Šepot chtíče | Tomione

Kapitola čtyřicátá první

Montyho uprostřed noci probudila hlasitá rána tříštícího se skla. Opatrně pohlédl na nahé tělo své spokojeně oddychující manželky a než vstal, políbil jí na paži.

Navlékl na sebe hedvábný župan tmavě modré barvy a s hůlkou natáhnou před sebou obezřetně procházel chodbami domu, až ke zdroji zvuku, kde si potichu zanadával pod nosem.

Muž, kterého znával jako veselého kolejního kašpara s duší plnou odvahy a srdcem plným lásky, které před nějakým časem patřilo polovině studentek na bradavickém hradu, se líně a naprosto bez života šoural po kameny vykládané cestě vedoucí do zahrad, zatímco v ruce třímal odlomené hrdlo Montymu důvěrně známé láhve.

Bylo zcela jasné, že právě láhev vydala ten příšerný zvuk, jež ho vzbudil; že onou láhví v opilosti a z naštvání hodil Sebastian; že to byly jeho slzy, které se v kaluži pod ním slévaly s medově zbarvenou whiskey.

,,Co se s tebou stalo?" zamračil se se sevřeným srdcem Monty a přešel k Sebastianovi, který se jako hromádka neštěstí sesunul na jednu z laviček, uschovanou v hustém křoví tak, aby jí obklopovalo téměř ze všech stran. Mladý Potter se obezřetně vyhýbal střepům, když si vedle něho sedal.

Sebastian se zašklebil, když si hřbetem ruky surově setřel mokré cestičky z tváří. ,,Potřeboval jsem si na něčem vybít vztek, zatímco jsem zapíjel tu největší ránu ve svém už jednou zlomeném srdci."

Jeden nemusel být největším kolejním myslitelem, aby mu došlo, že se Sebastian takto zřídil kvůli jeho milované kudrnaté čarodějce. ,,Jak vidím, tak vaše rande asi nedopadlo zrovna nejlépe."

Sebastian se suše uchechtl. ,,Skončilo ještě dříve, než začalo."

,,Jak to myslíš?"

,,Viděl jsem Hermionu se líbat s mým bratrem," pravil prázdně Sebastian a zatímco Monty bolestně zasyčel, na jeho přítele začal působit alkohol mnohem více a rozvázal mu jazyk.

Náhle bylo vše, co měl na srdci venku.

,,Vlastně ani nevím, proč jsem tolik naštvaný. Celou tu dobu jsem doufal, že je Hermiona ta pravá dívka, se kterou bych mohl být konečně šťastný, jenže poté se do toho zamotaného kruhu přidal Valentine," vyplivl jeho jméno a přiložil si ulomené hrdlo láhle k ústům; očividně ho netrápilo, když se žádné pití nedostavilo. ,,Holky mě nabádaly k tomu, abych si s ním o tom promluvil a dal mu najevo, že chci, aby toho nechal, ale neudělal jsem to."

Bylo to poprvé, co se Monty odvážil svému kamarádovi skočit do řeči. ,,Proč?"

,,Nedokázal jsem to," pokrčil rameny, jako kdyby ho nic netížilo. ,,Nikdy jsem lidem, které miluji, nedokázal zabránit v tom, aby šli za tím, po čem touží, i když mě to obrovsky ničilo."

Monty chlácholivě poplácal svého spolukolejníka po zádech, aby mu nepřestával dávat najevo, že je tu neustále s ním. ,,Vždy jsem věděl, že jsi dobrý člověk, Sebastiane. Je to jeden z důvodů, proč patříš mezi mé nejbližší přátele a také jeden z důvodů, proč tě miluje tolik jiných dívek."

,,To je sice všechno moc hezké," protočil netrpělivě očima Sebastian, ,,ale jak je možné, že když je to takový magnet na holky, Hermiona se stále nechytá a nemiluje mě, i když je to jediná z žen, o kterou stojím?"

,,Já si myslím, že tě miluje," namítal moudře Monty a Sebastian k němu s uplakanýma očima vzhlédl, ,,pouze ne tím způsobem, kterým by jsi si přál."

Náhle se Sebastian ocitl na dně ještě více, než byl kdy předtím. ,,Takže jsem uvízl v přátelské zóně," zamračil se.

Monty chvíli mlčel, přemýšlejíc, zda má ještě něco dodat. Když k němu Sebastian ale zlomeně vzhlédl, musel. Přátelsky se usmál, aniž by tušil, zda tím povzbuzuje jeho, nebo sebe. ,,Všechno jednou poprvé."