PRAVDA aneb Věčný svit neinformované mysli

Můj den

Ahoj lidi. Jmenuju se Václav a tohle je můj první příspěvek na této stránce. Jsem už trochu starší ročník, tak s těmahle blogama neumím tak dobře jako ta mladá kompjůtrová generace. Ale když vidím, co se v téhle zemi děje, tak si říkám, že musím prostě něco udělat. Nebudu jen se založenýma rukama sedět a čekat, až to tady všecko spadne do sraček, protože tam se to teda řítí raketovým tempem. Mladí ten internet zahlcujou samýma sračkama, ale že by tu napsali jednou něco pořádného, to ne. Zas je to na nás.

Tak jsem se rozhodl, že někdo prostě musí ukázat těm nahoře, jaká je pravda. Jaká je realita života nás, poctivě pracujících. A vás, co to teď čtete žádám, abyste to sdíleli mezi svoje přátele na facebooku nebo mailem, to je jedno, hlavně ať se to rozšíří mezi co nejvíc lidí, protože já tady mluvím za nás za všechny.

Takže, dneska jsem se rozhodl, že vám popíšu takový svůj běžný den, třeba zrovna ten dnešní. Aby ti nahoře viděli, jak žije průměrný obyčejný člověk, co si nemůže chodit kupovat obědy za poslanecké stravenky a pak se doma válet ve svojí vile postavené za naše daně.

Tak tedy - Můj den.

Dneska jsem vstal ve třičtvrtě na pět. Každý den vstávám ve třičtvrtě na pět, i o víkendu, protože jsem na to tak zvyklý přes celý týden, že se pak prostě samovolně budím i přes víkend. To s váma udělá třicet let roboty ve fabrice, to programátoři z kanclíku neznají.

Snídal jsem chleba s uherákem a pořádného turka, to je třeba takhle po ránu, aby to ten člověk taky nějak přežil celý ten den.

Do práce samozdřejmě jezdím autobusem, nejsem žádný Rotšíld, abych se vozil autem, že. I když ty měsíčníky, to je taky pěkná zlodějna, to jde taky pěkně do kapsy pánům politikům že. Ale co se dá dělat, nějak se do práce člověk dostat musí, tak se každý den tahám dobrých deset minut na zastávku, zatímco kolem mě si jezdí mlaďoši ve svojich fárech, co dostali beztak někde od tatínků podnikatelů.

Pracuju v továrně na měděné plechy, jak už jsem říkal, nějakých třicet let, tedy hned po učňáku jsem tam nastoupil. Mám štěstí, že tam máme dobrou partu, samí dobří rozumní chlapi. Tak jsme se dneska, jako každý den, jako první věc sešli v kuchyňce na kafe a pokecali, co nového.

Dneska jsme měli celkem divokou debatu, protože jsme s Láďou nadhodili téma toho nového seriálu Most, který vznikl jak jinak než na České televizi. Viděl jsem všechny díly ale ne proto, že by se mi to nějak líbilo, ale proto abych viděl, jak hluboko dokáže ČT ještě klesnout. To jsem řekl, ale technolog Hlaváček, co se tam k nám přimotal s tím svým espresem se ozval, že prý to je vynikající parodie na naši českou povahu. To jsem teda vypěnil.

Je to odporná sluníčkářská žumpa, která jen propaguje ten transgenderismus nebo jak se to píše. Procigánská a protranskovská propaganda. Tam, kde žijeme my, nejsou transky, ani heterosexuálové co je vzrušujou transky, to bychom jim ukázali. A hlavně, lidi, co pořádně makají nemají čas se zaobírat takovýma věcma že. Makající slušný cikán, to je taky pěkná utopie, to prostě musí být vtip, protože já jsem teda žádného nikdy nepotkal. V tomhle seriálu dělají z normálních heterosexuálních chlapů neschopné nevyrovnané a labilní jedince, zatímco transka a cikán jsou kladní hrdinové.. Tohle si myslím a takhle přímo jsem mu to řekl. A co on? Podíval se na mě jakobych byl malé děcko a řekl jen "Jasně. No tak já už půjdu." Dement přestudovaný. Prostě neměl argument.

Při práci jsem se už s ním naštěstí nepotkal, jsem na lince s Láďou a to není žádný debil. Ten mi samozřejmě potvrdil, že mám pravdu a říkal, že už se těší na další díl ať se může těm zoufalým pokusům o propagandu pěkně zasmát, protože tohle jim nevyjde. My víme svoje a ČT s celou tou svojí kavárnou si můžou políbit víte co.

Dementa technologa jsme potkali v kantýně. Dával si tam těstovinový salát - no je to snad jídlo pro chlapa? Když jsem si objednával já, tak jsem pěkně nahlas aby mě slyšel, prohlásil, že "já chci teda ten bůček se zelím a knedlíkem, protože nudle jsou pro baby, nebo možná tak pro buzny". Vím že mě slyšel, ale nedovolil si nic říct, protože věděl že jsme na něj dva.

Na poobědovém kafíčku jsme ho taky pěkně probrali s chlapama. Frajírci mladí, jenom vysoké školy to má a robit to neumí. V kanclu u počítače, to se jim to sedí, ale kdyby se měli s náma pořádně ušpinit, to by se posrali. Franta říkal, že jeho synovec dělá ajťáka a bere prý padesát čistého. A to je snad nějaká spravedlnost? Za pořádnou práci dostaneme almužnu, ale za pár kliknutí padesát litrů měsíčně. A to je ta dnešní doba prostě. My se budeme dřít, důchodu se nedožijeme a kdo přijde po nás? Ti mladí robit nebudou!

Šichta nám končí ve dvě, ale do sprch samozřejmě odcházíme dřív. Správně můžeme jít nejdříve 13:50, ale my už to máme vychytané a víme jak se nenápadně zdejchnout už tak o půl, protože jak se říká, "pracuj jen do výše svého platu".

Domů z autobusu jsem dorazil před třetí hodinou. Irena, jako moje přítelkyně, už byla doma. Kde jinde by taky byla. Je na invalidním důchodě, takže si přivydělává úklidem jen pár hodin denně. Chudák, má důchod na záda ale dávají jí takovou almužnu, že pořád musí chodit pracovat, ať nějak vyžijem. To je ten náš skvělý stát, tak pěkně se stará o své nemocné občany poctivě platící daně. To nějaký poslanec by určitě uklízet chodit nemusel.

Doma jsme se nezdrželi dlouho, protože je středa. A my máme s partou pravidelné srazy v pondělí, středu a pátek, samozřejmě kde jinde než u Kocoura, to je hospoda u nás na sídlišti. Dneska ale moc lidí nedorazilo, u našeho stolu jsme byli jen by dva a Radek. Ptal jsem se ho kde má Milenu, jako jeho ženu, ale ta musela zůstat doma s malou, protože je nemocná. Radek říkal, že četl nějaký článek o tom, jak tu ti imigranti zavlekli ty svoje nemoce a naše děcka teď na to nemají protilátky. Chudáci, zase to odnesou bílé děcka. To bych fakt střílel. A taky že se chystám, udělám si zbroják, protože moji rodinu nikdo ohrožovat nebude, o to už se postarám. Radek říkal, že do toho jde se mnou. Když to bude třeba, založíme třeba sousedskou hlídku, když se o nás stát nepostará, tak to musíme udělat sami!

Takže to byl můj dnešní den, teď je deset, my jsme dorazili po svých obvyklých pěti kouscích domů a je třeba jít spát, protože zítra zase do práce a důchod daleko.

Díky že jste dočetli až sem, sdílejte to dál, já se brzo ozvu zas.

Váš Václav