Potter? // drarry // cz

8

Harry

Od toho rozhovoru s Pansy jsem Draca už zase dlouho neviděl. Nechodil do Velké Síně, na hodiny, ale poslat mu vzkaz jsem měl strach. Řekl jsem Hermioně a Ronovi, že chci být sám. Přestal jsem jíst, na jídlo už ani nepomyslim, na hodinách se nedokážu soustředit. Co když se mu něco stalo? Dokonce i Pansy a ostatní ze Zmijozelu se chovali divně, vždycky si ze všeho a všech dělali srandu, ale teď ne. Neměl jsem z toho vůbec dobrej pocit. Nakonec jsem se rozhodl se zeptat Pansy. Vim, že zrovna od ní se nic nedozvim. Ale musim to zkusit. Jen co jsem vešel do Velké Síně, zamířil jsem k Zamijozelskému stolu rovnou k Pansy.

„Hele, chápu že mě nesnášíš ale já potřebuju vědět, co je s Dracem. Mám o něj strach.“

Čekal jsem, že mě začne zase urážet jak má ve zvyku. Místo toho se na mě podívala se zklamaným výrazem v očích a řekla „Ty to nevíš?“

„Co? Co bych měl vědět?“ začal jsem mít strach, co z ní vyleze.

„On, Draco je..“

„Ne, ne.. Ne.. Není-“

„Ne, žije. Je v pořádku, ale je.. Je na ošetřovně.“

„Co mu je kurva? Cos mu udělala?!“

„Hele uklidni se! Já mu nic neudělala, on prostě.. Hele, dneska ho pustí, měl by ti to říct sám.“

Bez jediného slova jsem se sebral a okamžitě běžel na ošetřovnu.

„Harry!“ volali na mě Ron s Hermionou, ale já ignoroval.

Běžel jsem co mi nohy stačily, najednou jsem do někoho vrazil. Byl to Draco. Oddechl jsem si.

„Harry?“ řekl.

Okamžitě jsem ho objal a nechtěl ho za žádnou cenu pustit.

„Co se sakra stalo?“ zeptal jsem se. „Měl jsem hrozný strach.“

„Pansy ti to řekla?“

„Ne, jen že jsi na ošetřovně, neřekla proč.“

„Já..“

„Co?“

„Prostě.. Opil jsem se a do toho spolykal nějaký prášky, dost velký množství.“

„C-co?“ roztřásl jsem se. „To zní jako kdybys.. Prosím, řekni mi že ses nechtěl otrávit.“

Mlčí.

Rozbrečel jsem se. Tohle už nezvládám. Tohle ne. „Draco!“ chytil jsem ho za ruce. „Proč? Já si vůbec neumim představit že.. Že bys tady nebyl. Já bych to nepřežil, chápeš? Já bych tady bez tebe nepřežil.“

„To není pravda. Akorát ti přidělávám problémy, pořád ti ubližuju. Chci abys byl šťastnej.“

„Ale já jsem šťastnej, jsem šťastnej s tebou!“

„Jsi šťastnej s troskou? S totálním lúzrem? Se slabochem? Nech toho, Harry. Tomu ani ty sám nevěříš.“

„Nech toho! Přestaň říkat takový nesmysly!“

„Já už jsem dál nemohl. Pansy nás samozřejmě odhalila, okamžitě mi udělala scénu. Nasral jsem se a řekl jí, že tě miluju s že s tebou budu ať se jí to líbí nebo ne. Samozřejmě mi začala vyhrožovat že tě zabije. Já už jsem ten nátlak nezvládl, tak jsem se opil a nacpal do sebe ty prášky. Když jsem se probral na ošetřovně, stála u mě i s ostatníma a začala se omlouvat. Poslal jsem jí do háje. Kdybych nebyl slaboch, neudělám to. Postavil bych se k tomu jinak. Jsem zasranej kretén, klukovi který pro mě znamená všechno nedělám nic jinýho než že mu ubližuju. Jsem špatnej člověk. Nezasloužím si tě. “