,,Crrrr, crrrr" zazvoní ten otravný zvuk mého budíku. Dneska se mi naprosto vůbec nechce vstávat, ale nakonec se stejně vyhrabu z postele a mířím rovnou do koupelny, kde si dám rychlou sprchu a udělám všechnu potřebnou hygienu. Odtamtud odejdu asi po 15 minutách a jdu ke své skříni a vytáhnu toto :
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A jen vezmu tašku, telefon a jdu dolů vůbec ráno nesnídám, takže si vezmu jen jablko do ruky a svačinu, kterou jsem si připravila večer. Pak se rozeběhnu do předsíně a obuju boty a bundu. Můžu vyrazit. Jezdím autobusem i s kamarády a autobusovou zastávku nemám daleko od domu. Když jsem spatřila ty 4 lidi, rozeběhla jsem se a skočila Vaškovi na záda a vykřikla : ,, Vencooo,! Ahoj lidi." Pak jsem seskočila a pozdrav mi oplatili.
***** Po nějaké době přijel autobus a mi nastoupili. Automaticky jsme si šli sednout na zadní sedadla. Celou cestu busem jsme si povídali až jsme přijeli ke škole. Přišla jsem ke skříňce a odemkla ji, vzala jsem si potřebné učebnice a šla do učebny. Zrovna jsme měli ruštinu, nesnáším ruštinu ale přežít to musím. Po zhruba 6 hodinách zavření v tom pekle jsme vyšli ven a sedli si do parku. Pak se Nicol zeptala :,, Hele a máte vůbec zabalené všechno na ten lyžák ?" Všichni kívli ke kladné odpovědi až na mě jen jsem odpověděla :,, Noooo... já ještě ne, ale jdu hned na to tak asi ahoj." ,, Víš že se jede už zítra ?" ,, Jo neboj Ceroline ." ,, Dobře tak ahoj ." Zavolala za mnou ještě Týna.
**** Přišla jsem domů a hned začala balit. Zhruba za 2 hodiny jsem měla vše zabalené a šla si dát něco k jídlu . Přišla jsem do kuchyně a nemohla jsem se rozhodnout mezi jogurtem nebo cereáliemi, nakonec jsem zvolila jogurt. Jen jsem dojedla a mamka volala k večeři, došla jsem se najíst a pak osprchovat. Lehla jsem si k filmu a usnula u něj . Ráno: Vzbudil mě budík a já si v duchu řekla : Konečně je to tady jedu na svůj první lyžák . Jo a asi jsem se zapomněla zmínit já neumím na lyžích. Rychle jsem se zvedla a šla si dát rychlou sprchu a udělat si ranní hygienu. Vzala jsem si kufr a šla do předsíně kde jsem ho poté položila. Ještě jsem se skočila rozloučit protože jedeme na 1 měsíc a nejedeme tam sami jede tam ještě gympl, který je od nás cca 5 km. Taťka mě vytrhl z mého přemýšlení:,, Clér, už jsme tu. Tak se tam měj a ahoj" ,, ahoj tati " odpověděla jsem a šla za přáteli, kteří na mě čekali. ,, Čus kde jsi ?" Zeptala se vystrašeně Nicol ,,Niky v klidu jen jsem se loučila." Odpověděla jsem klidným hlasem. Po nějaké době se tu objevil bus nastoupili jsme a byli překvapeni, když tam gympláci ještě nebyli. Ale z přemýšlení nás vyrušil hlas Ceroline : ,, Bože já si zapomněla kufr v autě!! Pohlídejte mi tu místo a já se hned vrátím ." ,,OK" řekli jsme Zborově a Caroline odešla.
Pohled Ceroline:
Zapomněla jsem si kufr v autě tak jsem rychle vyběhla z busu a šla pro kufr. Když jsem se snažila vysadit můj "lehkej" kufr do postranních kufrů busu. Snažila jsem se marně. Ale, když jsem to zkusila naposled kufr byl lehčí než předtím. Otočila jsem se a uviděla ho. Černovlasého kluka. Podívala jsem se na něj, ale nejvíc mě zaujali jeho oči. Byly zelené a zářivé. ,,Ehmm .. ahoj jsem Nikolas a ty ?" ,,A-ahoj j-já jsem C-Ceroline.A d- dík za pomoc." Cítila jsem jak se začínám červenat.,, Jo to je dobrý." Usmál se. Otočila jsem se, ale najednou mě někdo chytil za zápěstí, otočila jsem se zpátky a hádejte kdo mě držel. ANO !! Byl to Nikolas. ,, Ehmm..... Jen se chci zeptat j-jestli by by jsi si nechtěla s-sednout s-se m-mnou ?" Viděla jsem jak se červená, ale i přes to jsem musela odmítnout :,, Promiň Nikolasi, ale kamarádi na mě už čekají tak možná někdy jindy jo ?" Odpověděla jsem a usmála se :,, Dobře." Řekl smutně, ale dál jsem to neřešila a šla do busu.
Fotka Nikolase :
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Doufám že se kapitola líbila a omlouvám se za chyby. ❤️
