PRAVDA aneb Věčný svit neinformované mysli

Výlet na Západ

Ahoj lidi, opět se vám hlásí Václav Šišek. Dlouho jsem se neozval, pravda. To je proto, že jsem byl teď na chvíli v zahraničí, takže jsem neměl čas psát. Ale teď už jsem zase v pořádku zpátky, a to je dobře, protože vás můžu popravdě informovat, co se ve světě děje.

Na úvod vysvětlím, kde jsem byl a proč. Od Ireny (jako od mojí přítelkyně) dcera z prvního manželství totiž žije v Amsterdamu. Odešla tam studovat a pak se samozřejmě zamilovala a zůstala tam. Chtěla mámě představit toho svého a ukázat jak tam žije. Nijak zvlášť se mi tam nechtělo, ale Irena pořád, že pozvání platí i pro mě. A vůbec bych ji samotnou stejně nepustil - i když to co jsem tam viděl, to předčilo i moje nejhorší představy.

Letěli jsme poprvé v životě a hned na letišti jsem se řádně nasral. Prý "tu láhev si s sebou vzít nesmíte, pane". Takže svoji vodu se šťávou si nesmím vzít do letadla? Hlavně že teroristi jim tam lezou s bombama, ale vodu mi nedovolí. To není kvůli bezpečnosti. To oni mají pěkně domluvené, abych pak při čekání dostal žízeň a musel si koupit tu jejich djůty frí vodu za pět pětek, to určitě. Ukázal jsem jim, že ze mě teda debila dělat nebudou a všechnu vodu jsem před očima těch kontrolorů vypil. To přece nevyhodím.

Při nástupu do letadla jsme se s Irenou rozdělili, protože, hádejte co - další zlodějna! Ta letecká společnost vám sice prodá dvě letenky, ale pak vám to napíše, že nesedíte vedle sebe! A když chcete sedět vedle sebe, tak musíte samozřejmě platit. Mysleli jsme si, že si prostě sedneme spolu a ten dotyčný, komu by to místo patřilo, se prostě s náma vymění. Jenže ten dotyčný samozřejmě nebyl Čech, takže nám nerozuměl, co po něm chceme, a jak jsme se tam dohadovali, tak přišla letuška, taky cizinka, která Irenu vyposunkovala na její zaplacené místo. Proč v letadle z Prahy nemají české letušky, to nepochopím. Všechno pro cizince, to jo, ale co našinec, co neumí anglicky?

Takže jsem seděl sám, v uličce, tak jsem si ten výhled ani nemohl užít, ani vyfotit. A co hůř, vedle mě seděl nějaký čmoud, černý jak bota byl! Ze začátku se na mě usmíval a snažil se mi něco říct tou jeho africkou nebo jakou řečí, ale já jsem se otočil zády k němu a dělal jsem že spím a dával jsem si moc dobrý pozor, abych se ho náhodou nedotkl. Protože nikdy nevíte jakou nemocí vás takoví černoši můžou nakazit.

To jsem ale netušil, že to nejhorší teprve přijde. To totiž nebyl žádný ojedinělý případ, ani náhodou. Když jsme vystoupili z autobusu, který nás dovezl z letiště do města, zjistili jsme, že jsou všude. A nejenom černoši, ale taky ťamani a hlavně - islámisti. Kam se člověk podíval, ženská se šátkem kolem hlavy. Čekali jsme na nejhorší a jen jsme se rozhlíželi, odkud někdo zahájí palbu nebo hodí bombu.

Normální bílí holanďani byli v solidní menšině. A samozřejmě, Andrea (jako od Ireny dcera) na tom neviděla vůbec nic špatného. A ten její jakbysmet. No jo, mladí sluníčkáři, myslí si, že můžou žít se všema v míru a pohodě. A nevysvětlíš jim to, že to takhle nejde.

Poslední kapka byla, když jsme s Andreou šli do obchodu, taková normální sámoška. Přijdeme k pokladnám - byly tam tři. u jedné seděla nějaká šikmooká, u druhé černá a u třetí muslimka. To už mi ruply nervy a odešel jsem z obchodu s tím, že u nikoho z nich rozhodně platit nehodlám. Ostatní dny už jsem raději trávil doma u televize, v relativním bezpečí, i když v takové sluníčkářské domácnosti si člověk nikdy nemůže být jistý, kdy si tam třeba nakvartýrujou nějakého uprchlíka rovnou domů, protože přece potřebuje pomoc, že jo.

Takže vidíte sami, tohle je osobní svědectví. Na západě se to migranty jen hemží a jsou oproti místním ve velké většině. Žijou si tam a pracujou jakoby se nechumelilo. Já nejsem žádný rasista, ale nechci chodit po ulicích se strachem, kdy někde někdo začne střílet do lidí nebo mě nakazí nějakýma těma jejich nemocema. Já ne a nechci to ani pro svoje potomky. Bohužel, naše republika spěje úplně ke stejné situaci, takže musíme bojovat. Musíme se mobilizovat a zabránit tomu svinstvu, co se k nám valí.

Šiřte tohle svědectví dál, ať se pravdu dozví co nejvíce lidí. Díky, Váš Václav.