a najednou se ocitnu v nějaké budově, sedící na zemi.
"Kde to- Kookie?!"
Výkřikl jsem, když jsem ho tam uviděl taky, hned jsem se doplazil k němu.
"Kde to jsme?"
Špitl Kookie a stiskl mi ruku.
"Spíš by jste se měli ptát kdy to jste"
Ozval se docela hluboký hlas z rohu pokoje a prošel k nám kluk v obleku, s kloboukem a s dalšími obleky s klobouky v ruce.
"K-kdo jste?"
Špitl jsem a koukal na něj.
"Jmenuju se Yoongi, a jsem rudá"
Ukázal nám prsten s rudým kamínkem.
"A teď se oblečte"
Řekl a podal nám oblečení.
"V roce 1845 nejsou moc zvyklý na toto oblečení"
Vyděšeně jsem na něj koukal, stejně jako Kookie, ale raději jsme se převlékli.
"Následujte mě"
Řekl a šel pomalu ven, a my hned za ním, teď jsme opravdu zapadali do davu, jelikož to tu opravdu vypadalo jako z roku 1845.
