Creepypasta Stories [ CZ]

Temná Hlubina

Jako každé ráno vstávám kolem šesti, jdu se obléknout a dávám si snídani. Bydlím v Dubaji , hlavním městě spojených arabských emirátů. Každý den tu je krásné počasí. Původem jsem ale Brit. Přestěhoval jsem se kvůli touze po cestování. Také kvůli nátlaku mé matky. Nikdy jsem ji neměl rád. To ona mě nutila do velkých rozhodnutí v mém životě. Řekněme, že mi ho do 18 řídila sama.
   Vzal jsem si ručník a Sluneční brýle a vyrazil na pláž. Slunce příjemně hřálo. Žádný vítr, prostě pohoda. Jako každý den. Pozoroval jsem hladinu moře. Klidná. Nikde žádný velký ruch. Kromě lidí co se koupali. Neváhal  a mazal jsem si obličej a ramena. I když se koupete, slunce na vás paří a spálit se nechci.
  Po nějaké té době už bylo možno vstoupit do vody. Ta byla chladná, na povrchu zahřátá od slunce. Na dně žádný písek, jen spousta oblázků.
   Plaval jsem dále a užíval si klidu a pohody.
  Po nějaké době se však počasí začalo měnit. Obloha se zatáhla a Vítr zesílil. Pohlédl jsem za sebe. Ve vodě nikdo nebyl. Ani na pláži. Všiml jsem si černého praporku vyvěšeného na stožáru. Začal jsem rychle plavat ke břehu ale marně. Voda mě odnášela dál od břehu. Začalo pršet. Opět jsem zabral a snažil se doplavat alespoň k bojce ve vodě. Opět marně. Tak jsem zkusil volat. Nikdo mě však neviděl ani neslyšel. Docházely mi síly. Vlny kolem mě proplouvaly jako lavina a já to už nevydržel. Došla mi síla. Přestal jsem plavat a moje tělo se pomalu ponořilo do studené vody. Klesajíc do vody, přemýšlel jsem nad svým životem. Nad tím, že kdybych si všiml že lidé odchází z pláže nebo ještě lépe .. kdybych na tu pláž dneska vůbec nešel, mohl bych být naživu.
  A tak jsem klesal stále víc a víc do temné hlubiny. Voda byla chladná jako srdce mé bývalé. Cítil jsem tlak ve vodě jak kolem mě plavou ryby. Zkusil jsem i uvolňoval kyslík. Naposledy jsem pohlédl pod sebe ale  neviděl jsem dno. Většinou když jste pod vodou a pohlédnete nahoru vidíte světlo. Však já neviděl nic. tma byla všude kolem mě, jako by voda změnila barvu na úplně černou. takovou tu černou kterou když jste sami v místnosti večer ve tmě, když zhasnete,  tak vidíte tento odstín černé. Děsivá nepříjemná matoucí černá barva.
   V tu jsem něco ucítil. Něco pode mnou podplavalo a otřelo se o mojí pravou nohu. Po těle mi vyjela husí kůže. snažil jsem plavat nahoru ale nevěděl...  kde... je nahoře??.  byl jsem tak zmatený že jsem nevěděl ani kde se nachází dno, jestli nejsem v té vodě náhodou vzhůru nohama.
   Plaval jsem do všech různých směrů, ale nikde se nenacházelo světlo. Už jsem měl na krajíčku se nadechnout Té hnusné černé vody, když jsem najednou ucítil jak mě to něco chytlo za nohu a začalo někam táhnout. snažil jsem se něčeho chytit. .. nějaké řasy nebo korálu, ale nikde nic nebylo. Takže jsem to něco nechal táhnout moje tělo černou mrazivou vodou.
  Už jsem čekal že bude konec.  Že prostě zemřu. Ende, shluse.. finito.  V hlavě se mi promítal život. Vzpomínky na moji rodinu, na mojí bývalou přítelkyni, na moje kamarády i na mojí práci. Pomyslel jsem si: ,,Zemřu sám v chladné vodě bez nikoho. Asi zřejmě najdou  moje tělo.. nebo . najdou ho vůbec? co když moje tělo skončí polo shnilé někde uvězněné na dně mezi korály a bude tam čekat jako Titanic, až ho někdo objeví?".  Těchto myšlenek jsem se nemohl zbavit.
docházel mi kyslík ...
docházel mi čas. .. 
i nervy.
   Když už jsem vydechl poslední bublinku vzduchu, ucítil jsem jak bylo moje tělo vymrštěno na souš. Dopad nebyl měkký. Doslova to se mnou fláklo o Písek. Jak to se mnou praštilo, vyhrkl jsem hrst vody. Mé plíce opět fungovaly a já se rozdýchával. Ocitl jsem se na ostrově. Nikde ani noha. Moje stopy v písku byly jediné stopy které jsem tam našel. Za mnou se nacházela černá džungle. Okamžitě jsem se začal sušit. Respektive, vyždímal jsem si zmáčené oblečení a potřásl svými kudrnatými blond vlasy abych z nich vyklepal nějakou tu vodu. Neměl jsem u sebe nic. Ani mobil, ani klíče, peněženku .. žádnou zbraň. Zůstal jsem sám. Úplně sám .. na opuštěném ostrově...