"Tím chcete říct, slečno Dawidsonová, že jste šla náhodou kolem? Není to moc náhod najednou?" Stála naproti mě nějaká zvědavá ženská. Až moc zvědavá. Soudce se na mě koukal jak na vraha a mamka taky nevypadal a nejlíp.
"ŠLA JSEM OKOLO" zopakovala jsem dost důrazně. Připadala jsem si jako kdyby mě někdo propaloval zkrz na zkrz. A taky že ano. Byl tam zas ten kluk co stál před budovou. Je zvláštní.
"Můžete předložit důkazy?" Ta ženská už neví co chce... chce toho moc...
"Řekni jim to..." šeptal chlápek sedící vedle mě. Můj advokát má být prestižní, ale tohle? Mám se tady obhajovat, ale nemám důkazy.
Chvíli jsem se zamyslela ale než jsem stačila cokoliv říct tak mi zase skočila do řeči ta ženská.
"Jsi u soudu. Tady musíš mluvit jenom pravdu" no ona už mi vážně leze na nervy. A obzvlášť dneska když mám nervy v kýblu. Tak děkuju za upřesnění, madam.
"Je něco, slečno Dawidsonová, co by jste nám chtěla ještě říct?" Podívala jsem se směrem na sestru. Seděla tam s rukama v klíně a kývala hlavou. Mamka vedle ní měla slzy v očích. "řekni jim to" poznala jsem z artikulace. Nemohla jsem je tam takhle nechat sedět. Nejraději bych se sebrala a utekla i s mamkou i s Ashly pryč. Od toho všeho. Daleko, nejdál co to jde. Jenže.. teď jsem tady. Třeba když budu spolupracovat, tak všechbo vyjde najevo. Měla bych říct co se doopravdy stalo.
Už nikoho nesmím zklamat!
YOU ARE READING
Někdy.
Mystery / ThrillerNěkdy se sejde tolik náhod najednou. Možná jediná já vím kde je pravda. "Slečno Dawidsoová postavte se, na základě důkazů a okolnostem nasvědčující tomuto případu ste obviněna z vraždy paní Hooker. Podle trestního zákoníku §140: Kdo jiného úmyslně...
