Prasátko

Po obloze se proháněla černá mračna a zdálo se, že každou chvíli se k zemi začnou snášet dešťové kapky. Vítr se bezcitně proháněl ulicemi, hnal před sebou staré noviny a pohozené odpadky. Samuel litoval toho, že si dnes zapomněl vzít deštník, i když by v prudkém větru moc dlouho nevydržel. Dnes se po škole stavil v knihovně a ztratil pojem o čase. Zatímco byly ostatní děti už dávno doma, on se musel trmácet pozdě večer vylidněným městem. Všichni si seděli klidně v teplíčku, a on mrzl venku. Měl to domů ještě pěkný kus cesty, když se na zem snesly první dešťové kapky.

O pár minut později se z pár kapek stal pořádný slejvák. Samuel držel tašku nad hlavou, nedbaje na to, že budou všechny jeho učebnice a sešity promočené, a utíkal nejkratší cestou ke svému domu. Kvůli dešti nebylo moc dobře vidět, a tak si hnědé šmouhy všiml až na poslední chvíli. Prudce zabrzdil a musel vynaložit všechny své sily, aby nevrazil do drobného psíka. Voříšek měl promočenou špinavou srst a rychle si to pelášil do nejbližší uličky. Ani si chlapce nevšiml.

Samuel pozoroval psíka, jak vbíhá do uličky, dokud mu nezmizel z očí. Zmateně zamrkal a chvíli jen tak zíral do tmavého kouta. Četl spoustu knížek, kde hrála velkou roli kouzla a zvláštní bytosti. Ale nikdy neslyšel o psíkovi, který dokáže jen tak zmizet. Ovládla ho zvědavost a pomalu se vydal do temné uličky.

Kličkoval mezi odpadky, přeskakoval odporně vyhlížející louže a sem tam nakopl troufalou hladovou krysu. Když došel k místu, kde pes zmizel, spatřil malý obchůdek. Bylo zvláštní vidět ve špinavé ulici něco takového. Samuel se přiblížil k výloze a prohlížel si, co tajemný obchůdek nabízí. Nebylo tam nic, co by chlapce oslovilo. Pár starých váz, několik otrhaných hraček a různorodé harampádí. Oblohu nad ním protnul blesk, který následoval hrom tak hlasitý, až chlapec nadskočil a na poslední chvíli zadržel polekaný výkřik. Jeho oči spočinuly na otevřených dveřích. Na malou chvíli ho zarazila skutečnost, že má obchod takhle pozdě ještě otevřeno, ale nakonec usoudil, že jen to, že se nachází ve špinavé uličce, je dostatečně podivné, a tak s vděkem přijal úkryt před deštěm. Vstoupil dovnitř s úmyslem posečkat zde, dokud se bláznivé počasí alespoň trochu neutiší.

Jakmile překročil práh, ovanul ho teplý příjemný vítr. Porozhlédl se po interiéru obchodu. Všude byly police plné harampádí a rozbitých věcí. „Je tu někdo?" ozval se místností Samuelův naléhavý hlas. Mohl si namlouvat, co chtěl, ale stejně mu místo nahánělo husí kůži. V odpověď se ozvalo pisklavé zaštěkání. Ohlédl se za zvukem a spatřil malého psíka, který ležel na staré dece. Vedle něj ležela miska s vodou a poloprázdná miska granulí. Voříšek tedy nakonec nebyl tulák, jak si Samuel zprvu myslel. Psík na něj upřeně hleděl a dával mu tím najevo, že jestli odnese něco bez zaplacení, tak to odnese jedna z jeho nohavic. Náhle se pes ohlédl kamsi do hlubin obchodu a našponoval uši. Krátce zavrtěl ocáskem a spokojeně se uvelebil na své dece. Polevil v ostražitosti a Samuel konečně zaslechl zvuk, který hlídače uklidnil. Ozvalo se skřípání podlahy.

Uličkou k chlapci kráčel podivně vypadající muž. Měl obličej plný vrásek, rozcuchané šedé vlasy a pronikavý pohled, jako by viděl Samuelovi až do duše. „Nečekal jsem zákazníka takhle pozdě večer," oznámil stařec a vlídně se na chlapce usmál. „Jsem rád, že jsem se dnes rozhodl nechat otevřeno déle. Jen si to tu prohlédni a nikam nespěchej." Počkal na chlapcovo souhlasné přikývnutí a vydal se dodělat práci, kterou měl v zadní části obchodu rozdělanou.

Samuel cítil vinu za to, že muži rovnou neřekl, že není zákazník, ale že se zde jen schovává před nevlídným počasím, a radši předstíral, že si prohlíží zboží. Prošel už druhou polici a nenašel nic, co by ho zaujalo. Poslední police byla plná děravých hrnců a hrnečků bez uší. Samuel nechápal existenci tohoto obchodu. Očividně jsou všechny věci rozbité a nepotřebné. Nikdo, kdo by měl jen krapet rozumu, by si zde nic nekoupil. Obešel obchod ještě jednou a pak pohlédl ven ze dveří. Venku již panovala tma, ale po dešti už zbyly pouze louže. Ohlédl se směrem, kterým zmizel stařec. Když zjistil, že po něm není ani památky, rozhodl se odejít bez rozloučení. Jakmile se přiblížil ke dveřím, zastavilo ho hluboké zavrčení. Otočil se směrem k psíkovi a zjistil, že pes neleží, nýbrž stojí a bedlivě ho propichuje pohledem. Pes možná vrčel, ale jinak nevykazoval žádné známky agrese. Olízl si svou urousanou tlamu a jako by náhle ztratil zájem, vydal se do útrob obchodu za svým pánem.