Setkání s ním

Z jakési nevýrazné uličky jsem uslyšela hluk a křik, jehož slovům nebylo rozumět.
„What have I done to you? Is there something wrong with me? What do you want me for?!" uslyšela jsem povědomý hlas, když jsem byla u uličky. Nahlédla jsem tam a uviděla partu kluků v rozmezí asi od patnácti do dvaceti tří let, většina z nich byla s piercingy v obličeji a uších s potetovanými pažemi, koženými bundami a náramky s ostny.
U té party jsem uviděla o zeď opřeného dvacetiletého kluka, kterého bych vždycky poznala.
Eric Wakeham.
„What do you think you are doing?!" zeptala jsem se nahlas, zatímco jsem k nim mířila dlouhými kroky.
Docela bych mezi ně zapadla. Na sobě jsem měla černou koženku s ostny na ramenou, pod ní bílý tílko, vlasy dlouhý a na koncích nabarvený fialově, černý potrhaný džíny a černé boty na podpatku, kolem krku obojek s ostny, ve spodním rtu na pravé straně černý piercing a místo pásku volně visící řetěz.
„Hey! Our little cute princess also came to attack one homosexual!" řekl posměšně jeden z těch hajzlů co mlátili Erica.
„No, sorry, it must be a mistake. I came to help him." odpověděla jsem s úsměvem a vydala se k němu. S jemností jsem mu pohladila tvář a vzápětí mu na ní přistála pořádná facka. Než se kdokoli vzpamatoval, chytla jsem Erica za ruku a rozběhli jsme se pryč.
„Who you are?" zeptal se zmateně.
„Your faithful fan." odpověděla jsem a dodala: „Kristýna Wildová."
Po pár minutách běhu jsme zatočili doprava a na změnu směru už bylo pozdě. Vpravo byla vysoká cihlová zeď.
„Dead-end street!" vykřikl Eric a mě chvíli trvalo, než jsem si uvědomila význam téhle fráze. Nejsem až tak dobrá v angličtině, ale v tuhle chvíli byl jiný důvod, proč jsem nevěděla. Srdce mi z běhu divoce bušilo a moje hlava nechtěla aby tohle byla slepá ulice.
Otočila jsem se a ušklíbla se na ně.
Vrhlo se na nás pár lidí. Jednoho z nich jsem dokázala zmalovat tak, že od nás téměř odlezl, ale pak se to pokazilo víc, než to pokažený bylo.
Jeden z těch, co se na nás nevrhli se zlomyslně usmál a dlouze pronikavě zahvízdal na čtyři prsty. Trhla jsem sebou.
Tohle hvízdnutí jsem v okolí už několikrát slyšela a vždycky se objevila parta zakuklených lidí a něco se semlelo.
Rychle po prvním hvízdnutí hvízdl ještě třikrát rychle za sebou.
Posměšný úšklebek mi zmizel ze rtů.
"I ... It's my fault! Sorry! I was not supposed to go out like that, I ..." začala jsem se zběsile omlouvat, když se k už tak početné skupině přidávali další a další.
Eric mě ale překvapil. Objal mě.
"No. You met me. I will never blame you."
„I'm stupid." vzlykla jsem, když se k nám začali přibližovat a mě se v Ericově objetí z očí začaly valit slzy.
"That is bad. That's damn bad!" vyhrkl najednou Eric. Rozhlédla jsem se, která z těch špatných věcí je natolik špatná, že stojí za zmínku. Pak jsem si toho všimla, ale spíš než pohledem jsem zaslechla nezaměnitelné švihnutí, značící vystřelovací nůž. A bylo jich víc.
„No!!!" vykřikla jsem, když se po nás vrhli.
Jeden z nich, tuším že ten kterého jsem zmalovala nejvíc, mě jednou ranou poslal k zemi a já myslela, že omdlím.
Slyšela jsem Ericův křik, který mě téměř okamžitě postavil na nohy.
Dezorientovaně jsem se rozhlédla.
Eric kolem sebe zuřivě kopal nohama a podařilo se mu uštědřit těm, kteří se motali moc blízko několik parádních kopanců. To už se na něj ale vrhlo asi pět lidí.
Když se spolu s Ericem postavili, tekla mu krev z nosu, z kterého mu vytrhli piercing, měl natržený spodní ret a nad levým uchem měl vlasy zbarvené do ruda.
Než jsem stihla jakkoli zareagovat, něčí silné ruce mě chytly za zápěstí a zkroutili mi moje ruce za záda.
„Vy debilové!" vykřikla jsem a nestihla si uvědomit že mi nebudou rozumět česky.
Několik z nich se na mě tázavě podívalo a já znovu začala na ně ječet, jenže tentokrát anglicky.
„Idiots! You are all right? What the hell do you think of yourself?!" ječela jsem jako smyslů zbavená. Za všechny ty nadávky jsem schytala několik ran, ale to mě neodradilo.
„You are not among the free people!" vykřikla jsem a dupla na nohu majiteli silných rukou, které mě držely.
„Fuck, that's cunt! " odplivl si.
„How Please?!" prudce jsem se otočila a povytáhla obočí, když mě pustil.
„Cunt!" zopakoval a než stačil zareagovat, prudce jsem mu vrazila pěstí. Ucítila jsem a uslyšela křupnutí jeho nosu a když zaúpěl, zle jsem se zasmála.
„Done. Who will be next?" zeptala jsem se a sebrala mu nůž. Nikdo se ani nepohnul, jen ten hromotluk za mnou slabě úpěl.
„Release him." vyslovila jsem důrazně a ukázala rukou na Erica.
„Or what?" zeptal se posměšně jeden z těch kolem.
Vyhledala jsem jeho pohled, chytla jsem nůž do pravé ruky, vystřelila čepel a aniž by to kdokoli čekal, popadla jsem za dlouhé vlasy toho drzouna, který mohl být asi tak stejně tak starý jako já, zatáhla ho do uličky která byla vytvořená mezi všemi těmi hajzly a ostří nože mu přiložila na krk.
Jen tiše zachraptěl, ale ani se nehnul.
Eric vykřikl, ale než jsem se stihla otočit, kolem paží mě objal nějaký dlouhán a stiskl. Nůž mi spadl na zem a ten hajzl, kterému jsem ho držela pod krkem, ho sebral.
Přiložil mi jeho špičku k břichu a já ucítila jeho dech, páchnoucí po alkoholu.
Odhodil nůž, přitiskl své rty na mé a jazykem se dobýval do mých úst.
Nejdřív jsem údivem vyvalila oči, ale potom ve mě všechno vzkypělo a já mu prudce vrazila koleno mezi nohy. Zaúpěl a probodl mě vražedným pohledem.
„Shit!" ulevil si, načež jsem si jen odplivla.
Ucítila jsem prudkou bolest hlavy a než jsem stihla zareagovat, ocitla jsem se na zemi.
Od té chvíle si jen matně pamatuju nějaké hlasy a křik.
Když jsem se probrala, všechno mě bolelo.
Pokusila jsem se o pohyb, ale na to se ozvala blesková odpověď: „Do not move!"
Okamžitě jsem si uvědomila co se stalo, ale nevěděla jsem, kde se nacházím.
Zvědavě jsem otevřela oči a zvědavě se rozhlédla.
Nacházela jsem se v nemocničním pokoji. Na stolku byly asi troje přání k brzkému uzdravení, několik bonboniér a jiných sladkostí a ve váze kytice květin.
I přes všechnu bolest jsem se posadila a natáhla se pro balíček melounových žvýkaček.
Rozbalila jsem je, sála si asi čtyři do pusy a nabídla Ericovi, který na mě zíral s otevřenou pusou. Váhavě, jako by nevěděl jak s tím zacházet, si vzal balíček, nasypal si do ruky tři žvýkačky a řekl: „The doctor said you probably will not move. You'll just try. And he said you definitely do not want to eat anything."
Já se na něj jen zazubila: „And who said it would be so?"
Usmál se a zavrtěl hlavou. Byl tak roztomilý...
Zamračila jsem se a za bradu jsem si ho přitáhla blíž k sobě.
Nebyla to halucinace. Opravdu měl z nosu vytržený piercing.
„Oh no?!" zhrozila jsem se a ukazováčkem pravé ruky jsem mu jemně přejela po ošklivé vypadající jizvičce.
„It's - it's my fault!" vypískla jsem.
„It is not. If they were not for you, they would not catch them." řekl.
„Wait - what?!" zarazila jsem se. Chytli je?
„Exactly. The one who - uh - kissed you then mysteriously sobered and called the police." zopakoval Eric klidně a já byla nadšená. Zapištěla jsem jako malá holka a obrnila Erica, ačkoli mě při tom všechno bolelo.
„Honey!" ozval se někdo od dveří a než jsem stihla zareagovat, k našemu, téměř hromadnému obětí se přidal Eden.
„Excuse me, but one could not move, there was a crap ... Jesus! Did they do that?!" zděsil se při pohledu na Ericovi tvář.
Já se jen ušklíbla: „Blbci..."
„Ty mluvíš česky?" vykulil na mě oči Eden, načež já na něj ty oči vykulila ještě víc než on na mě, takže následoval nemístný výbuch smíchu, při kterém nás Eric jen zmateně pozoroval s výrazem ,jsou mimo'.
Až po chvíli, kdy jsem si myslela, že mi umřou žebra, jsme dokázali Ericovi vysvětlit o co vlastně jde.

O půl roku později

„No, no, no!" vyhrkli jsme s Edenem jednohlasně.
„It's supposed to be vlak, no blak!" uvědomila jsem ho o jeho chybě.
„Jsem to - How is the last time in Czech říct?" zeptal se a my s Edenem znovu propukli v smích.
Když jsme se na to po nějaké hodině vykašlali, Eden šel nakoupit na mé přání něco sladkého a Eric si se sluchátky na uších sedl k počítači.
A ten jeho mobil se na lince v kuchyni tak krásně vyjímal...
Vzala jsem ho odemkla a říkala si, jaká je neopatrnost nedát si na mobil heslo a bydlet se mnou pod jednou střechou...
Najela jsem na Tik Tok, našla jsem si svou oblíbenou, nebo spíš jednu z oblíbených písniček The Nexus, připravila se na natáčení, zapla jí celkem na potichu a vydala se za Ericem.
Začala jsem natáčet jak ho beru kolem krku a dávám mu pusu na tvář, a musím říct, výsledek stál za to.
Eric se tvářil překvapeně, pak zrudnul a chtěl mi sebrat mobil. Ale smál se.
Uložila jsem mu to do soukromých a vrátila mu mobil.
Asi za patnáct minut se vrátil Eden s donuty a každý z nás na něj čekal u dveří z jiného důvodu.
Já jsem popadla donut a než jsem se stihla uklidit do pokoje pro hosty, slyšela jsem Erica jak pouští moje video se slovy: „Eden, it's a bitch, look!"
Otočila jsem se na patě a ze srandy jsem Ericovi vlepila pohlavek.
„It was the last thing you did in your life!" vykřikl Eric, položil mobil, vrhl se na a začal mě lechtat.
„Ne, Ericu, prosííím..." pištěla jsem a zároveň se smála, až jsem nemohla popadnout dech.
Když Eric viděl, že bych mohla vypálit obsah mých úst, raději mě přestal lechtat, ale dál mi seděl na nohách a chytil mi ruce.
„What's your deal?" zeptala jsem se ho podezřívavě, snažíce se nedotknout se donutem země.
„I dont know." řekl a slezl z mých nohou a pustil moje ruce. Pomohl mi vstát a já si běžela vychutnat donut do pokoje pro hosty, momentálně mého pokoje.
Půl hodiny potom jsem projížděla Tik Tok a viděla jsem to video s Ericem a pod ním napsaný popisek:
„Best friend forever - @thira13"