Pro rodinu cokoli

Nečekaná komplikace, Lov začíná.

Aurelia:

Od té doby co mě postřelili, jsem různě upadávala do bezvědomí takže si vybavuji jen útržky. Eudora celá od krve mi opět zachránila život. Pomalu jsem otevřela oči. Eudora mě držela v náruči a tiše broukala neznámou melodii. S velkou námahou jsem zvedla ruku a pohladila jsem ji po tváři.

Děkuji.

Nemohla jsem ani mluvit jak jsem byla vyčerpaná léčbou. Eudora se usmála, kývla a jemně mi sevřela ruku. Nevím co se to poslední dobou s ní děje. Ta pozornost z její strany... Jak se mě pořád snažila chránit.... To vše bylo pro mě nové. Jediné rozumné vysvětlení by bylo že ke mě něco cítí. Ale to přece není možné. Je to přece android.

Normálně bych klidně i zaplatila za to aby si mě řekla nad čím teď přemýšlíš. Takhle ses netvářila hodně dlouho.

Než jsem ji však stihla odpovědět dorazil náš odvoz. Eudora mě vzala do náruče a odnesla mě do roveru. Tam se mě hned ujaly sestry. Napojili mě na kapačky, aby jsem se rychleji uzdravila. Zavřela jsem oči a upadla do hlubokého spánku.

Eudora:

Hned jak jsme dorazili k lodi, rozhodla jsem se že povedu pátrání na vlastní pěst. Vzala jsem si svojí výbavu meč a revolver. Jako první jsem se napojila do sítě. Hledala jsem jakékoli zmínky o naší skupině a o tom, kdo nařídil útok. Byla jsem tak zabraná do práce, že jsem si ani nevšimla že se ke mě někdo blíží. Jakmile jsem ucítila dotek na rameni nouzově jsem se odpojila chytla ruku a přehodila vetřelce přes rameno. Jakmile dopadl na zem klekla jsem ji na hrudník a přitiskla ji revolver k bradě.

"Hej E tak ráda tě zase vidím." řekla postava a sundala si kapuci. Když jsem uviděla blond vlasy a modré oči poznala jsem kdo to je. Byla to Speedy. Moje kamarádka.

Když jsem utekla od bojových složek dostala jsem pořádně zabrat. Poškození bylo opravdu rozsáhlé. Když jsem se chystala na vypnutí a na destrukci objevila se Speedy. Nejdřív mě chtěla obrat o součástky ale když viděla, že jsem na živu odtáhla mě do svého úkrytu a celé roky mě opravovala. Teď když pracuji s Aurélií, Speedy mě zásobuje informacemi, které nám mohou pomoc při hledání její dcery.

Schovala jsem revolver a rychle jsem pomohla Speedy na nohy. Už chtěla něco říct ale já jsem zavrtěla hlavou a ukázala si na hlavu. Ona jen kývla a napojila se na soukromý kanál.

Dvě věci. Ráda tě zase vidím prcku. A omlouvám se. Mám za sebou velmi náročný den a mám z toho nervy na pochodu.

Nic se neděje E nemám se za tebou takhle plížit. Jak se má Aurelia?

Při zvuku toho jména se mě na tváři usadil smutný výraz. Před očima mě proběhl obraz jak tam sedí, krvácí a hrozí že umře.

Dneska málem umřela. Někdo na nás nastražil past. Nějaká korporace. Potřebuji opět tvojí pomoc. Zjisti co se dá a pak se zase sejdeme.

Než jsem stihla cokoli dalšího udělat, skočila mě Speedy okolo krku a pořádně mě objala.

"Máš to mít E." usmála se a zmizela.

Ani ne během minuty mě od ní přišla zpráva.

Ještě jedna věc. Tentokrát za to budu něco chtít. Neboj není to nic vážného. Jde o to že od té doby co si odešla, jsme neřešili nic jiného než práci. A upřímně mě chybí ty časy kdy jsme vylezli na naší věž a povídali jsme si dokud slunce nevyšlo. Takže až dodám informace ukradnu si tě na celou noc. Mám tě ráda robote.

Tvoje Speedy.

Ps. Očividně něco cítíš k Aurelii. Skoč do toho po hlavě a neboj se. A kdyby cokoliv v kapse máš malý dárek. Bacha je to silná věc která dokáže zamávat I s Androidem.

Sáhla jsem si do kapsy a vytáhla malou lahvičku ve které byla krásně fialová tekutina. S úsměvem jsem ji vrátila zpátky do kapsy a vrátila jsem se do lodi. Hned jsem se vydala na ošetřovnu. Aurelie spala. Sedla jsem si vedle postele a opatrně jsem ji vzala za ruku.

V tu chvíli Nell vešla do pokoje. Došla k posteli a píchla ji něco do kapačky. Pak se posadila vedle mě a objala mě.

"Nevím co to bylo za kulku. I po celkové rekonstrukci je stále v ohrožení života. Jsou tam stopy radiace a další věci, které jsou pro člověka nebezpečné. Její nanoboti si s tím nedokáží poradit. Jediné co dokážou je udržovat ji naživu. Tady je kompletní seznam látek co obsahovala ta kulka. Poslala jsem pro nejlepší doktory z naší planety do dvou dnů by měli přiletět. Najdi toho kdo to udělal. A zařiď ať ji znovu neublíží."

Jen jsem kývla jako že rozumím a vydala se do lodní zbrojnice. Přecházela jsem od police k polici a nemohla jsem se rozhodnout. Asi po patnácti minutách bloudění mezi regály jsem si vybrala následující.

1) Dva revolvery přidělané k pasu.

2) Katana bez které bych nedala ani ránu.

3) Silovou odstřelovací pušku která dokáže zasáhnout cíl i přes překážky.

4) Smart útočnou pušku.

Pak jsem přešla k Nell a ta mě do oka dala vylepšení na Smart zbraně. Jemně jsem ji stiskla rameno a vydala se do města. Jako první jsem napsala Speedy.

Za 30 min. na věži. Potřebuji tě....

OK budu tam. Řekneš mi co se děje?

Až na místě. Nebudu to řešit přes zprávy.

Dala jsem se do běhu. Chtěla jsem tam být co nejdřív. Když jsem dorazila na místo Speedy tam ještě nebyla. Měla ještě deset minut tak mě to nevadilo. Lehla jsem si na zem a zavřela oči.

Procházela jsem všechny fotky co jsem měla s Aurelií. Musela jsem se proti své vůli usmát. Nejdřív jsem si myslela že dělat fotky je blbost. Zbytečná ztráta času. Čím víc se mě ale Aurelia dostávala pod kůži byla jsem ráda za každou fotku co jsem s ní měla.

Ozvalo se upozornění na žádost o připojení na soukromý kanál. Speedy.

Ahoj E myslím že pro tebe něco mám. Ze spolehlivého zdroje vím že si korporace Shirozaki objednávala šest žoldáků na nějakou misi. Prý se to hodně posralo a vrátili se jen čtyři.

Než jsem dočetla zprávu objala mě Speedy zezadu. Ukázala jsem na místo vedle sebe a dala se do pláče. Řekla jsem ji všechno co se stalo. Jak tam leží na posteli na pokraji smrti. Jak mám strach že umře.

Stává se z tebe člověk E. Vím že si z té doby u mě moc nepamatuješ a tak ti něco musím říct. Máš v sobě čip který ti umožňuje cítit emoce jako lidé. Pamatuji jak si o tom pořád mluvila. Tak jsem ho dala dohromady. Hrozně mě mrzí že právě kvůli tomu dárku se teď cítíš mizerně.

To že mi vyrobila čip jsem si nepamatovala. Co jsem si ale pamatovala bylo to, jak jsem byla překvapená když jsem viděla celou škálu emocí kterou Speedy měla. Chtěla jsem být jako ona a pořád jsem ji s tím "otravovala". A teď když ti mám tak nevím co s tím.

Nemusíš se vůbec omlouvat. Pamatuji si jak jsem s tím byla otravná. Jen je toho na mě nějak moc. Cítím jich tolik najednou že nevím co dělat.

Speedy mě dala malou pusu na čelo a vytáhla mapu sídla korporace Shirozaki.

Máš na to týden pak se stěhují pryč. Nejspíš tuší že po nich někdo půjde ale mají tady ještě nějakou práci kterou nesmí opustit.

Vzala jsem mapu objala Speedy a vyrazila do neonové noci.

Lov začíná.