I'm not clumsy. It's just that the floor hates me, tables and chairs are bullies and the wall gets in the way...
Překlad: Nejsem nešikovný. To mě jen podlaha nesnáší, stoly a židle jsou šikanátoři a zeď se mi pořád staví do cesty...
(Heh 😇😂)
Namjoon:
,,Joone....? Joone!" Najednou jsem ucítil, jak mě někdo pod stolem kopl.
Otočil jsem se na Yoongiho, který seděl vedle mě a zamračil se na něj.
On jen s nezájmem nadzvedl obočí. ,,Hobi na tebe mluvil, měl jsi poslouchat místo čumění na zadek Jimovi"
,,Jinovi" opravil jsem ho.
,,To je fuk" protočil očima.
Stočil jsem pohled na červenovláska sedícího přede mnou.
Hobi se jen chápavě usmál. ,,Už o něm básníš dost dlouho, nemyslíš že bys s vaším neexistujícím vztahem měl něco dělat?"
Hoseok už má spoustu let crush na Yoongiho a taky na něj jen toužebně čumí takže by mě neměl poučovat, ale na druhou stranu má pravdu.
,,A co asi, ani neví že existuju" odfrkl jsem.
,,tak to naprav!Měl by jsi s ním promluvit, než si všimne jak na něj blbě čumíš a odstěhuje se" protočil Yoongi očima.
,,Co když se mu nebudu líbit"
,,Tak se prostě pohneš dál, například Kim Taehyung z nižšího ročníku, to je kus" zasmál se Gi.
Koutkem oka jsem zahlédl jak Hobimu zmizel úsměv z tváře.
Povzdechl jsem si a zvedl se ze židle.
,,Možná někdy"
Vykročil jsem ke dveřím.
Byl čas jít domů.
Sešel jsem dlouhé schodiště až ke skříňkám a když jsem našel tu svou a otevřel ji vypadla na mě hromada knih, které jsem před obědem ledabyle naházel dovnitř.
,,Kruci" zaklel jsem a začal je sbírat.
Když jsem se zvedal, hlavou jsem se praštil o otevřené dveře skříňky.
Vzal jsem batoh, hodil knížky dovnitř a pak naštvaně zabouchl skříňku.
Takhle nějak jde můj život. Přijdu někam, rozbiju všechno nebo se minimálně přizabiju o cokoliv co se mi postaví do cesty a pak naštvaně odejdu někam jinam, kde se celý proces opakuje.
Přísahám, že já jsem v tom nevinně! Občas přemýšlím nad tím, že jsem v minulém životě musel být pěknej zmrd a karma mě trestá až teď.
Promnul jsem se oči a batoh hodil na záda.
Když mi však k východu ze školy zbývala pouze jedna zatáčka do někoho jsem narazil.
,,Omlouvám se...." zvedl jsem hlavu a přísahám, málem dostal infarkt.
,,Vlastně je to moje vina, neměl jsem koukat do knihy" zasmál se Jin a zvedl ze země knihu, která mu při nárazu spadla.
Provinile jsem sklopil pohled, zatímco on ten svůj upřel na mou tvář.
,,Nejsi náhodou Namjoon? Chodil jsem s Hobim na hodiny vaření a myslím, že se o tobě zmiňoval" na tváři se mu objevil úsměv, který by probudil i mrtvého.
,,Jo, jsem" Budu si muset s Hoseokem vážně promluvit. ,,A ty jsi Jin, že?"
Zeptal jsem se ikdyž jsem si byl 100% jistý, že tomu tak je.
Pokýval hlavou.
,,No nic, mám kamarádi na mě čekají" řekl po chvíli civění do mých očí.
,,Jo...no...taky budu muset domů, ale jestli máš zejtra čas mohli bychom někam zajít" nadhodil jsem opatrně.
,,Skvělý nápad, zítra se domluvíme!" Naposledy se usmál a pak se zamáváním rychlou chůzí odešel.
A tak jsem díky své nešikovnosti byl malý krůček blíže k Jinovi.
***
Na na na na Namjin 😂😂❤💙
Luv yaaa💗❤💙💜💞💓
