Ten ze základky.

Pořádám párty.

Byl tu další den a mě znovu probudil ten otravný budík. Opravdu ho nesnáším. Nejradši bych ještě 2 hodiny spala, jenže musím do školy. Včera večer jsem s Týnou volala asi do jedné ráno, protože jsme řešili slohovou práci z Češtiny. Slohovky mi nikdy moc nešly, tak jsme to řešili. Hodila jsem si na sebe mikinu a kalhoty a šla jsem dolů. Ráno nikdy moc nesnídám, takže jsem si vzala jen jablko, svačinu a pití. 

Konečně jsem byla v buse. Zavřela jsem oči a zaposlouchala jsem se do písniček. Po asi 15 minutách jsem konečně byla u školy. 

Jen jsem uviděla Týnu, jsem jsem jí obejmula. 

"No Ahojky, už jsi dneska viděla Honzu? Hrozně mu to sluší." Vyhrkla hned Týna.

"Ahoj, mám se dobře, děkuji za optání." Zasmála jsem se.

"Promiň, ale musíš se podívat sama." Otočila mi hlavu na pravou stranu. Samozřejmě že tam šel kdo jiný než Honza. Musím říct, že mu to opravdu slušelo. 

"Že mu to hrozně sluší?" Optala se hned.

"Normální oblečení." Usmála jsem se. Nemohla jsem jí říct že mu to opravdu moc sluší. Týna je poslední dobou úplně jiná. Pořád jen mluví o něm, o ničem nebo i nikom jiným. Nevadí mi to, ale někdy už je to moc. 

"Tak pojď ty zamilovaná." Popohnala jsem jí. Jen protočila očima. První hodina byla Matika. Skoro celou hodinu jsem si povídala s Týnou o velmi nezajimavých věcech. 

Poté jsme měli chemii. Znovu jsem si sedla s Týnou jako každou hodinu. Ale po nějaké chvíli mluvení nás učitel napomenul.

"Vidím, že paní Adél a paní Týna mají hodně věcí na práci." Podíval se na nás. Jen jsme mlčeli.

"Tak si Adél pojď sednout sem do první lavice, abych na tebe viděl a nerušila jsi ostatní." Ukázal na místo vedle Honzy. Vzala si věci a šla si sednout. 

Když jsem si sedla, otočila jsem se na Týnu. Hodila na mě nejvíce vražedný pohled. Radši jsem zabořila oči do sešitu.

"Ahoj." Promluvil Honza.

"Čau." Odpověděla jsem mu.

"Jak se máš?" Podíval se na mě.

"Dobrý, co ty?" Nezvedla jsem oči ze sešitu.

"Taky fajn, co děláš příští pátek?" 

"Co tě to zajímá?" Zvedla jsem oči a podívala se mu do těch jeho krásných modrých očí. 

"Pořádám párty." Přisunul se ke mně blíž.

"To je sice hezký, ale mně to je celkem jedno." Odsekla jsem ho.

"Tebe nezajímá moje párty, kde bude úplně každý?" Zvedl jedno obočí.

"Ne," otočila jsem hlavu na druhou stranu. "ale vím, koho by zajímala." Dořekla jsem.

"A to je kdo?" Divil se.

"Moje kamarádka Týna, sedí v poslední lavici. Zeptej se jí, bude ráda." Ukázala jsem na ní. Konečně zvonilo. Byla to ta nejhorší hodina. Sice krásně voněl, a ten pohled do jeho očí byl nádherný, ale nemohla jsem to udělat Týně.