Lži

Trapas

Otočila si mě na židli u klavíru a zakřičela mi do obličeje:

"Miluju tě! Jsi slepej, když to nevidíš a pitomej, když to nechápeš. Je mi jedno, kolik holek máš nebo jsi měl, to, co k tobě cítím je opravdové a opravdu mě mrzí, že to nechápeš!" rozplakala se a utekla.

Nezmohl jsem se na jediné slovo a kdyby se Olda nezačal smát, asi bych ještě dlouho nehnutě seděla civěl směrem, ze kterého na mě ta dívčina ještě před chvilkou řvala.

"No jo, aby se kočička nezbláznila. Kluk se chce jenom kamarádit, ale holčička už je na panenky velká a tak by si teď chtěla hrát s opravdovým klukem"smál se Olda.

To byl trapas! Snad ještě víc pro mě než pro spolužáky, kteří nás pozorovali a mého kamaráda Oldu z vedlejší třídy, se kterým jsme hráli – koneckonců Olda se smál nejvíc proto, že na jeho uhrovatý obličej moc holek neletí a tak se nezmohl na nic lepšího než se mi vysmát.

"A ty? To seš buzna nebo co?Takováhle kočka a ty ji odmítáš?"

"Neodmítám, ale nechci mít přítelkyni z každý kamarádky. Dělej si, co potřebuješ se svejma kámoškama, ale já chci přátelství a vztah dělit."
"A co ta tvoje poslední kamarádka s výhodama?"rozesmál se zase a měl pravdu.

Můj poslední vztah, (Nebo spíš jak řekl Olda přátelství s výhodami) dopadlo katastrofálně. Slzy, vztek, velký propad do hloubky, ale ve výsledku i notná dávka sebepoznání.

S Markétou jsme chodili na základní školu. Byli jsme nejlepší přátelé, ale po ukončení deváté třídy jsme se začali poznávat i intimně. Ale už od začátku to začalo být zvláštní – čím více času jsme spolu trávili jako muž a žena, tím více se mi protivila představa vídat ji,chodit s ní do parku, mluvit s ní. Až nakonec se mi začala hnusiti fyzicky a přes její nezkrotnou lásku a touhu jsem se s ní scházel jen s krajním odporem. Začal jsem vyhledávat už jen samotu, nebavil jsem se s rodiči a nechápal jsem, proč nemůžu být normální kluk, mít normální přítelkyni a dělat s ní normální věci.

Byla zaslepená a ani v nejmenším si nevšimla mé nechuti vůči ní, až to jednoho dne vyústilo v hádku, protože se nedalo vydržet neustále předstírat, že ji miluju. Neviděl jsem ji tři měsíce, zablokovala mě a vím, žena mě často myslí – na to, jak mě nenávidí.

Neměl jsem od té doby žádnou holku. Líbil jsem se velkému množství holek, ale se žádnou jsem nic neměl, jen jsme občas chodili ven a blbli.

Olda odešel a já ještě chvíli hrál na piáno, zatímco spolužáci, kteří zůstali si ještě o mně šuškali mezi sebou a začali se trousit i další, kteří přišli z oběda a vyprávět si historku mezi sebou. Začal jsem se těšit domů jako snad ještě nikdy a poslední hodiny jsem přetrpěl v mlčení a myšlenkami jinde.

Doma jsem odhodil batoh a ještě v botách jsem si lehl obličejem do peřin a přemýšlel. Nehnutě,tiše;

Proč nemůže mít hezký kluk přátele? Kluci mu závidí a holky – skoro škoda mluvit. Pokud je kluk hezký, nesmí být na holku milý, protože si začne myslet, že ji miluje. Ale nesmí být ani zlý, protože pak začne být nebezpečně přitažlivý. Tak za mnou chodí školou a okolím několik holek přesvědčených, že jsem jejich vyvolený a že právě ony se stanou mou partnerkou. Nestanou.

Klukovi dnes k životu stačí přístup k internetu a pár přátel, aby se necítil jako outsider.Inu, přátel... Spíš pár pochlebníků, kteří mu budou přitakávat a smát se každé pitomosti, co řekne. Ani nevím,jestli je Olda vůbec můj přítel a nebo jestli k nám chodí jen proto, že u nich není klavír.

Začalo mi být těžko od žaludku a trochu i od srdce. Jakým způsobem života vlastně žiju? Na jaký způsob života jsem pyšný a co svým postojem obhajuji?

Ta dívka, co mi dnes vyznala lásku a pak se rozplakala a utekla se jmenuje Kateřina. Byli jsme přátelé,ale pak jsme jednou šli v říjnu spolu ven. Zlaté listí padalo z javorů, vítr se opíral do korun skoro opadaných stromů a shazoval na zem poslední listy a vytvářel tak scenérii nějaké Newyorské romantické komedie s dobrým koncem. Tam jsme seděli na lavičce a já ji vzal kolem ramen. Druhý den jsem pak šel ven s Emou – s její spolužačkou z lavice. Od té doby jsme s Kateřinou nikde nebyli, protože mě odmítala, říkala, že nemá čas a tak podobně. Nevěděl jsem – až do dnešního odpoledne – že to je proto, že se do mě zamilovala. Bral jsem ji jako takovou skoro bývalou kamarádku a neměl jsem potřebu ji nijak získávat zpět.

Nepřemýšlel jsem o ní, stejně jako o žádné jiné holce ze třídy, jako o potenciální přítelkyni. Nevím, jestli je hezká, nevím, jak se líčí ani jestli má hezkou postavu. Vím, že je s ní zábava a že až se do ní jednou nějaký kluk zamiluje, tak bude šťastný. Já se nechci zamilovat, nebo alespoň ne do kamarádky, protože láska kazí přátelství. Nebo spíš touha, ale v našem případě se stejně jedná o tak levný odvar z lásky, že to ani není třeba zdůrazňovat. Přesto mi ale láska přátelství kazí.

Druhý den jsem hned po první hodině vzal Kateřinu na chodbu.

"Přemýšlel jsem o tom, co se stalo včera."

"Ano?" řekla s nadějí v hlase. Věděl jsem, že na těch pár vteřin doufala, že řeknu,že s ní chci chodit.

"A chci se omluvit, že jsem si tě nevšímal. Nevěděl jsem, že ke mně chováš takovéhle city,ale holka," naklonil jsem se k ní a chytil ji rukama za ramena."Nejsem jasnovidec, abych poznal podle toho, že si mě nevšímáš, že mě máš ráda."

"Já vím, ale naštvalo mě,že chodíš ven i s jinejma holkama" Odvrátila zrak.

"Já se rád přátelím. Je to těžké pochopit, v dnešní době, kdy každý kluk chce za každou cenu chodit s holkou – s holkou, jako jsi ty!" otočila se zpět na mě, ale dívala se na mě úkosem. "Ale pro mě to není. Poznal jsem, jaké to je být s někým, ke komu ale nechovám opravdovou a čistou lásku a je to zničující. Jsem přesvědčený,že kdybychom si spolu něco začali, začala bys mě brzy nenávidět a nemohla bys mě ani vidět"

"To by se nemohlo stát. Jsi báječnej kluk"

"Jsem bastard jako všichni kluci, jen si to nechceš přiznat, protože se ti líbím. Zatím jsem v životní fázi, kdy hledám opravdové přátelství a ani to nenacházím. Myslel jsem si, že jsi mě ztrapnila před přítelem,ale otevřela jsi mi oči, abych pochopil, že to nebyl můj přítel."

"Takže mě nechceš?"Zeptala se se slzami v očích.

"Ne, alespoň ne teď. Život je velice těžký a ještě neznám ani sám sebe, natož abych mohl dokonale znát i někoho dalšího. Až budu starší."

"Nechci na tebe čekat."řekla, otočila se a odešla zpět do třídy.

   Tak jsem tam stál sám. Vzdala to se mnou ještě dříve, než by mohla se mnou něco začít. A takovýhle jsem mohl mít vztah. Poznal jsem ale lépe sám sebe. Jen teď nemám žádné přátele.