Peyton
,,Ano, Zayn by si na vás mohl udělat hodinku času," zmateně jsem listovala diářem a snažila se najít volné místo. ,,Šlo by to hned patnáctého v deset hodin ráno? Později už to bohužel nebude možné z důvodu přípravy na koncert. Skvěle. Takže domluveno. Ano, mám vás zapsané. Budeme se těšit, nashle."
Odložila jsem telefon stranou a vyčerpaně se zabořila do opěradla kožené kancelářské židle. Posledních pár dní od zveřejnění informací ohledně turné, jsem neměla chvilku klidu. Od rána jsem byla na nohou a zařizovala všechny rozhovory, večeře, plesy... Zkrátka bylo toho až nad hlavu.
,,Už končíš?" Vyrušil mě Zayn zrovna když jsem uklízela svůj pracovní stůl a chystala se odejít domů.
,,Ano," přikývla jsem, schovávajíc si diář do kabelky. ,,Pozítří odlétáme a já si musím zařídit ještě pár věcí."
,,Okay," pokrčil rameny, jako by mu to bylo zcela jedno. Posadil se na gauč a zapl si nějaký nudný fotbalový zápas. Jen jsem nad ním protočila očima a zamířila ke dveřím. Ještě, než jsem je za sebou stačila zabouchnout, houkl na mě: ,,Ráno mi na snídani nezapomeň přinést kafe a croissant ze Starbucks."
,,Jasně," zamručela jsem mu v odpověď a vypadla. Když jsem se dostala ven a do plic jsem nabrala čerstvý vzduch, konečně jsem se částečně uklidnila. Dneska jsem toho opravdu měla plný zuby, ale tomu idiotovi to zjevně nestačilo a musel mě ještě sám provokovat. Nejradši bych mu třískla něčím o hlavu a nechala ho, ať si to všechno vyřizuje sám.
Ulicemi Londýna se opět proháněl mrazivý vítr, proto jsem radši přidala do kroku. Tak tak jsem stihla autobus, ve kterém už na mě čekala babička se Sanderem. Když mě uviděl, radostně mi ruce obmotal kolem krku.
,,Ahoj, zlatíčko," jemně jsem ho stiskla v objetí a následně zaujal místo na mém klíně.
,,Jaký jsi měla den?" Opřela na mě babi své čistě modré panenky. Vykouzlila jsem na tváři ten nejpřesvědčivější úsměv, jaký jsem dokázala a jen doufala, že to zabere. Naštěstí se na nic nevyptávala. Ale možná to bylo i proto, že autobus právě zastavil před nemocnicí.
,,Počkám na vás dole v bufetu, ano?" Ujistila Sandera, jenž se mě pevně držel za ruku. Neměl rád zdejší prostory a ani jsem se mu nedivila. Po tom všem, co tady prožil...
,,Slečno Davisnová? Můžete jít dál, doktor vás očekává," pokynula mi sestřička, jen co jsme vešli do čekárny. Vzala jsem si brášku na ruce, aby mi nezačal dělat cavyky, že dovnitř nechce.
Za svým stolem už seděl známý holohlavý muž, trochu více vypasený a se svými typickými kruhovými brýlemi, přes které na mě krátce pohlédl a hned na to se usmál. ,,Ach, Peyton, říkal jsem si, kdy se zase ukážete. Tak pojďte, posaďte Sandera na lehátko."
Učinila jsem tak. Doktor přistoupil blíž a ještě mu vyhrnul tričko. Poté si ho přes fonendoskop poslechl, nejprve ze předu, hned na to ze zadu. Provedl se Sanderem ještě pár dalších cvičení tak jako vždycky a nakonec se posadil zpátky za svůj stůl.
,,Byl si šikovnej, chlape," usmál se na něj, ,,zajdi si za sestřičkou, ona to dá lízátko a omalovánky."
Hned, co se můj malý bráška vzdálil, pokynul mi doktor, ať se posadím na židli, přímo oproti té jeho. S povzdechem si pak propletl prsty na rukou a zadíval se na mě vážným pohledem. ,,Nebudu vám nic nalhávat, dobře to v žádném případě nevypadá. Bere pravidelně ty prášky, co má předepsané?"
,,Ano, sama na to dohlížím," přikývla jsem.
,,Peyton, podívejte. Říkal jsem to už vaší matce, musím to říct i vám. Je vám snad jasné, že ho na obyčejných tabletách neudržíme do nekonečna. I teď se může každým dnem stát, že dojde s zástavě. Léky jen snižují tlak, jenž je na jeho srdíčko vyvíjen. Teď, když je menší, ho klidně udrží, aby nedělal žádně zrychlené pohyby a celkově mu snižují energii, ale začne růst a dospívat a srdce už to pak nevydrží tak jako tak. Sama určitě moc dobře víte, že transplantace je aktuálně jediným možným řešením."
,,Já vím," povzdechla jsem si, ,,kdyby to bylo tak jednoduché..."
,,Já ale stále nechápu, kde je problém," zavrtěl hlavou. ,,V pořadníku je chlapec přece zapsaný už od chvíle, kdy se na jeho srdeční vadu přišlo."
,,Ano, to je," přikývla jsem, ,,dokonce už se pro něj několikrát našlo vhodné srdce, ale ta operace stojí přes dvacet pět tisíc liber a pojišťovna mi neproplatí ani penci. Tu nehodu, kdy mí rodiče přišli o život, údajně zavinila má matka. To je důvod, proč mi nechtějí přispět. A tolik peněz prostě nemám."
,,Ale musíte s tím něco dělat..."
,,Teď mám celkem slušnou práci. Sice budu nejméně na rok pryč, ale hlavní je, že to Sanderovi pomůže."
×
,,Ještě nespíš?" Vešla jsem do pokojíku, abych zkontrolovala toho svého malého uličníka. Nespal. Jen seděl opřený o čelo postele a v náruči držel svého oblíbeného medvídka.
,,Nemůžu usnout," šeptl a upřel na mě svá dětská očka, ,,budeš spát se mnou, Peyton?"
,,Co bych pro tebe neudělala," zasmála jsem se a vlezla si k němu pod peřinu.
,,Opravdu budeš tak dlouho pryč?" Tiše vzlykl a objal mě svýma malýma ručičkama.
,,Musím, andílku," zašeptala jsem mu do vlasů, ,,slíbila jsem ti, že tě zachráním. A to dokážu jedině tak, že zítra odjedu."
,,A proč je ten pán na tebe tak zlý? Proč ti nedovolí přijet na chvilku domu?"
,,Nevím," přiznala jsem. ,,Možná proto, protože on sám nemá nikoho, za kým by domu přijel, víš? A proto neví, jaké to je, když se ti po někom stýská. Ale neboj se. Budeme si volat. Přes Skype. Každý den, slibuju..."
Ahoj 💜
Tak jsem tu po delší době s novou části 😄💕
Tak co? Líbila se?? 😶😏
ČTEŠ
Boss Malik (Zayn Malik CZ) // POZASTAVENO
FanfictionRozhodl se opustit světově známou hudební skupinu a vydat se na sólovou dráhu. Kdyby však nebylo jí, mladé blonďaté dívky, těžko by se udržel. Sám si to ale uvědomit nedokáže. Jeho chování je mnohdy otřesné, ale blondýnka musí vše trpělivě snášet. P...