Templářovo Srdce

3. Probuzení v klášteře

Vilém se zamyšleně na ní podíval a prohlížel si ji celou . Měla nádherné uhrančivé oči a krásné oříškově vlnité vlasy .
Je to snad Anděl a on je snad po smrti ? Nebo se mu to zdá jenom jako nějaká halucinace?

Po necelých pár minutách dojeli ke klášteru který se před nimi tyčil s jeho obrovskou zvonicí která měla sílu provolávat slávu boha. Před klášterem už na ně čekal zástup jeptišek s nosítky pro raněného.

Ahmed byl velice překvapen kolik mladých žen či dívek je v klášteře a zřejmě i nedobrovolně .
Dívky které tam byli, byli až moc krásné pro svůj hrozný osud, Škoda jich . Pomyslel si Ahmed .
Po chvíli prohlížení mladých jeptišek a novicek si všiml hubené ženy ve středním věku, bylo vidět i přes její hábit jaký má úzký pas . Ikdyž se na její vytvářeli malé vrásky, tak to jí určitě neubíralo ani trochu na kráse .

Blanche probrala Ahmede ze zamyšlení a pozdravila Matku představenou .
"Matko Hildegardo, přivezli jsme z panem Ahmedem, zraněného templářského rytíře Viléma de Villiers . Jak jsem se dozvěděla má mnohačetná zranění která se pořádně nezahojila ani nezacelila , a začal znovu krvácet . "
Najednou se k hovoru připojila rozhořčená Madlene .
"Vůbec bysme ho neměli ošetřovat, když se spolčuje se saracény, Ať ho radši ošetří ten bezbožný saracen a tady nemá u nás co dělat !!!!"
Řekla mladá žena se zlostí.
"Jak to můžeš jenom říct !!!" Ohrančila se proti ní matka představená .
"Jsi tady v domě Božím a tady pomáháme všem ač jsou jakékoliv víry ."
Promluvila na ni Matka Hildegarda .
"To neznamená , že máš šlechtický titul a také , že by sis mohla takhle vyskakovat na lidi , tady v klášteře jsme si všichni rovni ."
Ukončila rázně s ni hovor matka Hildegarda . Okamžitě odejdi nebo si mě nepřej odpověděla matka představena Madlene .
Dívka radši odešla aby nemusela čelit zlosti Matky Hildegardy .

Hildegarda rozkázala rukou aby zraněného odnesli do připravené cely .
Když vešli do kláštera tak Ahmed slyšel jenom zaklapnutí velkých těžkých železných dveří , aby tam nevešli nepovolený lidi co tam nemáji co dělat.
Vnitřek kláštera byl velice zdobený, krásnými gobelíny, svícny, obrazy svatých, velkými sochami a dalšími zvláštními cetkami. Podle jeho myšlenek mu nepřišlo, že místo kde se oslavuje víra tak aby potřebovalo tolika ozdobujících věci tady, není to prostě vhodné.
Ale svoje myšlenky nedal znát, ani na jeho tváři aby ho v klášteře za to odsoudili a vyhnali, když tam měl svého přítele.
Dále proto mlčky procházel rozsáhlým klášterem, chvíli jim to dalo než vešli do cely kde byl rytíř uložen .
,,odložte toho rytíře tady,,  přikázala matka představena .

Blanche po chvilce zavolala na další sestru která šla s nimi .
,,prosím tě dones horkou vodu, jehlu, vlasec...,,
Mezitím co sestra vyrazila pro věci které ji nařídila Blanche. Tak začala pomalu svlékat muže z kabátce a vesty a když už byla u košile tak si všimla jak je jeho košile prosáklá krví . Když mu chtěla sundat košili tak jí to nešlo protože muž byl stále v bezvědomí a byl též velice těžký na její drobnou postavu . Tak proto popadla nůžky na ovčí vlnu které byli položené na malém stolku u postele a začala rostřihavat rytířovu košili. Když košile byla už na cucky tak si teprve prohlédla jeho tělo s ruměncem na tváři a říkala si v duchu
,, můj bože chudák čím si musel za ty léta v boji projít.,,
Na jeho těle  bylo též vidět mnoho let těžké dřiny a cvičení v těžkém brnění kteří rytíři nosí .  Dívka si pomyslela, snad nikdo ze sester neviděl její ruměnec na tváři, to by ji dali, že takhle zhřešila a musela by zase dlouho sedět a modlit se za odpuštění v modlitebně, a to se dívce rozhodně nechtělo. Tak proto radši vzala horkou vodou s hadříkem, kterou mezitím donesla sestra pro kterou to poslala. Začala mu horkou vodou otírat jeho tělo které bylo cele od krve. Když mu tu nečistotu pomalu začala stírat tak se začali objevovat na jeho těle vypracované svaly .

Jenom ona, byla ze sester nejlepší v ošetřovatelství a šití, tak proto ji pro tuto práci vybrala matka představená. Byla velice citlivá a pečlivá v šití.

Rány šila s takovou pečlivostí protože ji záleželo aby mu tam nezůstaly žádné jizvy, když byla se svoji prací hotova tak se zaradovala jak se ji to podařilo.

,, Teď Viléme musíš jenom odpočívat, aby si se brzo uzdravil. To je teď  nejvíce důležité .,, řekla Blanche s ladností a pohladila muže po tváři a odešla .
Venku stál už Ahmed a čekal kdy ho sestry pustí k jeho příteli. Dívka jenom mávla na Ahmeda, že může  vejít.

Jak Ahmed Vešel viděl už Viléma oblečeného v čisté košili a jak tam leží a dříme. Ahmed si uvědomil, že ještě par hodin nebude schopen se probudit, tak si zdřímnul.
Vilém se probral s úlekem ze snu v hluboké noci.
,, Viléme co se děje?,, Zeptal se Ahmed Viléma .
,, To nic, jenom jsem se lekl, že to byl sen a, že ten Anděl se ke mě už nevrátí . A kde to vůbec jsme? .,, otázal se Vilém .
Ahmed tedy  Vilémovi povyprávěl co se  všechno stalo a jak ho zachránila novicka Blanche.
Blanche to jméno mu znělo v uších jako sen . Snad jí brzy uvidí.....

(Na obrázku je Blanche)

Pokračování příště ...........
Tak opět po dlouhé době něco .
Omlouvám se za možné chyby .
Snad se vám kapitola bude líbit ❤️