TORN A/B/O

8. Fool

Harry's POV

„Vidím, že jsi zaskočený a nejsi jediný, neboj. Ale jednoduše jsem se tak rozhodl. A navíc, už nemám parťáka, který by si to se mnou plně užíval a pro mě samotného to už není zábava." Poodstoupil o krok ode mě. Musel jsem vypadat opravdu vtipně, protože ještě nikdy v životě jsem nebyl tak překvapený. Tak šokovaný. Stále jsem nemohl uvěřit svým uším. Slyším vůbec dobře?

Opravdu se mi teď Zayn Malik osobně skoro omluvil a prohlásil, že ke mně bude milý? Co se děje? Proč? Co to do hajzlu? Já asi musím snít.

Stále jsem tam jen tak stál a zíral na něj. Musel jsem vypadat opravdu komicky, ale nemohl jsem si pomoct. Jak jinak jsem měl reagovat? Čekal by ode mě snad jinou reakci? Nebo snad chtěl, abych mu na místě padl okolo krku a začal mu děkovat za jeho smilování?

Muselo uběhnout už několik minut a já tam stále zaraženě stál a pozoroval ho. Musel si ze mě dělat srandu. Vždyť to jinak vůbec nedává smysl!

„Jak vidím, jsi ještě hodně v šoku" nechutně se pousmál a já se konečně vyprostil ze svého udivení.

„Víš, vlastně toho hodně získám, když k tobě budu milý. Věř mi nebo ne, ale mám v plánu lepší věci, než ti zmalovat tu tvoji rozkošnou pusu" na tváři se mu opět objevil ten odporný úšklebek a já odvrátil oči. Takže takhle to je.

Sice nebudu mlácen a nic mě nebude bolet, ale budu využit jinak. Opravdu takhle dopadnu? Co se mnou chce vůbec provést?

„No, myslím, že dneska jsem tě překvapil už dost. Tak zatím, Stylesi." věnoval mi poslední pohled a poslední úsměv, který vypadal skoro opravdově a poté bez jakéhokoliv dalšího pohledu na mou osobu opustil toalety.

Musím přiznat, že nikdy jsem nebyl více ohromený a vyděšený zároveň. Co to znamená? Musím teď být snad ještě více na pozoru a obávat se toho, co se může stát?

Zbytek dne jsem se snažil prožít normálně. Asi tak normálně, jak to umím. Takže vlastně ten nejvíc obyčejný den, který byste byli schopni vymyslet.

S Niallem jsem se sešel po škole a vyrazili jsme směrem ke knihovně. Cestou jsme se ještě pro jistotu zastavili pro kafe a něco k snědku, jelikož jsme oba byli hladoví.

I když jak jsem během jednoho dne byl schopen zjistit, Niall byl hladový neustále. Nejen že byl schopný spořádat neskutečné množství jídla najednou, ale pokaždé, co jsem ho viděl, něco žvýkal. Ať už to brzy ráno bylo něco k snídani, mezi jednotlivými hodinami různé svačinky, co si nosil po kapsách.

Nejvíce mě dostalo, když jsem viděl, jak si do školy objednal KFC donášku. Málem jsem se počůral smíchy, když jsem to viděl. Objednal si snad tu největší možnou objednávku a nemohl to ani unést. A hádejte co? Po deseti minutách už po jídle nebyla ani památka. A to ještě nemluvím o tom, jak u sebe neměl dostatek peněz, takže jsem mu musel nějaké půjčovat. Opravdu, tenhle Ir je teda speciální.

V knihovně jsem jako vždy udělal to stejné jako vždy. Pozdravil jsem Barbaru a pomalu roznášel vrácené knihy tam, kam patřily. Opravdu miluji vůni knih. Ať už jsou starší nebo nové.

Na chvíli jsem se dokonce připojil k Niallovi, který seděl u stolu a pracoval na počítači na nějakém projektu, který měl za úkol. Seděl po mé levici. Dělal jsem mu společnost a bavili jsme se. Bylo skvělé mít kamaráda.

„Harry-" zašeptal nečekaně v jednu chvíli Niall a já k němu zmateně vzhlédl. Nepochopte to špatně, v knihovně jsme nemluvili nahlas, ale zaskočil mě spíše jeho tón hlasu.

„Co?" zmateně jsem se zeptal. Netušil jsem, o co by mohlo jít.

„Někdo tě sleduje" ztišil svůj hlas ještě více a já málem ani neslyšel, co vlastně řekl. Po jeho větě mě zamrazilo.

Můj první instinkt byl rozhlédnout se, ale ihned mi došlo, jaká je to blbost a Niallův varovný pohled mě v tom pouze utvrdil. Pokusil se nenápadně pokývnout hlavou směrem, kde se dotyčný nacházel. Bohužel to bylo dost očividné a nebo musel vypadat, jako kdyby dostal křeč do krku.

Kdybych na sobě necítil něčí tvrdý pohled, nejspíše bych se tomu začal smát. Naneštěstí jsem byl tak nervózní, že mi v ten moment do smíchu vůbec nebylo.

Pootočil jsem tedy svou hlavu mírně doprava, na druhou stranu než seděl Niall a rozhlédl se, abych konečně zjistit, kdo mě probodává tím ledovým pohledem.

Mé oči se okamžitě setkaly s čistě modrými, které na mě působily jako nože.

Chtěl jsem odtrhnout pohled, ale nemohl jsem. Jako kdybych byl hypnotizován. Jako kdyby mě on hypnotizoval. Jeho oči se vpíjely do mých a já jsem mohl v břiše cítit motýlky. Mohl jsem se v jeho očích doslova utopit. Co se to děje?

Odtrhl jsem se až v moment, kdy do mě zezadu nenápadně drcl Niall. Rychle jsem na něj pohlédl, přičemž mi věnoval lehce zmatený pohled.

„Všechno v pohodě?" optal se a já v jeho hlase slyšel obavy. Rychle jsem pohlédl na Louise a viděl, jak nenápadně cukl hlavou k jedné ze zapadlých uliček. V jeho obličeji jsem bohužel nedokázal nic vyčíst. Naprosto nic. Nevím, jestli mě to více znervóznilo nebo uklidnilo. Nebylo na něm znát žádné naštvání, takže bych z toho dokonce mohl vyklouznout bez jakékoli modřiny nebo úrazu.

Mít rozhovor s Louisem bez toho, aniž bych byl poset modřinami? Můžu něco takového vůbec odmítnout?

A buďme upřímní, který blbeček by si vybral zrovna knihovnu jako místo, kde někoho zmlátit? Ještě k tomu, když v té knihovně tvrdne za trest.

Otočil jsem se co nejrychleji zpět k ustaranému Niallovi. Jeho čelo bylo svraštěné a mezi jeho očima jsem mohl vidět malou vrásku, která se mu tam vytvořila, když na mě ustaraně hleděl.

„Jo, jasně, všechno je v pohodě. Víš co, asi se vrátím zase do práce. Víš jak- je tu hodně knih, co potřebují zařadit a tak... Jdu na to." vykoktal jsem spěšně a rychle se zvedl ze svého místa, kde jsem doteď seděl.

„Jsi si jistý?" zeptal se mě a stále měl ten stejný výraz. Když viděl, že mu neodpovím, povzdechl si.

„Harry... nedělej žádný blbosti" jeho výraz zjemněl a pohlédl mi do očí.

„Neboj Nialle. Nejsem hlupák" odvětil jsem mu a poodstoupil od stolu. Niall na mě ještě jednou pohlédl s výrazem plným pochybností, načež se otočil zpět ke svému počítači.

„Jak myslíš." prohodil potichu, spíše sám k sobě.

S těmito slovy jsem se k němu otočil zády a vydal se směrem k uličce, kde na mě čekal člověk s těmi nejmodřejšíma očima, které jsem kdy v životě viděl.

A nebo hlupákem budu?

----------------------------

Zdravím vás u dalšího dílu! ☺

Už je mi blbé zase se omlouvat za to, jak dlouho mi to trvalo, ale co. Tyto týdny jsou docela crazy.

Chtěla bych vám neskutečně poděkovat za 3k přečtení! Neuvěřitelné, v něco takového jsem vůbec nedoufala, natož po sedmi dílech! DĚKUJI MOCKRÁT!

Názor na nový díl? Co si myslíte, že se stane? Nějaké nápady, co by se v příběhu mělo stát? Zanechte mi komentář ☺

Děkuji za každý vote a komentář ♥