Změna

Realita

"Stacy!!" Volala na sestru asi v 8 hodin ráno mamka.
Ani vyspat se tady nemůžu!
"Nojo, už jdu!" Hned jak Stacy za sebou zavřela dveře tak jsem šel potichu za ní. Nevím proč potichu když mě stejně nikdo neslyší. Rozhovor mezi mamkou a sestrou byl nějakej zdlouhavej
"....říkala jsem že ne"
"Mamii prosím"
"Ne Stacy! Po Adamovým odchodu je to tu pořád stejný... co by tomu kdo řek."
"Mami, proč už jeho věci nemůžem jednoduše vyhodit"
"A co by tomu řek Adam až přijede!"
Co? Přijede? Mami.... procházel jsem kolem ní až do obýváku. Všude byli moje fotky. Od té doby co se to stalo jsem se ještě neodvážil s nikým mluvit krom Stacy a nikde jsem nebyl krom školy. Ale tohle...
Staci co tím myslí?
"Je zmatená..pořád"
Proč?
"Proč asi ty blbečku...myslí že přijedeš"
"Stacy nemluv z cesty.. o čem mluvíš?" Vložila se do toho mamka
Procházel jsem obývákem. Moje fotky byly vylepené i na zdi. Divný..divný až úchylný. Podíval jsem se směrem do kuchyně. "VÍTEJ" velký nápis s těmito slovy. Sakra to je divný.
*
Po chvíli nedělního válení se se Stacy na gauči jsem se rozhodl komečně na něco zeptat.
Stacy?
"Hmm"
Co je to s mámou?
"Nic, co by"
Nedělej blbou, proč mluvila tak.. jinak?
"Divíš se jí? Jsem mrtvej Adame, MRTVEJ! Ne každej tě vidí.."
Kde jsem?
"Tyvole.. kde bys byl! U mě v pokoji ne?!!!"
Mluvím o tom co jste mámě namluvili! Odjel jsem nebo...?
"Namluvili?! Adame co si myslíš! Že si vymyslíme s tátou že jsi odjel a máma si nevšimne že jsi mrtej nebo co?.."
Promiň že chci vědět co se sakra děje!
"Máma si myslí žes odjel. A že přijedeš. A bude to jako dřív.. milionkrát jsme se jí snažili vysvětlit že to tak není. A nebude. Ona vyvěsila jen ten nápis nad dveře a čeká. Nechce slyšet pravdu..."