Proč jen dál trčím v rohu společnosti
a postrádám chuť k další činnosti?
Zmateně hledám smysl života,
už nebaví mě denní temnota.
Vždyť život můj celý
točí se kolem školy.
Špatně a krátce v noci spát,
ráno se nezbláznit a vstát.
Domů se vrátit,
zas žalem se rmoutit.
A nad zeměpisem
psychicky se zhroutit.
To snad už vše o mém trápení,
žal můj ani víkend nezlomí.
Nemohu dál tuto báseň psát,
musím si úkol z matiky dodělat.
.
.
.
Neberte to vážně... Je to jen taková blbost, sepsaná (jak jinak) ve škole.
