Cursed

Vzpomínky

V minulé kapitole

Spadla mi brada.....ten mi chyběl ze všech nejvíc

Koukala jsem na něj jako na zjeveni. ,,Dane!!!!" Vypískla jsem a skočila mu kolem krku. Abyste si to ujasnili, Dan je můj bratranec,nejlepší na světě a vždycky mi pomohl v nejtěžších chvílích. ,,Merc taky tě moc rád vidím ale nerad bych abys mi zničila vlasy" mrkl na mě a hned jsme se oba začali smát, bože tolik mi chyběl. ,,Pojď dovnitř, přece nebudeš stát venku."

Řekla jsem mu a ustoupila aby mohl vejít, Šli jsme rovnou do kuchyně a já začala vymýšlet nějakou ,,snídani". Našla jsem vaflovač, tak si uděláme vafle. Připravovala jsem vafle a zeptala se Dana ,,co tady vlastně děláš??" Z Kalifornie je to daleko, takže pochybuju že si přijel jen dát snídani.

,,Noo přijel si něco zařídit a protože.."

Začal Dan a trochu mu poklesla nálada. ,,Protože....?" Začala jsem se trochu děsit co z něj vypadne. ,,No protože jsem projížděl twitter a viděl nějakou fotku holky co tancuje na baru jenom ve spodním prádle,rozklinul jsem ji, teda nemysli si že jsem nějaký úchyl,ale přišla mi povědomá a tak jsem si přiblížil její obličej..."

Dan polknul ,,byla si to ty Mercedes a vypadalo to že se dost bavíš. ,,Panebože" vykulila jsem oči a vyběhla jsem nahoru pro Macbook a šla jsem se kouknout na twitter. Celý twitter byl o mě. ,,bože proč si nic z toho nepamatuju?!?" Zanaříkala jsem.

Dan mě pohladil po vlasech a fal mi pusu do vlasů. ,,To zvládneš princezno" od té doby co ho znám mi tak říká a já jemu princi, říkám mu tak, protože na prince je fakt hezkej, má hnědý vlasy a skoro černý oči a je to ten nejhodnejší kluk na Zemi. ,,Jedu si zařídit tu práci OK?" Přikývla jsem a rozloučili jsme se.

Popadla jsem mobil a naťukala čislo ,,Mami, můžu se tě na něco zeptat? Vím že si na mě naštvaná kvůli včerejšku a už se to nestane. ,,Tak mluv" pomidla mě máma. ,,Jak jsem se včera dostala domů? ,,Přinesl tě takový milý kluk. Vysoký hnedovlasý kluk a jmenoval se Alex. ,,Díky mami" položila jsem to. Potřebovala jsem Alexovo číslo nebo adresu. Šla jsem do pokoje.naproti mému pokoji byly bílé dveře.

Zastavila jsem se před nimi. Jedna slza my sjela po tváři. Strasně mi chybí a vzpomněla jsem si že jsem už půl roku na něco zapomněla. Zahnala jsem slzy a rozhodla se že Alexe budu řešit jindy. Zavolala jsem Danovi a poprosila ho ať jde se mnou. Sama to nezvládám. Dorazili jsme na místo.

Stojím tu před bránou hřbitova. Stydím se za to že už jsem tu takovou dobu nebyla. Dan mě chytl za ruku , šli jsme mezi desítkami hroby a už jsme stáli před krásným bílým hrobem s mramorovým náhrobkem, stálo na něm:

ZDE LEŽÍ MILOVANÝ

BRATR,SYN A PŘÍTEL

1995-2013

Klekla jsem si před hrob ,,strašně moc mi chybíš bráško" zašeptala jsem, položila jdem na hrob lilie, Dan taky řekl pár slov. Rozplakala jsem se. Dan si mě přitáhl do objetí, brečela jsem mu do trička,ale on si toho nevšímal. Jako jediný zná moji minulost a jak se cítím.

Rodiče na Kyla (bratr) nebyli zrovna hrdí ale pořád ho měli rádi. Odstěhoval se od nás bylo mu 19. Pořád jswm se s ním vídala, prostě jsme měli skvelý sourozenecký vztah.

*flashback*

Ten osudný den jsem šla poprvé na party, bylo mi 15. Neplánovala jsem se opít ale stalo se a já nechtěla aby mě takhle rodiče viděli. Napadlo mě jediný řešení...Kyle. Neměla jsem s sebou peníze na taxi tak jsem mu zavolala. ,,Ahoj Kyle, trošku jsem se opila a nechci jít domů" škytla jsem. Nadiktovala jsem mu adresu ,,už jedu ségra" povzdychl si. Čekala jsem tak 10minut. Nastoupila jsem dozadu.

Seděl tam Dan, objali jsme se a přivítali. Kyle na nás s úsměvem čuměl, na cestě k němu jsme si povídali o všem a smáli jsme se vtipům, vtom nás pohltilo ostré žluté světlo a tma.

Probudila jsem se silnou bolesti hlavy v bílém pokoji. Smrdělo to tu dezinfekci a viděla jsem kapačky..KAPAČKY! Já jsem v nemocnici?!? Zděsila jsem se.

Dovnitř vešel doktor ve středním věku. ,,A slečna se nám probudila" pousmál se doktor. ,,Můžu se zeptat co se stalo?" ,,Vy si nic nepaatujete?" ,,Ani ne" odpověděla jsem. ,,Stala se vám autonehoda" podíval se na mě s obavami v očích.

Vycítila jsem, že je něco špatně. ,,A jak je na tom můj bratr a bratranec?"

,,Váš bratranec je na tom o trošku líp než vy zítra už ho propustíme a váš bratr" zatvařil se litostně

,,ano?" Je ti moc líto,tu autonehodu nepřežil" od toho okamžiku se mi obrátil život na ruby. To je důvod proč jsem teď taková jaká jsem. Dávám si to za vinu. Dan mi to pořád vymlouval,ale je to pravda.

*konec flashbacku*

Zavzpomínala jsem si. Už jsem to tu nevydržela a táhla jsem Dana pryč od tohohle smutnýho místa. Nikdo mě pod takovouhle stránkou nezná, možná jsem ráda a možnà ne.

,,Vím jak se cítíš princezno, pojď dáme si pořádnej Starbucks a užijem si společný večer než ráno odjedu" zasmála jsem se jeho nabídce a vyrazili jsme si užít večer s tím nejlepši člověkem co zatím znám