Zazvonilo a začala hodina. Všichni si sedli do lavic a mě zabzučel telefon na znamení že přišla zpráva.
Samozřejmě že byla od Taylor. S Taylor jsme nejlepší kámošky už od prvního dne v týhle škole. Vzhledem k tomu, že jsme před týdnem začali 2. ročník, tak se známe rok. Taylor píše že dneska nepřijde, že je prý nemocná. Super. Takže to v tomhle ústavu budu muset přežít sama... Co máme vůbec jako první hodinu? Drkla jsem do Coryho sedícího přez uličku. „Je mati..." „Ne neříkej to sprostý slovo na m." zastavila jsem ho v půlce slova. „No jo... sorry Ross. Dneska jsi to té kravce nandala." zasmál se se škodolibostí v hlase Cory.
Naše postarší učitelka vešla do učebny a začala přednášet něco o rovnicích atd. Ale jelikož mě tohle absolutně nebere, tak jsem si vytáhla svůj skicák a začala si do něj čmárat. Naštěstí učitelka si celou dobu nevšimla že jsem duchem nepřítomná a mě nic nerušilo od mého "kreativního" vyžití. Zazvonilo a my máme 15 minut přestávku, jo a ještě je tu jedna a asi i jediná super věc na téhle škole. Můžeme o přestávkách chodit ven, ale pozor! Jsou tady skvělý zahrady! Jo sice není úplně běžné že škola má něco takového, ale zase kdo by to nechtěl ne?
Úplně v zadu mám takové svoje místečko kam chodím o přestávkach hodně často. Je to nejvzdálenější kout a nikdo tam nechodí. Vždycky si tam sednu na lavičku a buď píšu písničky, kreslím nebo jen tak pozoruji svoje okolí. Až sem zvonek nedoléhá, tak musím mít na mobilu nastavené upozornění.
***
Naštěstí už je po škole a mohu jít domů. Cesta je jak už jsem zmiňovala celkem dlouhá a tak z kapsy znovu vydávám sluchátkama a zapínám náhodné přehrávání. Spustila se písnička od The Offspring, You're Gonna Go Far a Kid, která mě dělá neskutečne šťastnou při jejím poslechu. Jdu po chodníku v rytmu písničky a ani si nevšimnu že naproti mě někdo jde. No a to bych nebyla já kdybych do dotyčného nevrazila. Síla nárazu mě ssebou stáhla k zemi,což mi vytrhlo i sluchátka z uší. Rychle jsem se zvedla a až teď mi došlo do koho jsem to vlastně vrazila.
Je to asi o hlavu větší kluk než já, s černými krátkými vlasy,rostrhanými džíny a černým trikem ANARCHY. Úplně jsem se zapomněla v jeho smaragdově zelených očí. Asi už ze slušnosti jsem se mu okamžite omluvila „Ježíš promiň, já.... Nechtěla jsem, moc se ti omlouvám. " „V pohodě, jsem Dayn." Aaaa, jeho úsměv,.....já se asi rozteču! „Um.... Ross. Těší mě Dayne." má fakt moc hezký jméno... „Taky mě těší, nechtěla bys někam zajít? Vypadáš jako celkem fajn holka s dobrým hudebním vkusem." ukázal na moje tričko. Cítím jak se mi do obličeje hrne krev a rudnu, teď ještě říct něco rádoby Skvělýho a trapas bude zakončen ne? „No.... Tak můžeme." To jako vážně někam chci jít s naprosto cizím klukem? Ross, nepoznávám tě. „Tak třeba do kavárny tady za rohem?" Na odpověď jsem se už ani nezmohla a jen jsem se stupidním výrazem přikývla.
V kavárně jsme si každý objednali a nastalo trapné ticho,které nakonec prolomil Dayn „Asi si říkáš proč jsem tě sem pozval co?" zadíval se do svého hrnku ledové kávy. Nic jsem mu na to neřekl a tak pokračoval „Přijdeš mi totiž od pohledu sympatická a říkal jsem si že by jsme si mohli rozumět." Trošku znejistel a zabarvily se mu tváře. „Dobře, tak o čem se chceš bavit?" Při mých slovech se znovu napřímyl a šibalsky se usmál. „Třeba o tobě. Něco mi o sobě řekni" Z hluboka jsem se nadechla a začala jsem mu líčit svůj životopis. „Jmenuju se Ross Cooprová, je mi patnáct, poslouchám punkrock, moje nejoblíbenější kapela jsou Green Day, hraju od malička na kytaru a zpívám a jak sis asi všimnul mám pearcing....Tak to by bylo asi vše, co mi řekneš o sobě ty Dayne?" Ty bláho snad jsem ho nezavalila informacemi,nejradši bych se teď a tady propleskla....
Ahoj tak dneska trochu kratší, snad vám to bude vadit😅. Budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu💚✌🏻
Lenni💚
