Cursed

První krok

Z pohledu Eleny

Zazvonil budík a já vyšla z koupelny abych ho vypla. Je pondělí ráno. Obvykle vstávám o 30 minut později. Dneska jsem si ale přivstala abych se připravila. Protože jestli se chci s Willem dostat někam dál musím být nonstop připravená. Domalovala jsem se a šla dolů do chodby. Rozloučila jsem se s mámou a bráškou,obula si boty a vyšla ze dveří. Zkontrolovala jsem čas. ,,Wow,dneska jsem hotová nějak rychle." řekla jsem si pro sebe a musela se smát. Vyrazila jsem opravdu hodně pomalu k Mercedesinu domu,protože jak jí znám zase jí to bude trvat milion let.

Z pohledu Mercedes

Zazvonil mi budík. Vypnula jsem ho ale zůstala jsem v posteli. Obvykle hned vyskočím abych všechno stihla.Perfektní make-up,sladěný oblečení prostě všechno. Ale dneska je to jiný. Je pondělí. Z toho vyplývá že je občanka a to znamená ten podělanej projekt. Vůbec nechci toho idiota vidět. To on mi všechno rozhodil. Nakonec jsem se přinutila vstát a vypravit se do školy. Vůbec jsem si nedala záležet.Vzala jsem si černý džíny a nějakej hnusnej šedivej svetr a odešla z pokoje.v šatně jsem se na sebe podívala do zrcadla. Panebože vypadám vážně příšerně.Rychle jsem si skočila pro masivní květinový náhrdelník a znova se prohlídla. Vypadala jsem líp ale stejně pořád hrozně. Ještě jsem si stáhla vlasy do culíku,obula nejoblíbenější černý vysoký jehly,přehodila přes sebe novou khaki bundu s kožíškem, vzala kabelku a zabouchla za sebou dveře. U svého auta už čekala El,koukala do svého blackberry,ťukala něco do klávesnice a usmívala se u toho jako blbeček. Aspoň někdo má dneska dobrou náladu,povzdychla jsem si. Přišla jsem k Eleně a objala jí. ,,Ahoj zlato,vidim že ses dobře vyspala.Může za to ta sobota? Doufám že jo protože si se kvůli tomu klukovi úplně vykašlala na svojí milovanou NEJLEPŠÍ kamarádku." rýpla jsem si a čekala na její reakci. Ona se prostě jenom zasmála a povídá mi ,,ALE NO TAK Merc, děláš jako kdybys ty tyhle věci mě nikdy nedělala." Páni, sobota musela bejt skvělá ,protože to co jsem řekla by za jiných okolností mezi náma vyvolalo pořádnou hádku. Nasedly jsme do auta,naladily naší oblíbenou stanici a vyjely z naší příjezdové cesty směr škola.

Z pohledu Eleny

,,El,Eleno!" uslyšela jsem radostný volání mýho jména. Ten hlas bych poznala uplně všude. Otočila jsem se ale nikoho neviděla. Najednou mi něčí ruce zakryly oči a já jsem se hrozně lekla. ,,Ty pako! Co to sakra děláš málem jsem umřela strachy." prskla jsem a zkřížila ruce na prsou. ,,Tak promiň Elenko ale je hrozně roztomilý když se lekáš." zasmál se Will a dal mi pusu na tvář. Naší chvilku ale překazila Mercedes která se opírala o svojí naleštěnou káru. ,,Takže jste teď spolu vy cukrouši?" zeptala se jízlivým tónem a hned si začala malovat rty rudou rtěnkou. Při její otázce jsem trochu zčervenala a vzpomněla na včerejší oběd s Willem. Nezeptal se jestli s ním chci být ale chovali jsme se jako pár. Než jsem stačila něco odpovědět udělal to za mě Will. ,,No.....tak nějak jsme spolu..teda jako...já to tak chci...co ty Eleno?" řekl a usmál se tím jeho sladkým úsměvem.Byla jsem z toho tak vedle a jenom sem ze sebe vykoktala ,,No-o-o...jo-o." Sklopila jsem hlavu a začala se umívat jako pitomeček. ,,Páni,takže vy dva jste se dali dohromady přímo teď tady přede mnou." řekla posměšně Mercedes a následně se odlepila od svého autíčka. ,,No tic vy dva cukrouši,jdu do školy nechci hned ze začátku mít pozdní příchod." oznámila a vydala se svojí ladnou chůzí ke škole. ,,Taky bysme měli jít." řekl Will a chytl mě za ruku. Páni dnešek nikdy nezapomenu.

Z pohledu Mercedes

Kdyby mi někdo řekl ať napíšu slohovku o naší škole která bude mít sto slov napsala bych padesátkrát slova VELKÁ NUDA. Dnešek ale konečně končí,teda vlastně zbývá poslední hodina.Občanka.Zase uvidím jeho.Asi se z toho zblázním. Zazvonilo a já se vydala do třídy.Sedla sem si na svoje místo ale najednou jsem se zarazila.Koukla jsem na místo vedle mě kde už seděl Alex a bezmyšlenkovitě listoval učebnicí. ,,Čau." řekl ale pořád upíral pohled na stránky. jenom jsem si odfrkla a sedla si. už jsem chtěla napsat Eleně aby na mě po škole počkala, když v tom vešel do třídy učitel a všichni se museli začít soustředit na výklad.

Uslyšela jsem poslední zvonění dnešního dne a to mi dodalo zase trochu energie. Začala jsem uklízet věci do kabelky,když v tom si někdo odkašlal. ,,Jak si slyšela....no teda spíš neslyšela podle toho jak jsem viděl že posloucháš,ten projekt pořád platí a máme na to už jenom tejden takže bysme se na to měli vrhnout hned.Nechci hned první rok proletět ještě z takovýho lehkýho předmětu." řekl Alex vyčítavým tonem jako kdybych JÁ za to snad mohla. To už mě fakt naštvalo a vyletěla jsem na něj. ,,Si jako myslíš že já chci proletět? nevím kdo se tady choval jako kretén když jsem se chtěla seznámit a pak dělat na tom projektu takže na mě nemluv tímhle tónem." prskla jsem a chtělam jít pryč. ,,Že já na tebe něco svádím? řekl a ironicky se zasmál.,,Nic na tebe nesvádí...hele nemám náladu ani čas abysme se tady hádali kvůli ničemu takže mi radši řekni kdy máš čas protože jak jsem řekl nechci proletět." ,,Třeba dneska,hned těď můžeme jet ke mě a dělat to u mě." řekla jsem už rellativně v klidu a v duchu se smála nad tím co jsem řekla. ,,Fajn tak pojď ať to stihneme mám pak ještě trénink." oznámil, tak vyšli jsme ze školy a vydali se k autu.

Seděli jsme s Alexem už 2 hodiny u mě v pokoji a zatím nic neudělali. Hned po příjezdu jsme si začali povídat a vůbec se nám nechtělo dělat nic jinýho. ,,Už musím jinak přijdu pozdě.ů řekl Alex dívajíc se na svůj mobil. Oba jsme se zvedli a mlčky sešli dolů k hlavnímu vchodu. Alex jsi obul svoje boty a já mu otevřela dveře. Už byl venku když v tom se ještě otočil. ,,Hele Mercedes...promiň víš...choval jsem se dost divně vůbec nejsi taková jaká jsem si myslel že jsi." řekl a odmlčel se ,,Dáš mi číslo,protože dneska jsme toho moc neudělali a tak abysme se dohodli na jindy." trochu křečovitě se usmál. ,,Jo jasně." usmála jsem se a nadiktovala mu číslo. Rozloučili jsme se a já ještě sledovala jak se oddaluje od mého domu,pak jsem rychle zalezla a nemyslela na nic jiného než na něj.Dneska jsem se toho dozvěděla opravdu hodně,zejtra povím všechno Eleně.Konečně udělal první krok.Já ho prostě musím mít.

Moc se omlouváme.Slíbily jsme že to přidáme do pondělí ale musely jsme se učit.Chtěla jsem to přidat už včera ale nestihla jsem to ,takže ještě se jednou omlouvám.Zkusíme se zlepšit.

Milujeme vás *_*