Ten ze základky.

Tak večer

Celý týden probíhal celkem v pohodě. Sice jsem byla hrozně unavená každý den, ale nějak se to přežít přece jen dalo. Abych pravdu řekla, Honzu jsem moc nepotkávala. Spíše mi jen Týnka pořád říkala, jak se jí hrozně líbí.

"Můžu spát zítra u tebe?" Optala se mě Týna u oběda.

"Jasně že jo." Usmála jsem se na ní.

"Po tý party by asi rodiče nebyli úplně šťastný kdybych přišla úplně na mol." Zasmála se.

"To by asi nebyli moc rádi no." 

Po obědě jsme měli ještě odpoledku, a pak konečně domů. Byl čtvrtek, a já si spokojeně usedla na postel. 

"Jsi mi chyběla!" Lehla jsem si na postel a zabořila hlavu do polštáře.

Někdo mi napsal na messenger.

"Kdo se teď opovažuje mě otravovat když jsem měla romantickou chvíli s mojí postelí!" Vzala jsem telefon do ruky. Psala mi Týnka.

"Ahoj, platí teda zítra že u tebe můžu spát?"

"Ahoj, jasně že jo, u mě si výtaná pořád." Odpověděla jsem rychle.

"Děkuji moc. Máma s Tátou jsou nějaký divný v poslední době." 

"Jakto? Něco se stalo?"

"Naštěstí ne. Jen se mezi sebou pořád hadájí a já už nevím co mám dělat. No nic, musím jít stalkovat Honzu, večer ti písnu."

"Přeji hodně štěstí, pa."

Poté co jsem si dopsala s Týnou, jsem si šla uvařit něco k večeři. Moji rodiče nejsou vůbec doma. Oba mají noční, takže odcházejí když já příjdu ze školy. Mamka dělá managerku, a táta je doktor, takže se ani nedivím že nemají čas. Ale mě to nevadí. Už když jsem byla malá jsem bývala často doma sama, takže aspoň si už umím uvařit. Rozhodla jsem se udělat si palačinky, na nic víc jsem neměla sílu. 

Když jsem dovečeřela, vše jsem uklidila a šla zpátky nahoru. Vzala si počítač a zapla si seriál. 

Zkoukla jsem 2 epizody a šla spát.

"Co jsi dělala večer že chceš spát tady?" Řekl velmi povědomý hlas vedle mě.

"Spala. Nevím kdo tu stalkoval Ho.." Zvedla jsem hlavu z lavice, a v tu chvíli jsem viděla někoho jiného než Týnku, byl to Honza.

"Cože?" Optal se. Jen jsem na něj koukala. Nikdy by mě nenapadlo, že bude mít Honza a Týnka skoro stejný hlas. Bylo to divný.

"No každopádně, dneska se teda koná párty, takže se přes den vyspi, ať jsi ready." Zasmál se.

"Rozkaz kapitáne." Opětovala jsem mu úsměv.

"Tak večer." Odešel. 

Nemohla jsem si prostě pomoct, ale byl fakt krásnej. Ten jeho úsměv, vlasy a oči. Prostě něco pro mě. Do mého přemýšlení skočilo zvonění na hodinu, byla to poslední hodina, takže jsem se znovu uvelebila na lavici. Po škole jsme šli s Týnkou ke mně. 

"Já nemám co na sebe prostě." Rozčilovala se Týnka při vyhrabávání svého kufru, kterej si vzala ke mně.

"Ty a nemít co na sebe? Jsi blázen? Ty máš tak krásný oblečení." Koukla jsem se na ní. A šla si sednout k ní.

Po hodinové vybírání jsme konečně měli své finálové outfity na sobě. 

Týnka měla černé kalhoty s dírami na kolenou, v nich zastrčený tmavě fialový svetr, a vyčesaný culík, strašně jí to slušelo. Jak jsem říkala, jí sluší prostě všechno.

Já měla černé silonky, na nich černou sukni, a bílé triko zastrčené v sukni. Vlasy měla rozpuštěné a vyžehlené. 

"Proč ti to tak strašně sluší Adél?" Hodila na mě vražedný pohled.

"To mi řekni ty, jsi nádherná!" Začervenala se.

Vydali jsme se na cestu k Honzovi domů.

"Jsi připravena?" Optala jsem se Týnky.

"Víc než připravena." Usmála se.