ALL IN || Harry Styles Fanfiction

3. chapter || Anywhere you want

„Tady to je." řekla jsem Jackovi, přičemž jsem mu podala balíček peněz, který měl hodnotu šesti tisíců dollarů. Přeměřil si mě pohledem, během čeho měl ruce založené na hrudi. „Chceš je nebo ne?" promluvila jsem znova po chvíli, jelikož on si ty peníze pořád nebral, což jsem ani trochu nechápala.

„Jasně, že chci." odpověděl mi s úšklebkem na tváři, a pak natáhl jednu svoji ruku, aby si vzal ty bankovky. Zamyšleně se na ně podíval, potom se koukl zpátky na mě. „Kde jsi je tak rychle vzala?" zeptal se a tázavě povytáhl obočí. Viděla jsem na něm, že ho to opravdu zajímalo.  Nejspíš se nesetkával moc často s tím, že člověk dokázal do dvou hodin sehnat takhle velkou sumu.

„To je tajemství." pronesla jsem tajemným tónem hlasu, načež jsem trochu našpulila rty. Chvíli jsem koukala na Jacka, ale pak jsem se porozhlédla kolem mě po kasinu, ve kterém teď už skoro nikdo nebyl, až na pár lidí včetně něho. Můj pohled se střetl s tím jeho, opět. Teprve teď mi došlo, že ani nevím jeho jméno, vlastně jsem o něm nevěděla naprosto nic, kromě toho, že umí hrát poker a má hodně peněz.

„Ty peníze máš od něho?" promluvil najednou Jack, čímž mě donutil otočit se zpátky na něho. Než jsem stačila cokoliv říct, tak povídal dál. „Jestli jo, tak vaše společná noc ho musela vyjít pěkně draho." dodal s úšklebkem na tváři, ze kterého se mi dělalo špatně.

„Není to, jak si myslíš. A i kdyby, tak ti do toho vůbec nic není." řekla jsem, a pak se zhluboka nadechla. „No, vzhledem k tomu, že už ti nic nedlužím, tak není nic, co by nás k sobě pojilo, takže doufám, že už tě nikdy neuvidím. Sbohem Jacku." rozloučila jsem se s ním, a pak se vydala směrem k baru, jelikož jsem si potřebovala dát skleničku něčeho ostřejšího.

„Já budu doufat v naprostý opak, Lorraine." křikl za mnou Jack a já se pro sebe zašklebila, během čeho jsem se snažila ovládat, jelikož jsem měla vážně silné nutkání ukázat mu nějaké neslušené gesto, ale nakonec jsem se ovládla. Když už jsem byla skoro u baru, objevil se z ničeho nic přede mnou Mike.

„Tak co, všechno v pohodě?" zeptal se mě a já přikývla na souhlas, přičemž jsem se trochu usmála. Došlo mi, že mám o jeden dluh, ale na druhou stranu tady byl on. Pořád jsem slyšela jeho slova v hlavě, která mě děsila. Neměla jsem totiž nejmenší ponětí, jak to myslel.

„Jo. Dluh splacen." odpověděla jsem mu a zastrčila si ruce do kapes. „A tobě ty peníze vrátím zítra. Dobře?" oznámila jsem, jelikož jsem nikomu nechtěla zůstat nic dlužná, na rozdíl od mého otce, který dělal dluhy všude, kde mohl.

„Prosím tě. To je v pohodě." pronesl Mike, přičemž mávl rukou, jakože o nic nejde, ovšem já zavrtěla hlavou. „Stačí, když si dáš se mnou už konečně někdy tu cigaretu." dodal po chvíli a já se pobaveně zašklebila, a pak se zhloupla na špičkách.

„To by tě ta cigareta vyšla trochu draze." odpověděla jsem mu hravě. „Zítra ti donesu sto babek, a dám si s tebou tu cigaretu, aby se neřeklo. Spokojenej?" zeptala jsem se ho, a hned na to tázavě povytáhla obočí.

„Víc, než to." řekl s kratším smíchem. „Nedáš si teď skleničku na oslavu?" položil otázku, během čeho na mě upíral pohled. Nad odpovědí jsem vážně nemusela váhat dlouho, jelikož přesně tohle jsem měla v plánu.

„Jasně. Znáš mě, nikdy nepohrdnu." promluvila jsem a vyplázla jazyk, což donutilo Mika protočit oči, ale na tváři mu pohrával pobavený úšklebek. Díval se na mě a já měla pocit, že jeho pohled je čím dál tím intenzivnější a vážnější. Naklonila jsem hlavu na stranu a zastrčila si pramen vlasů za ucho. "Co je?" zeptala jsem se ho trochu nejistým tónem hlasu.