a tak, zjistila jsem ze nemam nikoho komu muzu rict
jsem smutna, pojd a obejmi me prosim
kdyz uz si myslim ze jsem konecne nasla tu spriznenou dusi, nekoho kdo mi bude rozumet, stane se neco co ten druhy nepochopi a je konec
proste smitec
uz mu dale neverim, nedokazu se s nim bavit jako driv
nejde to
a tak jsem sama
opet jsem sama
kazdy den jsem sama
kazdou minutu jsem sama
s kamarady na pivu
jsem sama
a myslim ze budu porad sama
tak jako ostatni jsou sami
a ve svete plnym lidi, proc je sakra kazdy tak sam?
mam zase tu hezky smutnou naladu kterou potrebuji vykricet do sveta
a tak kricim
a kricim
kricim
krik....
a ticho
zadna odpoved
jako
po
ka
zde
