Mimo

6

Nevím jak dlouho jsem tam seděla, ale když jsem uslyšela zámek, který odemyká dveře o které jsem se opírala, hned jsem se zvedla. Dveře se otevřely a tam stál on. Chtěl vejít dovnitř, ale já mu zastoupila cestu.

,,Jen tak sis vešel do mého života'' mluvila jsem pomalu a vztek ve mně rost

,,A potom i do mého bytu'' každým slovem jsem zvyšovala hlas

,,A pak se mi hrabeš ve věcech a i tak v mým soukromí'' když jsem viděla sešit v jeho rukou pokračovala jsem hlasem, který se podobal jekotu

,,A teď si myslíš že o mně víš všechno, ale nevíš! To, že si to četl neznamená, že o mně něco víš! Jsi jen obyčejnej-''

,,Nečetl jsem to'' tak tím mě překvapil. Jenže teď nelhal. Prostě jsem to věděla

,,Není to správný. Když nechceš abych to věděl, nebudu to vědět. Jen si to u tebe nechci ještě víc pokazit'' mluvil hlasem zmučeného štěněte

,,Omlouvám se. Neměl jsem číst ani tamto, ale neodolal jsem víš? Když jsem ti řekl, že jsi když spíš ještě hezčí a ty jsi jen naštvaně odešla. Nevěděl jsem proč. A i když bych si to mohl odvodit. Nechci, protože chci, aby jsi mi to řekla sama. Tohle je pro tebe asi moc důležité'' podal mi bloček a já se na něj jen koukala

,,Neměl jsem chtít nic tvýho číst. Měl jsem si tě prostě víc všímat. Ale já si tě všímal. A to, že jsem tě skoro nikdy neviděl pořádně jíst, mě ani nedošlo. Ale je to tvoje věc. Jen ti něco řeknu. Do teď jsi byla pořád mimo. Ale je čas se postavit do reality, i když to bude spíš jako ledová sprcha.Pomůžu ti to vydržet. Už nejsi sama'' v. Životě. Jsem. Neviděla. Úžasnějšího. Člověka! Šťastně jsem ho objala a on upustil sešit, který jsem si nevzala na zem. Objal mě. Dobře za necelé dvě hodiny jsem obejmula víc kluků než za celý život. Odstoupila jsem od něj a koukla jsem mu do očí. A jestli jsem brečela? Ne, ale měla jsem slzy v očích

,,Děkuju'' usmála jsem se a pustila ho dál. Než vešel zvednul ze země sešit a podal mi ho

,,Až mi to budeš chtít říct. Budu tu'' prošel kolem mě

,,Kde budeš spát'' řekla jsem zády k němu, když jsem zavírala hlavní dveře

,,Asi s mámou a tátou na gauči nevím''

,,To na čem jsi u mě seděl je rozkládací'' pokrčila jsem rameny a kývla hlavou směrem ke dveřím pokoje