Pro rodinu cokoli

To Si Snad Děláš Prdel (Na obrázku Eudora)

Ozval se výstřel. Nevěděla jsem odkud se střílelo tak jsem vztyčila kolem sebe ochranné pole. Kulka do ní s tupým nárazem narazila a roztříštila se. Pár úlomku však prošlo a o vlásek minulo mé pravé oko. Vztekle jsem zavrčela a zapnula komunikátor.

"Avalon tady Ghost. Potřebuji vzdušnou podporu. Někdo po mě střílí ale nikde ho nevidím. Myslím že je maskovaný."

Ani ne za minutu jsem slyšela známé bzučení malých dronů. Byli vybavení špičkovými senzory a malou výkonnou kamerou. Poklepala jsem na obrazovku na své paži a vyvolala jsem 3D model oblasti.

"Skenujte oblast pro tepelnou stopu. Pokud nemá kvalitní maskování měli by jsme vidět aspoň něco."

"My víme neděláme to poprvé." ozval se ze sluchátka pobavený hlas. Po chvíli počítač zapípal. Cíl byl necelého půl kilometru ode mě. Z pod malé polorozpadající se střechy se rýsoval červený obrys postavy.

Ten hlupák si nezkontroloval jestli mu fólie drží pořádně na těle.

Vytáhla jsem svojí oblíbenou pulsní pušku. Nastavila jsem jí na třetí stupeň a pečlivě zamířila. Nejdřív jsem to vůbec neslyšela ale jakmile se mě dotkla studená ale jakoby lidská ruka, pochopila jsem že to byla Eudora. Vždy jsem obdivovala rozsah její augmentace.

Její slepé oči se na mě upřely.

"Pojď sestřičko. Zajmeme ho živého. Tebe nezajímá kdo ho najal?"

Proti své vůli jsem se musela usmát. Eudora zbožňovala lov víc než kdokoli z nás. Počet jejích obětí dosahoval už skoro tisíce.

Aktivovali jsme maskovací fólie a dali se do běhu. Nehlučně jsme skákali z kontejneru na kontejner a pomalu se blížili k cíli. Asi tak sto metrů od cíle jsme se zastavili.

Tak která z nás ho přivítá? zeptala jsem se když jsem se napojila na její mysl.

Sice mě zbývá do tisícovky už jen pět těl, ale dnes je řada na tobě Aurelie.

Pomalu jsem tasila meč a stále maskovaná jsem se přiblížila k postavě. Strhla jsem z ní maskovací folii. V tu chvíli se stalo něco co jsme ani jedna nečekali.

Byli to tři věci.

1) Ozvala se rána a já ucítila jak mě pod pravou lopatkou prochází kulka. Prošla skrz a Zastavila se Eudoře v břiše.

2) Pozdě jsem si uvědomila že slyším tiché pípání. Ten chlap má na sobě bombu!!

3) Následný výbuch nás obě dvě smetl že střechy a minimálně já upadla do bezvědomí.

Eudora (Tady si pusťte Písničku)

Výbuch mě shodil že střechy. Naštěstí jsem dokázala zareagovat a dopadla na všechny čtyři. Rychle jsem vstala a sykla. Z břicha se mě valila krev a bolelo to jako čert.

Co nejrychleji jsem vytáhla kulku z rány a aktivovala jsem nanoboty kteří mě začali okamžitě opravovat.

Avalon okamžitě najděte Aurelli. Byla to past. Věděli že přijdeme a nastražili bombu. Zkontrolujte její životní funkce viděla jsem ze kulka prošla zkrz ní než trefila mě.

Máme ji je na tom hodně špatně. Aktivovali jsme její nanoboty ale vzhledem k rozsáhlému poškození to bude trvat hodně dlouho. Navíc se k ní někdo blíží. Vše budeš mít na mapě.

Vztekle jsem zavrčela a dala se do běhu. Dron ukazoval šest červených teček, které se blížili pomalým ale rozhodným tempem k Aurelii.

Maskovaná jsem se dala do běhu. K Aurelii jsem doběhla na poslední chvíli. Nad ní se tyčilo šest žoldáků s poměrně vyspělými zbraněmi. I když jsem se bála o Aurelii musela jsem se usmívat. Lov mě opravdu bavil. Ráda jsem zabíjela, probouzela v lidech strach. Ale na druhou stranu jsem ta co by své přátele klidně klidně položila život. Ano... Jsem jeda z těch "poruchových" androidů co má city. Poslední dobou mi na Aurelii zaleží čím dál tím víc. Jsem zmatená, protože tenhle pocit/cit ještě neznám. Musím ji ochránit.... Ochránit za každou cenu.

Tasila jsem svůj meč a svůj revolver. Vše se pak odehrálo jako ve zpomaleném filmu. Tomu co jí chtěl zastřelit jsem usekla ruce u zápěstí. Ostatní se začali zmateně rozhlížet kolem křečovitě svírajíc své zbraně. Ladným pohybem jsem se přemístila za druhého a zašeptala jsem mu do ucha.

"Hledáš mě ?" nechala jsem zablikat maskování aby si mě všiml a zase jim zmizela z dohledu.

Chudák voják odhodil zbraň a dal se na útěk. Skokem jsem byla u něj a rozsekla jsem ho na dvě půlky. Krev mě postříkala od hlavy až k patě. Věděla jsem že v tu chvíli je maskovaní je k ničemu. Vypnula jsem ho a celá od krve s revolverem a mečem v ruce jsem stála proti nim. Poslední čtyři hned na mě namířili zbraně.

"Takže můžeme to udělat dvěma způsoby. Můžete odejít a nechat nás na pokoji, nebo můžete všichni skončit jako tady kolega."

"Pokud nesplníme úkol jsme stejně mrtví. Zadavatel zakázky se vyjádřil v tomto směru jasně."

Jeden z mužů si ho vzal stranou a něco si říkali. Můj vylepšený sluch ten hovor stejně zachytil.

"Nikdo nám ale neřekl že tady bude tohle. Na to nejsme dobře placení. A jestli mě má ta korporátní svině zabít tak bych ale radši své poslední chvíle trávil s rodinou."

V tu chvíli se ozval kašel a sténání. Všechny čtyři hlavně se obrátili k Aurelii. Vydala jsem se k nim. Namířila revolver na kapitánovu hlavu a odkašlala si. Když se otočil a ani ne z pěti centimetrů se díval do ústí hlavně docela se lekl.

"Tak jak to teda uděláme?" zapředla jsem jako kočka a usmála se. Velitel zavrtěl hlavou.

"Nemůže...." ozval se výstřel a muž kterému jsem usekla ruce zemřel. Jako dalšího jsem si vybrala toho, co chtěl být s rodinou.

"Co by na to řekla jeho rodina. Co by na to řekla, že si ho tu nechal zemřít, když si ho mohl zachránit."

Dobrých deset minut mě kapitán hleděl do mých slepých očí než neochotně přikývl.

"Ještě se uvidíme.." zavrčel když dal pokyn svým mužům aby se stáhli. Jen jsem na něj mrkla a šla zkontrolovat Aurelii. Seděla opřená o budovu a ztěžka dýchala.

"Díky..."

Opatrně jsem ji vzala do náruče a dala jí nepatrnou pusu na čelo.

Avalon myslíš že přežije přemístění?

Neriskovala bych to opravy je sice na 80% procent hotová ale aby ji nezabilo celkové vyčerpání.

To mě vážně chcete nechat jít přes celé město s postřelenou, když ji chce nějaká korporace mrtvou?

Dobře pokusíme se tam dostat. Nevím jak dlouho to bude trvat. Já ani sestra neumíme tak dobře pilotovat jako ty a Ghost.

Dobře zapínám maják a budeme čekat.