Sliším tvůj hlas ale nevidím tě,
znám tě ale vlastně neznám.
Poslouchám srdcem ne ušima,
možná proto jsem zaslepená.
Vidím tě duší ne očima,
proto tě znám jako luna.
Čtu tvé řádky psané mě,
ale jakoby nebyli pro mě.
Neviznám se sama v sobě,
tak jak se mám vyznat v tobě.
Naznám důvod ani zbůsob,
přesto věřím tvému srdci.
Znám píseň ale neznám slova,
slova ke kterým znám melodii.
Melodii jež mě zná,
zná mě ale ne tebe.
Píšu inkoustem,
inkoustem barvy smaragdu a najdu slovo jež tě zná,
zná tvou duši, tvou podstatu ale nezná svůj význam.
Poslouchám ale nevnímám, nevnímám mám znavené srdce.
Srdce znavené láskou,
láskou k tobě.
Jsi můj pilíř, moje opora,
opora která povolila.
Povolila a pak se vzchopila,
vzchopila se a hraje dál.
Hraju hru bez konce,
konce jež nemá vítěze.
Vyhrál jsi mé srdce ale ne mou důvěru, důvěru jež jsi už jednou zneužil.
Ano je to katastrofa asi bych měla přestat, že? Jo asi jo možná to udělám protože sama vidím tu hrůzu.
