Kapitola 1 - Pizza

392 36 3
                                    

Radek;

Sednul jsem si ke stolu a zase přemýšlel o mém životě.

Proč?.. Nevím, protože mi Bůh druhou šanci nedá.

Dal jsem si hlavu do dlaní a povzdychl si. Sjel jsem dlaněmi po tváři až ke krku.

Bolest.

Vzhlédl jsem ke stropu.
Zařval jsem do vzduchu.

Strach.

Strach z čeho? Ze samoty.

Nejhorší bylo že vlastně už jsem sám. Ale být úplně, naprosto sám jen se samotou. To jsem nezažil. A nechci.

Bouchnul jsem do stolu a zaúpil.
Odešel jsem od stolu.

Uslyšel jsem vybrující a zároveň hlasitý vyzváněcí tón telefonu. Vydechl jsem studený dech z úst a vzal telefon.

"Pan Vedral, prosím?"

Ozval se hlas může.

„Pizza u vás bude za pět minut. Očekávejte mě"

„Oh ano.. Pizza. Dobře.."

„Nashledanou."

„Nashle"

Položil jsem hovor.
Tak pizza jo? O tom ani nevím. Co se mi v té hlavě děje? Já si neobjednával..

PO PĚTI MINUTÁCH

Uslyšel jsem zvonek. Tak milé. Kdy naposledy mi někdo zazvonil? Ehm, nevzpomínám si.

Jsem opravdu tak sám, že mi nikdo nezvonil na zvonek? Asi ano..

Dal jsem si facku. A běžel jsem otevřít. Byl jsem fakt rád, že aspoň ten pizzař. Odemykal jsem dveře a pak jsem ho viděl.

Tolik faleše. Usmíval se jako Mickey Mouse ale té ohavnosti bylo až nad hlavu. Měl čokoládově hnědé vlasy a hnědo-zelené skleněnky.

„Hawai se sýrovým okrajem."

Usmál se. Agh.. Ve čtyřech slovech tolik faleše.. Tak moc mě to durdilo.

„Uhm, díky.. Kolik to dělá?"

„240"

Tak falešný úsměv, že když jsem se otáčel, musel jsem ohrnout nos.
Došel jsem pro peníze a dal mu je do ruky.

Cítil jsem při doteku teplý pocit. Odtrhul jsem rychle ruku a vzal si pizzu. Ten úsměv - pořád se usmíval. Nenávidím falešné lidi. Chce se mi z něj zvracet.

Upřeně se mi koukal do očí. Co tam uvidí? Předpokládám, že to co já nevidí.

Zabouchl jsem dveře a odešel do obýváku. Zasedl jsem na gauč a otevřel krabici pizzy. Byl tam lístek a něm napsána slova.
"Call me little bitch"
A ze zadu číslo.

Nadzvedl jsem obě obočí. Smuchlal jsem papírek do kuličky a chtěl ho hodit do koše.

Zastavil jsem se. Konečně by jsem se mohl s někým bavit. Pak jsem si vzpomněl na tu faleš, ale papírek si nechal.

-Juileix <33

Alarm of pain [Wedrix] Kde žijí příběhy. Začni objevovat