Bledé orchideje s rudými krůpějemi

Podivný sen

Tu noc spal Jan neklidným spánkem, jako vždy. Ovšem dnes z jiného důvodu. Zdál se mu velice groteskní sen.

Procházel se botanickou sbírkou, kterou toho odpoledne navštívil. Bylo to zpočátku nádherné - všude okolo něj kvetly pestrobarevné rostliny, ze kterých vycházela omamná vůně. Nedokázal se jich z nějakého důvodu nabažit, neustále k nim skláněl obličej a prsty přejížděl po sametovém, pestrobarevném okvětí. Užíval si tuto mírumilovnou scenérii zalitou sluncem, uprostřed klidné, zelené oázy plné vůní, barev a nádherných květů. Kráčel po cestičce z jemného mechu, která jej vedla mezi stále krásnějšími a krásnějšími rostlinami. Každou chvíli se zastavoval, aby si je mohl důkladněji prohlédnout. Ovšem náhle scéna potemněla. Za dalším zákoutím se vynořil člověk. Neviděl jeho obličej, ale jeho trhavé pohyby působyly divoce. Jako nějaké zvíře. Šel rychleji a rychleji. Jan neměl na vybranou. Také musel zrychlit. V jednu chvíli již běželi. Najednou muž spadl. Narazil hlavou na kámen. Už se nezvedl.

Jan se probudil skropený potem. Hrůza pomalu ustupovala a do mysli se mu pomalu ale jistě vkrádalo porozumění. Byl to jen sen. Stále ovšem nedokázal dostat z hlavy onen pravděpodobně smrtelný pád muže. Bylo to tak... Reálné...

Sice byly teprve tři hodiny ráno, ale rozhodl si dát sprchu. Vstal a odšoural se do koupelny, neustále se ohlížel, neuvidí li někde onoho muže. Nakonec se jeho paranoia rozplynula, když uviděl uklidňující světlo vycházející z ložnice Tika.  Opatrně nakoukl dovnitř. Tik spal stočený v křesle, usnul u rozehrané partie. Jak typické, pomyslel si Jan.

Konečně dorazil do koupelny. Vlažná sprcha jej probrala a připomněla mu jeho dětství na vesnici. Vždy v létě si hrával s ostatními dětmi v okolí místní studny, cákali na sebe vodu a hráli si na piráty u nedalekého potoka. Jejich hry končily až večer, kdy je matky jednoho po druhém volaly na večeři. Vzpomínal na táboráky, sbírání hub a psa, kterého tehdy jeho rodina měla. Byl to velký bernardýn, kterého jeho otec jednou dostal jako štěně, výmněnou za ovci, od místního bači. Byl to neobyčejně mazlivý pes a nikdy neublížil ani mouše. Jan jej naučil aportovat, válet sudy, nosit ráno noviny od schránky, zkrátka a dobře, stali se z nich nerozluční přátelé. Ach, to byly časy. Po ukončení střední školy se Jan odstěhoval do Prahy a nastoupil na vysokou školu. Sice rodiče a rodnou vesnici navštěvoval, ovšem ne tak často jak by si přál.

Poté, co s ručníkem okolo pasu vyšel z koupelny, zamířil do svého pokoje. Nevěděl co dál, tak se převlékl do pyžama a ulehl do postele. Nemohl však usnout. Rozhodl se přečíst si tedy nějakou knihu. Vytáhl z police svoji oblíbenou sbírku hororů a až do rozednění si četl.

Tik se vzbudil se ztuhlým krkem a bolestí zad. Občas se sice stávalo, že usnul v křesle, ale ne tak často a nebyl na to zvyklý. Ještě v polospánku si odpřísáhl, že ode dneška už nikdy neusne v křesle a přesunul se do postele.

Ráno proběhlo jako každé jiné a v ničem nenasvědčovalo, že by se mělo stát něco rozrušujícího. A také se nestalo. Den ubíhal jako každý jiný. Papírování, papírování a zase papírování, sem tam výjezdy do terénu. Jedna vražda sem, jedna krádež tam. Nikdo z nich ale netušil, že brzy přijde zlom a jeden z jejich nejslavnějších případů.