nový učitel [Larry CZ] #1

Harry & Louis?

Po odchodu ze třídy jsem rychlostí blesku běžel do kabinetu si sbalit věci a odejít zařizovat jisté věci... Aspoň, že dneska je pátek... Snad vše klapne a s Louisem se vrátíme až v neděli večer. Do té rezervované restaurace jsem se dostal už ve 4 odpoledne. Jelikož cesta trvá cca hodinu tak by v 5 měla před Louisovým domem čekat limuzína.

Celá restaurace Acacus byla jenom naše. Na pultu bylo připraveno jídlo a obsluha byla připravena na příchod dalšího zákazníka. Bylo již 17:55 tak jsem se ještě trochu zkulturnil, vzal kytku a kleknul si před vchod.

Už vidím přijíždět limuzínu. Vystoupil z ní muž, do kterého jsem již půl roku zamilovaný. Byl v nádherném černém smokingu a ve společenských kalhotách.

Když otevřel dveře, jakoby se zastavil čas... Jeho vůně byla přímo slastí pro moje čichové buňky.

Najednou ale jako by se čas znovu rozjel... Povstal jsem, kytku stále držel za zády a... „ahoj“ pozdravil jsem Louiho on mě taky.

„Já... Jsem rád, že jsi vážně přišel...“ začal jsem a už teď cítil pot, který mi stékal z těla „Víš... Když jsi byl v té nemocnici... Každý den jsem za tebou jezdil abych ti řekl...“ Lou se usmívá.. YES! „miluju tě“ měl jsem v plánu mu říct víc ale... Zapomněl jsem slova...

A samozřejmě nastalo to trapný ticho... „já tebe taky“ zašeptal Lou a dal mi letmý polibek... „tohle je pro tebe“ ukázal jsem mu puget, který jsem měl schovaný za zády

„já... Hazz...“ Louimu začaly téct slzy „neplač Lou, nebo se rozbrečím taky“ skutečně mu začaly téct taky slzy „MILUJU TĚ HARRY EDWARDE STYLESI“ zařval Lou, že to museli slyšet i na druhé straně londýna...

„já tebe víc“ odpověděl jsem, políbil svého nového přítele a dovedl ke stolu, kde už byl připraven předkrm v podobě malé porce fazolí.

Když jsme jedli, tak nastalo takové to trapné ticho... Zrovna jsem se zamyslel nad výletem do České republiky, o kterém Lou ovšem ještě neví když se zvedal, že odnese talíř.

„co děláš zlato?“ zeptal jsem se ho s údivem v očích... „jdu odnést talíř“ odpověděl prostě a bylo na něm vidět jak se červená...

„kašli na talíř“ dám mu najevo že si má zase sednout „hej Luigi, odnést“ zavolám na svého italského kamaráda.

Musím říct, že to byl velice krásně prožitý večer. Ani sme se nenadáli, před vchodovými dveřmi již stála limuzína, která nás dopraví na letiště.

Když jsme nastoupili, řekl jsem „pane řidiči, můžem“ pan řidič kliknil na nějak tlačítko, díky kterému jsme měli s Louim soukromí a ani pan řidič nás neviděl.

„kam to jedem, zlato?“ zeptal se mě Louis se skleničkou proseka. „uvidíš, Lou-Lou“