Kapitola 2

53 4 9
                                    


 Stála jsem v pokoji jako socha, vůbec jsem nepochopila jestli je to vtip nebo ne.

Zazvonil zvonek a já jsem se lekla, "sakra rodiče jsou tu" běžela jsem otevřít. Otevřel jsem jim a pak jsem je pozdravila "ahoj" a šla do svého pokoje a rychle jsem dala dopis pod postelí, kde mám krabici nebo noční košili, náušnice staré hračky a skicáky a tvrdé papíry a pastelky, pak jsem klapla postel. "Ano," odpověděl jsem a šla jsem za roh a do kuchyně, kde seděli její rodiče, musíme ti něco důležité ho říct jeden člověk nám dál dítě a pak jsme ti museli říct že si adoptovaná a že si napůl člověk a napůl fénix....  měla jsem otevřenou pusu do kořan stála jsem v místnosti řekla jsem že to musí být zkroucení vtip a pak jsem šla do pokoje, zavřela jsem dveře od pokoje, a pak jsem byla naštvaná "To snad nemůže být pravda!", řekla jsem v hlavě co to sakra je? celí pokoj začal zářit zlatým světlem a já se pak začala měnit.


Tak tady je další kapitola, snad se bude líbit.






Dítě zrozené fénixemKde žijí příběhy. Začni objevovat