Zemřelo již mnoho poutníků

~ Prolog ~

Komora páchla. Pro zřízence to nebyla skutečnost hodná povšimnutí, záhy si přivykli a následně otupěli. Zápach zde nenabýval obměn, ulpívající roky, vežraný v oceli, pláštích i dlažkách zůstával vždy přítomným podtextem každodenní rutiny. S trochou soustředění bylo možné rozlišit jeho složky. Samozřejmě tu byl fenol, rovněž jako po celém ústavu, štiplavý pach desinfekce navozující pocit přezíravého zájmu. V nemocniční márnici jej podkreslovala stěží patrná, zato velmi specifická nahořklost chlazeného vzduchu, ustavičně hnaného do soustavy boxů. Nejvýraznější složka zápachu poté závisela na zastoupení těl. Přirozený pach stáří zde nenacházel místo, emanaci téměř bez výjimky bezohledně modifikovala léčiva. Druhá směsice bývala přirozenější ve své syrovosti. Převažovala-li, zpravidla v ní vynikal nasládlý smrad tkáně. Právě dnes se jednalo o takový případ.

Jediný přítomný, který se zabýval hloubáním nad takovými věcmi, nečinně postával u vykachličkované stěny, s hlavou opřenou ve výšce vylepené tabulky hygienických pravidel. V jeho případě doplňovala veškeré pachy umělá příchuť peprmintových žvýkaček. Třebaže tento trik mohl nasládlý zápach jen zanedbatelně upozadnit, muž toho zdánlivě nedbal, stál uvolněně, přežvykováním si snad krátil dlouhou nezáživnou chvíli. Nepozoroval. Pokojně spočívaje pouze naslouchal lomozu zběsilého shonu, který v tuto pokročilou hodinu ústav zachvátil.

Márnice pokaždé ožila smutnou událostí. A dnešní čilé hemžení zřízenců se dalo přičítat velikému zármutku.

Muž setrvávající ve společnosti hygienického předpisu se nezdál být zarmoucen, zaujat, ani jinak zúčasten. Žvýkací hmotu mezi zuby přesouval pomalu, v nahodilém rytmu postrádajícím pravidelnost. Tiše přítomen přerývavému hluku činnosti působil, jako by odpočíval. Dlouhou dobu se zdá být zcela pohroužen ve vlastních myšlenkách. Znenadání se zatvářil znuděně, načež se ještě jedenkrát zhluboka nadechl a otevřel oči. Zvuky a pachy nabyly tvar. Pronikavost chladného světla velkoplošných zářivek umocňovaly bílé kachle na podlaze i obvodových stěnách podlouhlé suterénní komory. Vyleštěná dlažba byla napříč místností poskvrněna našlapaným blátem, rozpíjejícím se v louže špinavé vody. Okolo půlnoci se vydatný déšť změnil v první letošní sníh. Otisky podrážek těžkých bot protínaly úzké koleje zanecháváné kolečky vozíků, rýsovaly meandrující cestičky přes vyklizený střed místnosti. Většina nerezových stolů byla ve shonu dotlačena k jediné zdi, přesto v panujícím zmatku nadále způsobovaly více komplikací, než původně zamýšlené zvětšení manipulačního prostoru pro zřízence. Ti po sobě v jim vlastním ražení nepietně pokřikovali, jejich hlasy se v chladu od mrazících boxů halily v obláčky vysráženého dechu.

Většina ocelových dveří, ukrývajících třípatrový regálový systém desek na ližinách, byla rozevřená. Zákonem určená teplota dovnitř hnaného vzduchu, protentokrát sražená do záporných hodnot z důvodu uchování těl k identifikaci, citelně ochlazovala ovzduší v místnosti. Mezi vozíky podél řady boxů se svižně pohybovala v prošívané bundě a čepici navlečená matrona, tmavě modrým fixem psala výrazná čísla na samolepící štítky a následně jimi opatřovala cokoli nejblíže její ruce. Zřízenci proudící dovnitř a opět se hrnoucí ven udržovali obě křídla kyvných dveří v neustálém pohybu, tlumené drhnutí pantů doprovázelo nelibý zvuk pogumovaných koleček hydraulických vozíků klouzajících po dlažbě a duté hučení pohonného tělesa chladícího zařízení.

Ač to bylo k podivení, nikdo nevěnoval muži u předpisu hygienických pravidel pozornost. Třebaže ostře kontrastoval se svým okolím, jediná zcela nečinná část obrazu uprostřed rozruchu a spěchu, zdálo se, že pouze málokdo si ho byť jen povšiml. Ostatně nebyl nijak výrazný v žádných svých rysech. Postávající u stěny s rukama v kapsách bílého pláště, obyčejný, všední, ze stejně nezajímavého důvodu neposkytující motiv k druhému pohledu. Navzdory svému protichůdnému postoji dokonale zapadal.