Trigger warning - není to můj normální a obvyklý veselý formát, pokud vás triggerujou zmínky o žiletkách a sebepožkozování, radši si najděte něco jiného. Děkuji.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Ráno jako každé jiné. Všichni kolem Penelope jako by o ní vůbec nevěděli. Nikdo si dívenky s tmavě obarvenými vlasy a tetováním na krku nevšímal. Skoro jako by se vůbec nenacházela v místnosti. Všichni ji ignorovali.
Sama Penelope chtěla jenom aby si jí někdo všiml. Aby si nepřipadala tak sama. Doma matka pila a otec radši zdrhl někam a už se nevrátil. Ne, že by to Penelope nějak překvapovala. Kdyby mohla, už taky uteče. Ale nemá kam.
Ve škole je jenom další z terčů posměchu. Nikomu se nechce se s odpadlíkem bavit. A vůbec ne s dívkou, která je takzvaně na pokraji společnosti. Jenom ze své vůle vůbec chodí do školy. Kdyby se měla k tomu starat ještě o matku, asi nikdy neodejde z bytu. Možná nakoupit, ale to by bylo všechno.
Naposledy její kamarádka ze školy jí podkopla nohy a bodla jí kudlu do zad. Doslova. Obě dívky si tolik rozuměly, Pen už byla přesvědčená, že se jí povedlo najít si první kamarádku, která jí pomůže s problémy. Ale ta se po pár lží od oblíbených dětiček dala proti Penelope taky. Jako by jí na bývalém kamarádství nikdy nezáleželo.
Poslední, co Penelope chybělo, bylo aby její matka alkoholička začala být agresivní. To byla poslední kapka, kterou se Penelope nechtělo přehlížet. Ale bez možnosti útěku k někomu nebo vůbec někam do bezpečí, to byla jenom další překážka v jejím životě.
Toužila jenom po lásce a troše porozumění. Po někom, kdo by jí obejmul a řekl, že se všechno zlepší. Že nebude jenom odpadlík, nechtěné dítě a budižkničemu. Z malé veselé dívky se postupem času stala odepsaná bytost veškerou společností. Nikde se neměla jak začlenit. A pokud ano, tak jí tam nechtěli.
Poslední, nad čím přemýšlela, než se rozhodla definitivně, byl její dosavadní život. Dal by se vůbec nějak změnit, nebo je to jenom její sen? Možná. Všechno by šlo. Ale Penelope došel náboj a chtíč žít. Pro ní tahle věc absolutně ztratila a zničila veškerý význam, který by její život mohl mít.
Ve škole i doma slýchala, že její smrt by prospěla všem okolo. A Penelope nad tím jenom přemýšlela. A čím víc to slyšela, tím víc věřila, že je to pravda. Nikdo se jí neptal, jak se má. Nikdo se jí nezastal, když potřebovala pomoct. Nikdo o ní neměl zájem. Jedině tak když jí chtěl někdo zmlátit.
Bolest přestala být pro dívenku faktorem. Tetování na krku, přes celá záda a stehna, jako by jí aspoň trochu pomohla dostat se z těžkého rozpoložení mysli. Šla k pár odborníkům, ale ti stihli jenom předepsat pár prášků. Ale k čemu jí jsou? Chtěla přeci jenom vlídné lidské slovo. A tomu se jí prostě nedostávalo, ať šla kamkoliv.
Zavřela se v koupelně se svojí věrnou přítelkyní, která jí pomáhala už dosti dlouho. Je na čase to všechno dát dokupy. Takhle to prostě dál nejde. Podívala se na svojí přítelkyni, žiletku a ušklíbla se. Třeba se opravdu všechno změní, když odejde. Třeba tohle byl její smysl života. Jenom tak, aby se ukázala lidem okolo a byla jenom komparz někde v pozadí, nepotřebná postava. Postradatelná a ve své podstatě bez smyslu a jenom na okrasu.
Penelope si napustila plnou vanu teplé vody. V ruce žiletka a v druhé obálka, do které uložila dva dopisy. Jeden pro matku, kterou to snad dostane z alkoholického deliria a druhý pro všechny její bývalé spolužáky, pokud si to vůbec někdo bude chtít přečíst.
A potom už jenom...
Později
Penelope leží s otevřenýma očima ve vaně, na stehně jí leží žiletka. Hrudník se jí nezvedá a oči mají prázdný výraz. Barva vody kolem ní se změnila na červenou. Jednu ruku má ponořenou ve vodě, kterou barví více do ruda. Druhá ruka jí volně visí přes okraj vany, dopis leží na zemi vedle ní.
Nahlas a dokolečka hraje jedna smutná písnička. Krom rozbitého kohoutku, ze kterého sem tam ukápne pár kapek vody do vany vedle Penelope, je v bytě slyšet jenom píseň. Ten okamžik je klidný a jakmile přehrávači došly baterky, byt jako by byl jenom tichou pustinou.
Matka Penelope se probrala konečně z delíria. Otevřela oči a protáhla se na místě. Zvedla se z místa a došla si pro novou lahev plnou alkoholu. Nebo alespoň to měla v plánu. Ale poslední láhev vypila předtím, než usnula na pohovce.
Když už jí nebolela výjimečně hlava, rozhodla se dojít si opláchnout obličej a zjistit, kde se vlastně ta její dcera fláká. Měla už být zpátky, vařit večeři, nebo nějaké jídlo! A rozhodně měla přinést další zásoby alkoholu pro ní, které by mohla zkonzumovat.
Matka stačila jenom pootevřít dveře a vyjekla zděšením. S vyvalenýma očima vyběhla z bytu a snažila se dobýt na sousedy vedle. Ti naštěstí věděli, že se k nim nikdo jen tak dobývat nebude. Ale překvapilo je, kdo jim to vlastně buší na dveře a skoro pláče.
Soused došel do koupelny, kde ležela Penelope. Nechal dívku tak jak ležela, jenom co zkontroloval, že dívka opravdu neměla žádný puls. S tichým povzdychem zavolal policii a záchranku, byť věděl, že snaha o záchranu je marná.
První se objevily dva policisté, kteří prohledali byt Penelope. S malým úšklebkem přešli hromadu prázdných lahví od alkoholických nápojů. Když se konečně došli podívat do koupelny, jeden z policistů se rychle vrátil za matkou. Druhý se podíval po koupelně a všiml si malé obálky.
V zápětí přijela sanita, která si vzala Penelope do své péče, ale mohli jenom konstatovat, co si všichni okolo mysleli. Policisté vzali obálku, otevřeli jí a všimli si, že je to opravdu dopis na rozloučenou. Došli za matkou, se kterou si chtěli popovídat.
Pomalu přečetli dopis od Penelope její matce. Oba dva policisté, kteří byli s matkou, se shodli na tom, že by bylo lepší mít doktora někde po ruce, kdyby se náhodou něco stalo. A ještě že tak. Matka se rozbrečela a na místě se zhroutila. Záchranáři jí vzali s sebou nejprve do nemocnice, potom do psychiatrické léčebny.
Dopis pro spolužáky se dostal do rukou jedné bývalé spolužačky, která zprávu roznesla po škole. Spolu s kopií dopisu, kterou dostala Penelopiina bývalá třída. Všichni jenom s úžasem a hrůzou četli dopis, který byl to poslední co jim Penelope zanechala. Nikdo se neodvážil proti dívce nic říct.
Její tyrani ze školy si nejprve mysleli, že si jenom dělají legraci a dál si z památky na dívku utahovali. Teprve když jim došlo, že škola opravdu vyklidila její skříňku, všechny její věci pomalu vrátili zpátky, vzali rychle tyrani svoje poznámky zpátky.
Ve škole chvíli vládla hrůza mezi dětmi a teprve díky tomu radikálnímu kroku, ke kterému se Penelope uchýlila, vzalo vedení školy pořádná opatření proti šikaně na školní půdě. Nebylo to sice to nejlepší možné řešení, život to Penelope nevrátí. Ale dívenka si aspoň může v nebi oddychnout, že její oběť přinesla nějakou dobrou změnu pro její další vrstevníky.
