Temnota a noty || Jeonjin

~1~

Seděl pod vysokou borovicí. Malý chlapec pod stromem několika násobně vyšším,než kdy bude on. Seděl. Sledoval radostné úsměvy jeho vrstevníků,kteří se bavili mezi sebou. Pobíhali s hlasitým výskáním okolo píkoviště. Smáli se sami sobě. Chlapec sklopil pohled,pevně objal kolena a přitiskl je blíže k hlavě. Zachvěl se. Věděl o něm,stál tam znova,na tom samém místě,na místě,kde ho jeho malá pěst nechala na chvíli rozplynout.

'Dnes se se mnou nebavíš..?'

"Máma říká,že to,co nemá jméno,není skutečné.."

'Aha. A s kým jiným se chceš bavit..? Však se nikdo nechce bavit s tebou..'

"Budu tu jenom potichu sedět. Nehodlám se bavit s něčím,co není skutečné.."

'A když mě pojmenuješ,budu skutečný..?'

"Proč bych tě měl pojmenovat..?"

'Vidíš mě jenom ty,kdo jiný by mi mě měl udělat skutečným..?'

"Ale já ti nechci dávat jméno.."

'Nechceš mít skutečného kamaráda..?'

"Ne. Nechci,abys byl skutečný. Nemám tě rád.."

'Teď bych se mohl urazit,ale neudělám to. Dej mi jméno..'

"Nedám..!"

'Dej..! Něco vymysli..! I tu největší blbost..Udělej mě skutečným..'

"A když tě udělám skutečným,budeš mluvit na někoho jiného..?"

'Myslíš,že to takhle funguje..? Dáš mi jméno,budu skutečný a můžu mluvit na někoho jiného..?'

"Říkala to máma,ta by mi nikdy nelhala.."

'Však říkala,že tě má ráda. A hádej co..? Najednou mají někoho jiného,koho mají rádi..'

Neodpovídal,sledoval zem.

'Je to pravda ne..? Už jsi v jejich životě ten druhý..'

"Nelhala mi.."

'Tak mi dej jméno a zjistíme to..'

"Nechci ti dát jméno.."

'Chceš,jenom o tom ještě nevíš..'

"Vím,nechci.."

'Nechceš vědět jaké to je mít skutečného kamaráda..?'

"Ty nejsi můj kamarád.."

'Nejsem..? Teď jsem se opravdu urazil..'

"Tak ať..! My nejsme kamarádi.."

'Hm..a jméno mi dáš..?'

Chlapci docházela slova,seděl a mlčel. Sledoval své vrstevníky,chtěl se k nim přidat,nemohl. Bál se,bál se,že pro ně bude jenom blázen. "Yukhei,budu ti říkat Yukhei.." zamumlal. Černočerná postava udělala několik kroků k chlapci,postavila se před něj. Zaclonila mu výhled na skupinu dětí. Nic neříkal,stál před ním. "Jsi teď už skutečný..?" Chlapec se zadíval nahoru,na místo,k měla mít postava obličej. Postava udělala krok stranou,postavila se vedle něj.

'Spíš ne. Nikdo jiný kromě tebe si mě nevšímá. Lhala ti..'