Lingertown

1. Kapitola

Když si to tak vezmu, je to už několik let od toho, co jsem byl svědkem vraždy dvou chlapců. Byli to milý hoši a dalo se s nimi bavit o všem. Myslím že jse jmenovali Jasper a Edward. Já se jmenuju Bill je mi 21 let a žiji v obci Lingertown. Je to hezké místo až na několik vražd co se zde děje každých 42 let.

                             Před 9 lety

"Hej Jaspere, počkej!" volal jsem na ně když jsme zrovna jeli na kolech do školy. "Jsi pomalejší než šnek!" volal na mě Edward s úšklebkem který šel náramně vyčíst z jeho tváře. Když už byli blízko parku zastavili se aby na mě počkali.

Za chvíli jsme všichni byli u školy ale přišly k nám Sígři: Bouchač Kyrley, Křikoun Ladlle a Chester Buckster. "Tak co vy smraďoši z ulice, už vám došly plínky?" otázal se smíchem Křikoun. "Nech nás Křikoune," odvětil jsem otráveně. Vždycky takto vyjíždí jen po nás. A už mi to vadí.

Začala 1. Hodina a měli jsme zeměpis. "Takže když to takhle nasměrujete tak je to ostr.. Co to tam děláte?! Ihned slezte dolů a dejte mi žákovskou! Hned!" zařval na ně učitel. Otočil jsem se, abych se podíval co se stalo. Tak to jsem nečekal. Ti pitomci lezly po parapetu a dělaly si srandu že skáčou z okna. Tak to by nenapadlo ani mně. Zazvonilo a já se těšil na angličtinu. Šel ke skříňkám abych si vzal učebnice na ajinu ale někdo mě před mojí skříňkou shodil. Podíval se mi do obličeje a zjistil jsem že je to Chester. "Ahhh, vy nedáte pokoj?" řekl jsem s bolením hlavy Chestrovi. "Ještě jednou toto řekneš a dostaneš pořádně do držky!" osopil Chester a odešel. Zůstal jsem tam ležet s položenou hlavou o mé ruce a čekal až zazvoní.
"To bolí jako čert, řekl jsem, doufám že se mu taky něco stane!" Zazvonilo a já utíkal do třídy abych stihl hodinu, ale učitelka tam byla, a zapsala mě do třídní knihy. "To se může stát jen mě!" zašeptal jsem si pro sebe. Když skončila škola, čekal jsem na kluky. Když přišly tak jsme jeli všichni domů. Naučil jsem se a šel ven, kde jsem potkal nějakou bandu. Říkali si "Klub Ubožáků." Jeden z nich byl hubený a jmenoval se Ben, druhý byl tlustý a jmenoval se Stephen, Třetí byl vysoký a nosil brýle. Jmenoval se Christian. S nimi ještě šla jedna holka. Měla brunet vlasy, vysoké čelo zakryté ofinou a šaty s květinami. Ta se jmenovala Nicol. Jak jsem ji uviděl, oči mi zajiskřily její krásou. Zamiloval jsem se do ní. Tak jsem za nima odešel, jestli s nima můžu být, řekly že jo tak jsme všech pět kráčelo po cestě ke kraji Lingertownu.
Tato část obce se nazývala 'Zelená lať'. Kde se vzalo to jméno to nevím, ale je celkem divný. Když jsme obcházeli řeku tak se Christian zeptal: "Hej lidi, viděli jste někdy kluka v bezvědomí, do kterýho kopou sígři?" dořekl a ukázal prstem na místo kde se to děje. Vytřeštil jsem oči a zakřičel: "VŽDYŤ TO JE EDWARD!!! NECHTE HO BEJT VY BUZERANTI DEBILNÍ!!!!" Sígři se na něj otočili a zasmáli se, ale bylo vidět v jejich očích vztek. Nechali Edwarda Edwardem a rozběhli se proti mě a klubu ubožáků. Myslel jsem si že proti nim půjdeme ale oni se otočili a začali zdrhat. Tak jsem se taky otočil a pelášil za nima, když v tom jsem zakopl. "Au!" zaklel jsem. Když jsem tam tak ležel se zkrvavenou nohou, Sígři ke mně přiběhli a začali mě bít.
Potom jsem viděl jak letící kámen udeřil Bouchače do ksichtu, který se zapotácel a spadl na zem. Nakonec jich svištělo nademnou tolik, že byli ostatní Sígři na zemi.
Podíval jsem se odkud ty kameny šli, a uviděl jsem jak tam stojí Ubožáci a zachraňují mě. Měl jsem asi lehký otřes mozku, jelikož mi bylo blbě.
Přivedli mě domů a byli tam chvíly semnou, protože doma nikdo nebyl. Seděli jsme úplně potichu a nikdo nic neříkal. Nakonec Nicol promluvila: "Hej kluci, nestalo se vám poslední dobou něco divnýho?" Všichni jsme se zamysleli až promluvil Ben: "Mě jo ale nevím jestli mi to budete věřit." Všichni jsme dali čestné slovo, že mu věřit budem, a on nakonec v rozpacích spustil: "Bylo to nedávno, asi nějak před týdnem. Šel jsem po Merid street, jelikož mě máma poslala do obchodu. Zatáhlo se a říkal jsem si že na to počasí mám fakt štěstí. Utíkal jsem domů, aby mě nepostihla bouřka, ale někdo mi poklepal na záda. Otočil jsem se, a bylo tam to čeho se nejvíc bojím."  " Malá holčička s medvídkem u sebe a je červená od krve, řekla Nicol. Bylo to v blízkosti toho divnýho domu že? " promluvil jsem." Ano bylo,"  odpověděli mi oba dva zároveň." Vy jste to taky viděli? " zeptal se nás Ben. "Tak né asi, když o tom tak mluvíme," ještě odpověděla Nicol. Potom jsme všichni uslyšeli kroky v druhém patře. "Kdo je tam?" řekl jsem hlasitě ke schodům. Kroky pokračovali až jsme slyšeli, jak jde někdo po schodech.