Neznámá dívka ~ TS {DOKONČENO} ✔

kapitola dvacátápátá - nepovedený lov

Asi brzo zešílím. Po tom co se stalo u Volturiových jsem začala nějak ovládat svůj dar nebo se mi spíš rozvinul a já teď slyším všude samé myšlenky. Kdykoliv, kdekoliv a odkohokoliv. Jedině u Belly jsem v 'bezpečí', ta můj dar dokáže blokovat.

Edwardův smích mě vytrhl z myšlení. ,,Měla by ses naučit číst myšlenky tak, aby tě zbytečně nepřetěžovaly." zasměje se znovu. ,,Jasně, tobě se to řekne. Ty si to tréneješ několik set let." Odpovím mu uraženě. ,,Nepřeháněj, tak starý zase nejsem. Je mi jenom 179." vytřeštím oči. Vím, že upíři nestárnou, ale aby bylo Edwardovi 179!? ,,A kolik je Belle?" zeptám se pobaveně. ,,Nějakých 75" zapřemýšlí Edward. Jeho myšlenky jsou v ten moment docela vtipné, 'jestli se Bella dozví, že jsem zapoměl kolik jí je, tak mě zabije. Hej!' Pomyslí si, když uvidí, že mu čtu myšlenky. Zasměju se ,,Já myslela, že upíři nezapomínají."

V tom uslyším Emmetovi myšlenky 'Co asi řeknu Rose, zapomněl jsem dárek na její narozenin... Čemu se tam ti dva smějou..' ,,Další sklérotycký upír" podotknu a pomalu se postavím ze schodů, na kterých jsem seděla.

,,Já nemám sklerózu!" Začne se rozčilovat Emmet. ,,Ale máš" odpovím Emmetovi a začnu se znova smát. ,,Edwarde, je možné aby se upír dostal do puberty?" Zeptá se Emmet Edwarda. ,,Já za to nemůžu. Tvoje myšlenky jsou prostě vtipné." braním se okamžitě ,,Něco na tom bude." Přidá se na mojí stranu Edward.

,,Nezdržujte, jde se na lov." Objeví se vedle nás Jass. Všichni se rozběhneme do lesa. 'Jé medvěd!' Uslyším Emmetovi myšlenky. Co s nima pořád má?  Rozběhnu se opačným směrem. Uslyším srdce. Nadechnu se. Voní to tak sladce. Vycením tesáky a rozběhnu se tiše voňavým směrem.

Stojím uprostřed lesa a předemnou na turistické cestě je malá rodinka. Lidská rodina. Ucítím jak mi z tesáků ukápne kapka jedu. Jsou tři jeden dospělý muž a jedna žena s dítětem. Přesněji holčičkou. Tomu muži může být tak 38 ženě 35 a holčičce 6. Začne mě pálit krk. Pokouším se odolat, ale ta krev, ty bušící srdce. Ve Volteře jsi to taky zvládla, ovládej se!

Vystoupila jsem z lesa a postavila se před rodinu. Jenom kolem nich projdi, jsi taky jen turista.. Té holčičce krvácí koleno? ,,Neztrati.." Začne něco říkat muž, v ten moment jsem mu skočila po tepně na krku. Ta krev byla sladší než u zvířat, byla dokonalá. Žena s dítětem začali brečet a pištět. Zvedla jsem se od mrtvoly muže a zaútočila na ženu. Chtěla jsem víc krve, ale zároveň malý hlásek uvnitř mě křičel, ať toho nechám, už si Cullenovi zklamala dost! Nemůžu přece zabít dítě. Zvedla jsem se a zjistila, že ta holčička chce utéct. Vytáhla z batohu telefon a začala vytáčet nějaké číslo než, však stihla cokoliv udělat už ležela na zemi a.. ,,Hej!" ozvalo se z lesa.

..Podívala jsem se na sebe. Byla jsem celá od krve. ,,Ne.." řeknu potichu. Tohle jsem neudělala.. Tohle nejsem já, uvědomila jsem si.. Ne, jsem stvůra asi vážně patřím k Volturiovým. ,,Nepatříš" ozval se zničeho nic Edward. Začala jsem se cítit jako předtím, když jsem chtěla zabít Rose. Začala jsem utíkat a přitom měla v hlavě jen jednu myšlenku Nechte mě všichni na pokoji doběhla jsem na konec cesty a zhroutila se. Jsem stvůra.

Najednou se z prava přiřítila Rosalie. ,,Říkala jsem ať mě necháte na pokoji!" Rozkřikla jsem se, ale Rose udělala něco co bych nečekala. Klekla si ke mě a začala mě uklidňovat ,,No tak Aysel, možná jsem nebyla nejlepší sestra, ale pokus se mě teď poslouchat" začala jsem brečet, teda pokud by to šlo. ,,Jsem zrůda." řekla jsem a cítila jsem zase toho démona uvnitř mě, toho démona, který by raději všechny zabil, než aby zůstali svědkové. Kdyby mi bilo srdce, tak teď mám nejspíš infarkt. Proč? Protože, mě Rose obejmula. Mezitím už tam byli i všichni ostatní.

,,Aysel?" Sklonila se ke mě Esmé. ,,Zlatíčko, tohle se občas stane a neznamená to, že jsi zrůda." Esmé, to je asi jediný člověk, který mě dokáže uklidnit. Její mateřský a starostlivý hlas. Mezitím už tam opět všichni stáli, nesnáším když se na mě dívá tolik lidí, nebo to nesnáší ten démon uvnitř mě? Všichni jsme společně odešli. Teda až na Jasse a Alice. Ty dva jsem nikde neviděla.