Templářovo Srdce

1. Křižák

Bylo tomu už týden , co jsme přijeli s lodí do francouzského přístavu Marseille .
Psal se rok 1251, přesněji 1. Března 1251 .

Král sice už byl půl roku z křížové výpravy ve své francouzské domovině .
Bohužel králi došli na výpravě finance a také protože královnu čekal porod.

Na výpravě jsme byli s králem od roku 1248 léta Páně .

Rok 1248 byl pro mě velice špatný. Můj otec , budiž mu země lehká , mě chtěl oženit s Madlene de Nevers , ale já místo toho abych plnil své povinnosti dědice rodu de Viliers . Jsem radši vstoupil do královské křížové výpravi abych se s tou bezcitnou Madlene nemusel oženit .

Jeho nastávající byla sice velice krásná ale zároveň bezcitna nafoukaná , sebestředná a majetnická mrcha .
Když se to Madlene dověděla , zuřila bezmeznou zlostí , že jí takhle někdo znemožnil před dvorem . Proto také dívka přísahala pomstu .
Její otec jí proto také aby nebyl znemožněn jeho rod ještě více tak Madlene strčil do cisterciánskeho kláštera . Tam jí snad bůh dopomůže trochu té pokory . Od té doby co ji tam strčil , bůhví co se s ní stalo . Je snad z ní řeholnice? Nebo dokonce čeká , než jí otec najde nějakého jiného Manžela ? .
Vzpomínal Vilém na svou bývalou snoubenkou .

Téhož roku co odešel bojovat do svaté země mu bylo 23 let . Otec mu den co den psal v dopisech , že by měl plnit své povinnosti , jeho otec mu nakonec neměl tak za zlé , že si nevzal Madlene de Nevers protože také poznal po dlouhé době strávené s ní pod jeho střechou , že to je bezcitná žena bez srdce a špetky pokory .

Jednou mu však přinesl posel špatné zprávy ze své domoviny . 
Byla to smutná zpráva na pergamenu s černou voskovou pečetí .
"Drahý Viléme de Viliers , oznamujeme vám , že dne 11. Listopadu léta Páně 1248 podlehl váš otec zápalu plic".
Jak jsem říkal byl to špatný rok .

Štěstí se nám ze začátku objevovalo a záhy odcházelo od nás .
Začalo to bitvou u Káhiry . Všichni si mysleli , že to je znamení , že můžeme zpátky dobýt Jeruzalém pro křesťanské národy .
Ale štěstí nám záhy vrátilo kudlu do zad .

Léta Páně 1250 mě poslala Královna Markéta Provensálská poslala jako Králova nejodvážnějšiho muže a zároveň jeho nejlepšího přítele kterým jsem se stal za časů bitev .
Abych ho zachránil z naši bývalé pevnosti Al-Mansarah . Kterou nám sebrali muslimové .

Krále jsme s pár mými muži osvobodily aniž by o tom jeho muslimští únosci věděli .
Král mi byl za to velice vděčný ale Ikdyž jsem nechtěl , tak mi jako odměnu přislíbil chatteau Brissac jako moje nové rodové sídlo , až se vrátím zpátky z výpravi . Král hned poté opustil svatou zem a vrátil se zpátky do své vlasti .

Vracel se k vzpomínkám Vilém na události předešlých let .

Chvíli jsem zůstal v Marseille se svým přítelem Ahmedem Evliyaölu který mi zachránil život ve Svaté Zemi . Jak se říká ne všechni muslimové jsou stejný .

Když jsme se seznámili byl jsem na pokraji smrti a on mě částečně vyléčil , abych se mohl vrátit zpátky do Francie . Měl jsem mnohačetná bodná zranění který mi způsobil muslimští assasini .
Proto jsem mu slíbil , že ho vezmu sebbou  .

V Marseille jsme si museli koupit na cestu dva koně aby jsme byli co nejdříve v Paříži. Než jsme vyrazily na cestu do Paříže .Tak jsem se rozhodl poslat králi depeši o příjezdu do Marseille. Ikdyž Ahmed
říkal , že není dobré cestovat na koni s čerstvě zašitými ranami  , která se kdykoliv můžou znovu otevřít .

Nedbal jsem jeho rad a vydali jsme se tedy 8. března na cestu . Ze začátku byla cesta přívětivá . Projížděli jsme krásnou provensálskou jarní přírodou , pomalu začali rozkvétat levandalulová pole, ale to se časem mělo změnit .

Zhruba po pár hodinách co vyrazily na cestu se začal Vilém být malátný a začal nepravidelně se naklánět z jedné na druhou stranu koně .
Když v tom začal padat , Ahmed rychle zareagoval a chytil padajícího Viléma. Jeho mohutné  vypracované tělo spadlo na Ahmeda. Tím pádem spadl do měkkého těla Ahmeda , ten jenom zapůpěl hlasem .

Hned jak z něho vylezl tak ho opřel o nejbližší strom.
"Viléme , ty si mi dal zabrat . "
Dal mu přičuchnout levanduloveho oleje aby se probral z mdlob.
Olej rychle zapůsobil a Vilém se probral .
Zmateně se rozhlédl a pravil "Ahmede , co se stalo ? "
"Spadl jsi z koně a koukám , že to zavinila horečka  . Musím ihned dojít pro pomoc !!"
Vilém ihned začal namítat .
"To není potřeba ihned musíme vyrazit na cestu do Paříže !"
"To nepřipadá v úvahu , při tvém stavu , cestu by si určitě nevydržel . Pojď příteli pomohu ti se opřít o strom . "
Vilém při stávání zaklel a opřel se pomocí Ahmeda o strom .
Když byl konečně opřený o strom , pravil ze sebe Ahmed .
"Musím dojít pro pomoc , vydrž chvíli můj příteli . " s těmito slovy odešel muž hledat pomoc . Vilém chtěl opět něco namítat ale neměl na to sílu . Vilém na to začal jemně oddychovat .

Ahmed šel cestou lesíkem která bůhví kam vedla ,přitom doufal , že najde pomoc než jeho přítel skoná . Cesta se začal zvětšovat a les začal ubývat , když spatřil na kraji lesa dvě mladé ženy oblečené do jeptiškovského roucha .

Mohlo jim být tak okolo  20 let . Jedné z nich ale z domnění nemohl být ani 18 let .

Na obrázku je Vilém 😘

Pokračování příště..............

Ahojda tak je na světě moje nová knížka snad se vám bude líbit .
Hrozně se moc těším na vydávání nových kapitol .
Omlouvám se za možné chyby .❤️😘❤️