Inkoustové srdce

Pravda a lež

Když pláčeš, rve mi to srdce na kousky.

Ano, mluvím k tobě můj nejdražší příteli.

Udělala bych pro tebe cokoliv, skočila bych do ohně, pro tvou nevinnou duši.

Lámu hory, jen pro to, abys pochopil, jak moc mi na tobě záleží.

Není žádného tvora na planetě, co by předčil tvou křehkou duši.

Ach, jak mne jímá hrůza, když vím, kolik nafty zalilo tvé šťastné chvíle.

Chtěla bych být právě to koště, co vymetá pavučiny z tvých nejtemnějších koutů.

Nech mne zastrašit všechna tvá monstra pod postelí.

...

Lež.

...

Když pláčeš, mé srdce volá po tvých kapkách moře, co utkvěly ti na řasách.

Ano, mluvím k tobě.

Udělala bych cokoliv, zapálila bych tisíce ohňů v tvé duši, jen abys mi dal to po čem toužím nejvíc.

Lámu hory, jen abys mi řekl, že mne miluješ.

Není žádného tvora na planetě, co by předčil mou křehkou duši.

Ach, jak polévá mne blahem, když vím, že až moc nafty zalilo tvé srdce, než abys byl schopen ho darovat někomu jinému, než svému nejdražšímu příteli.

Svému pavouku, který na tebe spřádá sítě kamkoliv vkročíš a ty nemáš žádné koště.

Svému monstru pod postelí.

...

Pravda

...

Kolik lží už utkvělo v dnešním světě nenávisti pravdy?

Kolik střípků reality dokážeme zachytit v mlhových spirálách neskutečna?

Začali jsme skrývat své pocity za maskou pavouků a monster.

Proč je nutné býti jen vši co se ukrývají do vlasů našich nejbližších?

Protože svět lstivých politiků pro nás schovává jen smrtonosné polibky, sladší než med, však trpčí než trnky.

Jsme v zajetí krutých soudců, kteří všude kolem na nás líčí pasti.

Jsme rukojmí našich vlastních soudců s hlavami upírů a jazyky rozeklanými jak jedovatí hadi.

Jsme sami sobě soudci.

Jsme soudci druhým.

Všichni jsou soudci nám.

Po vzoru hrůzostrašné kopírky světabolu, soudíme, jak soudili nás oni.

Abychom nezemřeli v agónii strachu, jsme šikanátoři našich šikanátorů.

Ve snových fantaziích o laskavosti, míru a lásce nepoznáme skutečnost hororových filmů

Co je pravda?

Co je lež?

Můžeme jen hádat.

Zda život není jen smrt velkého dobra.

Zda láska není jen jiný výraz pro sobeckost v boji o přežití.

Zda mír jsme nezahubili válkou.

Snad se klubko reality rozvine, na naší společné cestě životem.

Snad poznáme krásu bez mlžných oparů opia.

Opia, co padá na nás z mraků při každém zapršení.

Snad pravda není jen další velká lež.

....