Marcus: /Ann
"Čau, Marcusi!" usmála se na mě Gabriela mile. Je do mě už nějakou tu chvíli zakoukaná, ale já ji naprosto ignoruju. Jo, možná jí to trhá srdce, ale koho to zajímá? Mě ne. A navíc..tak nějak jsem si uvědomil, že možná nejsem úplně jen na holky. Asi..asi jsem bi.. No, kdo ví.."Marcusi, pojď. Jdeme si sednout." odtáhl mě od její lavice Nathan a společně jsme se vydali do naší lavice, kde jsme si připravili na hodinu a pak jsme si povídali. Začala hodina, která byla jako vždy nudná, ale na to tam jsme už všichni zvyklí. Hodina utíkala docela pomalu, ale po nějaké té době konečně zazvonilo a všichni jsme si začali balit.
"Hodinu končí učitel, ne zvonek!" zařvala učitelka a všichni si nesouhlasně zahučeli.
"Nezapomeňte - příští hodinu budeme mít test, tak se připravte! Nashledanou." řekla učitelka a odešla. Stejně jako ostatní jsem si vzal batoh, ve kterém jsem už měl sbalené věci a vyšel jsem ze třídy. Zamířil jsem rovnou do další třídy, kde budeme mít angličtinu a když jsem tam došel, tak jsem se posadil do lavice úplně vzadu, kam za mnou po chvíli přišel Nathan.
Najednou mi pípl mobil a na jeho displeji se objevila zpráva od mamky. Rozklikl jsem ji a přečetl si ji.Mamka: Ahoj Marcusi,
chtěla bych tě informovat, že dnes jdeš poprvé na tu brigádu. Však víš, bavili jsme se o tom už o víkendu. Tak na to nezapomeň.S láskou,
Mamka😘'Panebože..já mám dneska tu brigádu..' pomyslel jsem si a povzdechl si.
"Děje se něco, Macu?" ozval se ihned Nathan.
"Ale nic." odpověděl jsem ihned a dál už s Nathanem radši nemluvil. Uběhla další hodina a zanedlouho skončilo i celé vyučování. Tentokrát mi to vůbec nepřišlo dlouhé, jako vždy. Pořád jsem přemýšlel nad tím, že dnes mám jít na tu brigádu. Vůbec se mi tam nechtělo..
"Tak čau, kluci, já si ještě musím něco zařídit." rozloučil jsem se s mojí partou před školou a všichni jsme se rozešli tam, kam jsme potřebovali. Většina z nás šla ovšem domů. Já zamířil ke kavárně, kde budu mít tu brigádu a dal jsem si do uší sluchátka. Zapnul jsem si nějaké písničky a celou cestu je poslouchal a přemýšlel, jaké to tam asi bude. Po chvíli se mi podařilo dostat až ke kavárně s názvem 'Lovely Café' a vešel jsem dovnitř. Šel jsem rovnou k pultu, kde zrovna stála nějaká blonďatá slečna.
"Dobrý den, co to bude?" věnovala mi milý úsměv.
"Zdravím, já..mám tu mít brigádu." usmál jsem se nejistě a ona s úsměvem přikývla.
"Tak běž tady do těch dveří a tam doleva. Je tam kancelář ředitele nebo-li šedá téhle kavárny." ukázala mi ta slečna a já přikývl. "Mimochodem, jsem Carly." usmála se na mě ještě.
"Já Marcus." taky jsem se na ni usmál a pak jsem zamířil do těch dveří, na které ukázala. 'Takže teď doleva..' pomyslel jsem si a zatočil doleva, kde na konci chodby byly dveře s cedulkou 'Samuel Prewett', což má být údajně ten ředitel téhle kavárny. Došel jsem ke dveřím a zaklepal.
"Dále." ozvalo se po chvíli a já otevřel a vešel do kanceláře.
"Dobrý den, já jsem Marcus Gunnarsen a mám tu mít brigádu." představil jsem se a ten muž, který nese jméno Samuel Prewett a je ředitelem této kavárny mi věnoval milý úsměv. Seděl u velkého tmavého stolu a právě pročítal nějaké papíry.
"Jistě, vaše matka mi psala, že dnes přijdete. Dobrá, tak se posaďte a probereme to." ukázal na židli, která stála z opačné strany jeho stolu a já se tedy posadil. Začal se mnou mluvit o té brigádě, nechal mě podepsat nějaké papíry a řekl mi, které dny a v kolik hodin mám na brigády chodit.
"Takže dnes byste mohl nastoupit poprvé? Abyste si to vyzkoušel?" zeptal se mě a já ihned přikývl.
"Skvěle, tak můžete jít. Carly vám poradí a řekne vám, co a jak. Je to ta blondýnka za pultem, je moc milá. Určitě si padnete do oka." usmál se na mě naposled a já přikývl a vyšel z jeho kanceláře, odkud jsem zamířil za Carly.
Martinus: /Baru
"Ahoj Martinusi" ozval se taťkův hluboký hlas
Chodil za mnou každý den, stejně jako Emma. Emma, žvanící v jednom kuse o jednorožcích, mě přestala bavit. Taťka zase říkal něco, o tom jak ho povýšili v práci, jak je Emm úspěšná ve škole a taky o tom, že se teď ve škole řeší můj případ...
"Ahoj Tinusi" ozval se cizí ženský hlas... 'Počkat Tinusi? Takhle mi říká jen taťka' pomyslel jsem si. Musela to být nějaká zdravotní sestra.
Kjell-Erik
"Anne?" řekl jsem do telefonu
"Eriku? Jsi to ty?" ozval se hlas mé bývalé manželky
"Ano jsem. Anne stala se nehoda... O-on M-Martin-"
"Co je s Tinusem?!" rozkřikla se
"Zmlátili ho ve škole" povzdechl jsem si.
"Cože?! A je v pořádku?" ptala se Gerd-Anne dál a já se zoufale podíval z okna, které bylo hned vedle mne.
"Je v nemocnici, Anne..zmlátili ho opravdu hodně, v jeho škole se to teď řeší.." znovu jsem si povzdechl.
"Ach bože..v které je nemocnici? Musím za ním jet.." vydechla Anne do telefonu.
"Anne, máme tu jen jednu nemocnici..tak přesně v té je." odpověděl jsem.
"Dobrá, hned za ním zajdu. Nesmíš tam pustit Emmu a já se pokusím nějak vymluvit Marcuso-a sakra..musím končit, měj se, Eriku." Anne hovor rychle ukončila a já se posadil na křeslo v obývacím pokoji mého domu.
"Tatí, udělala jsem Tinusovi obrázek!" přiběhla najednou ke mně Emma.
"No ano, je nádherný, Emminko. Tini z něj bude určitě nadšený, až se probudí." usmál jsem se na svou dceru, která mi s radostí ukazovala obrázek s jednorožci, duhou a jednou postavičkou s blond vlasy a hnědými oči, což měl být Martinus.
"Děkuju, budeme se koukat na pohádky?" usmívala se Emma a já jí nemohl říct ne. Přikývl jsem a ona se mi ihned posadila na klín a předala mi ovladač. No, tak to bude skvělá zábava na večer, pomyslel jsem si.
Gerd-Anne /Ann
"Mami? S kým jsi to telefonovala?" zeptal se mě můj syn, který celou dobu postával ve dveřích."No, Marcusi...byl to jen hovor ohledně práce." zalhala jsem.
"Tak se zeptám jinak..za kým pojedeš do nemocnice? Kdo je ten Tinus? A s kým si to sakra telefonovala?!" začal Marcus postupně zvyšovat hlas. Nedivím se mu, také bych nebyla zrovna příjemná, kdyby mi matka něco tajila.
"Marcusi, musíme si promluvit.."
Ahoj, Hello, Hei MMers!
Další kapitola zde a jelikož byla Barča "maličko" líná, tak byla dopsána mnou, Ann. 😂💕
See ya later, Ann and Baru❤️🍍🍌
ČTEŠ
Brothers in love❤❤🍌🍍(Incest❤🍌🍍, FF Mac and Tinus)
FanfictionNeznali se, nevěděli o sobě, nikdy ani nesnili o tom, že by se někdy mohli mít. Byla to jen náhoda? Nebo osud? To, že se jednoho krásného dne tito dva chlapci potkali? To asi nezjistíme, ale můžete zjistit, jak se to stalo! A to velice jednoduše - s...