Promočen až na kost a naděje už není, když v okopu usedám a na zvuk píšťalky čekám, ale již teď vím že rána se nedočkám.V zemi nikoho duše nenachází klid a jen bloudí, snad jim někdo někdy uleví...Poslední slova do deníku napíšu a fotku své milované ženy políbím, do helmy ji opatrně vložím a deník do náprsní kapsy uklidím.Rozkaz "k boji připravit" zazněl a já pušku pevně v rukou sevřel a pomalu ji odjistil.K bohu se naposled pomodlím než z okopu svou hlavu vystrčím.Bože svou zranitelnost cítím a děla už zní.Na nepřátelská opevnění granáty dopadají a ty nevinné mladíky zabíjejí.Je zvláštní jak nás ty výbuchy uklidňují, ale naději nám již nevrátí, v batalión mrtvých nás naši generálové promění, pro kousek země zničené a metály na jejich uniformě zdobené, pro ně nás ďáblu zaprodají a naše ženy k ovdovění odsoudí.Bože svou zranitelnost cítím a píšťalka už zní.Po žebříku jeden po druhém lezeme a smrti do tváří hledíme.Přes těla padlých spolubojovníků přelézáme a konce války se už nedočkáme.Z ostnatého drátu jsem se vymotal, ale už teď jsem svůj život vzdal, můj kamarád se do něj zamotal a plot jeho žíly přetrhal.Bože svou zranitelnost cítím a kulomety už zní.Na miny v poli mí kamarádi šlapají, ale mé nohy se jim vyhýbají.Bajonet mou pušku zdobí a kulky z ní rychle létají, zabil jsem poprvé a zabil jsem naposled, kulka nepřítele mnou proletí, bezmocně mé tělo složí a do díry po výbuchu se skutálí.Bože svou zranitelnost cítím a střelba pořád zní.V okopu ležím a krev ztrácím nad hlavou mi šrapnely sviští, v okopu ležím, krev ztrácím a už víckrát tě neuvidím.Lásko má neplač, netruchli dál já lez jsem sem sám a klid svůj již mám.Najdi útěchu v modlitbách a však přání jedno mám, až válka skončí dones mi sem Vlčí mák.Bože už nic necítím a kapky deště tiše zní...
YOU ARE READING
Válečné básně a příběhy
PoetryPoezie a příběhy inspirované utrpením a živořením vojáků z dob obou světových válek.