Nádherná noční obloha. Miluju, když můžu takhle v noci sedět na parapetu, pozorovat hvězdy a spící New York. To ticho mě občas úplně pohltí. Sedím tu už 2 hodiny a pořád mě to baví. Sice bych měla spát, když je zítra škola, ale radši si užiju tyhle chvíle. Zničeho nic upotalo mou pozornost auto projíždějící naší poklidnou ulicí. Bylo celé stříbrné a zastavovalo u krámku s jídlem a oblečením. Vystoupily z něj dva chlápci v maskách a vkradli se do vnitř. Normalní člověk by asi zavolal policii, ale já si místo toho šla lehnout do postele. Zachumlala jsem se do peřiny a během chvilky mě pohltila říše snů....
Stojím před velkou halou, v nějaké frontě. Nejspíš se tu něco koná, protože fronta za mnou je skoro nekonečná. Mé oči postřehly velký nápis pověšený nad hlavami lidí. Green Day.... Tu kapelu zbožňuju, kluci mi vždycky dodají spostu energie a chuti do života. Mezi tokem myšlenek mi naprosto uniklo že stojím u ženy, která po mě chce lístek. Ten se záhadně objevil v mé ruce. Podala jsem jí ho a vešla dovnitř. Z lístku jsem se vyčetla, že mám stání. Super, třeba se dostanu až do kotle a budu dost blízko k Billiemu, Mikovi a Trému. Do kotle jsem se opravdu dostala a šou pomalu začínala. Spustila se hudba a po podiu se rozběhl růžový králík(poznámka autora: Maskot Green Day) Pak zmizel někam do zákulisí a chcvíli se nic nedělo. Pak vše zhaslo. Mnoho lidí leknutím výsklo. Všude okolo se rozezněl zvuk kytary s sloupec světla zazářil postupně na Billieho, Trého a nakonec na Mika. Pane bože, nemůžu uvěřit že tu jsem a poprvé za svůj mizernej život je vidím naživo! Billiemu se po tváři rozletěl jeho typický úšklebek a z celých plic zakřičel „Nazdar New Yorku!!! Předvedem vám tu největší šou! Jste všichni ready!?" všichni mu s nadšením v hlase zakřičeli nazpátek „No jasně!!" „Okay! Jdem na to!" dodal ještě Billie nadšeně a spustil. Byla to písnička Boulevard of broken dreams, tu miluju ze všeho nejvíc.
I walk a lonely road
the only one that i never know
don't know there it goes,
but it's home to me
i walk alone....
Na refrén Billie zahalekal „A teď všichni! "
My shadows
the only one a walks by said me
My shallrow hard's the only thing's
that beatig
Sometimes i wish some one a there will
find me
till then I
Walk alone...
Magický...celá hala zpívá s Billiem, to je můj splněný sen...
Zrovna když si to tak náramě užívám se musím vzbudit. Fakt dík budíku! Díky tobě se rozplynule něco úžasného. Ummm...je 6:30.... Než si to podvědomí stihlo vůbec uvědomit, mozek vydal přikaz "Vztát!" vystřelila jsem v mžiku z postele a rychlostí hurykánu se řítila do koupelny. Ta byla překvapivě prázdná. Honem jsem vykonala hygienu a běžela zpět do pokoje. Čapla jsem dvířka od šatníku a s prásknutím je otevřela. Mé ruce v rychlosti popadly červenočernou kostičkovanou košily, černé džíny s dírami na kolenou, a šedé volné tričko s nápisem AMERICAN IDIOT a znakem Green Day. Má tvář se zkřivila do úšklebku, při vzpomínce na dnešní sen a na to, jak jsem si přála aby to byla realita...Když jsem byla oblečená, hnala jsem se zpět do koulepny dodělat si zbytek. Ano, jsem takt dost rozlýtaný člověk. Rozčesat černé vlasy, udělat si oči řasenkou, namalovat pusu na černo a srovnat kroužek v nose. Když jsem byla hotová, seběhla jsem schody do kuchyně, kde čekal vzkaz: „Ahoj Ross, už jsme odjeli do práce, svačinu máš v ledničce. Přijedeme v 9pm. Máma a Táta." Ok, tak s tímhle nemám apsolutně žádný problém, mít po škole barák jen pro sebe. Kdo by to nechtěl ne? Hodila jsem do batohu svačinu a vydala se do školy. Protože cesta je dlouhá a hlavně NUDNÁ nasadila jsem si sluchátka a na plbé koule pustila „Skillety". Do uší se rozezněl singl Monster a já mohla bezstarostně užívat klid co mě naplňoval už od rána.
Jen co jsem zahlédla roh školy, můj výraz se zkřivyl do znechuceného úšklebku. Ne že by mě střední vyloženě nebavila, to ne. Ale zkuste si být ve třídě s pipinkama co milují Justina(nic proti jeho fanouškům)a podobně a furt o něm básní, kdežto vás a vaši muziku odsuzují. No a? Já nemůžu za to že do mého srdce se zaryl punk-rock.
Jen co jsem se oběvila ve třídě, samozvaná vedoucí pipinek, ke mě nakráčela s hnuseným výrazem na její až moc zmake-upované tváři, jestli se tomu tak dá říkat. Zpustila na mě salvu její "zázračně inteligentních" urážek „Hah...to tričko k tobě docela sedí, až na to, že ty nejsi jen idiot, ale i blbka!" Jen jsem vyjeveně nadzvihla obočí „Wow, já nevěděla, že tahle přerostlá Barbie umí i mluvit, natož se snažit někoho urazit." těmto slovům se několik kluků od nás ze třídy s radostí zasmálo. To ale naši "princezničku" naplno nas***o. „Pcheee! Co si to dovoluješ ty štětko!" na toto nejde snad ani nijak jinak zareagovat, než hlasitým smíchem. Se značnou ironií v hlase jsem jí odpověděla. „Ohoho. To se velevážené dámě teda fakt omlouvám." už celá rudá Barbie mi vyprskla do obličeje „Ty nicko!" „Pozor aby ti neslítla ta tuna sraček co máš na obličeji, když se takhle rozčiluješ" zasáhla jsem jí tvrdý úder, nacož už neměla odvahu se dál hádat a s odfrknutím odběhla pryč. Aspoň na chvíli dá pokoj.
Zduř lidičky! Mám tu pro Vás první kapitolu téhle nové story, jak se prozatím líbí?
Btw, bude to jen taková párdílovka, tak nečekejte nic převratnýho)
Vaše Lenni🎸
